Ad jméno:
Nevím, jestli se má ten druhý odstavec vztahovat k tomu prvému, ale každopádně jsem si ten zákon také našel a nějak mi není zřejmé, co s ním mají společného Židé (pokud to tak bylo míněno). Žádné ze jmen s ním spojovaných nezní zrovna semitsky a vzhledem k tehdejšímu společenskému postavení Židů mi ani nepřipadá pravděpodobné, že by na jeho návrh, natož přijetí, mohli mít vliv.
Pokud jde o to, zda za Dickensův antisemitismus mohla životní zkušenost, tak jako sorry, ale to by pak bylo možné ospravedlňovat klidně i českou nenávist k Němcům, Polákům, Slovákům, Rakušanům, Francouzům a bůhvíkomu ještě. Nehledě na to, že v kontextu doby fakt není nutné hledat vysvětlení v životní zkušenosti, tehdy to byl běžný standard pěstovaný od narození. U nás je to třeba pěkně vidět na Vrchlickém - stačilo, aby ve své tvorbě párkrát použil pár témat ze Starého zákona a židovství a napsal Bar Kochbu, a hned se vážně začalo řešit podezření, jestli on není ve skutečnosti také Žid, když o nich tolik píše v pozitivním světle.
Antisemitismus byl tehdy standardem, což samozřejmě neznamená, že to nebyl antisemitismus (viz třeba Paměti antisemity od Gregora von Rezzoriho). Nicméně na druhou stranu je pravda, že by se tenhle archaický antisemitismus neměl brát zase tak vážně. Už z toho důvodu, že by pak nějací aktivisté mohli začít zakazovat předválečné knihy s antisemitskými prvky. A to by nám ty literární kánony dost prořídly.
#Nevím, jestli se má ten druhý odstavec vztahovat k tomu prvému, ale každopádně jsem si ten zákon také našel a nějak mi není zřejmé, co s ním mají společného Židé (pokud to tak bylo míněno). Žádné ze jmen s ním spojovaných nezní zrovna semitsky a vzhledem k tehdejšímu společenskému postavení Židů mi ani nepřipadá pravděpodobné, že by na jeho návrh, natož přijetí, mohli mít vliv.
Pokud jde o to, zda za Dickensův antisemitismus mohla životní zkušenost, tak jako sorry, ale to by pak bylo možné ospravedlňovat klidně i českou nenávist k Němcům, Polákům, Slovákům, Rakušanům, Francouzům a bůhvíkomu ještě. Nehledě na to, že v kontextu doby fakt není nutné hledat vysvětlení v životní zkušenosti, tehdy to byl běžný standard pěstovaný od narození. U nás je to třeba pěkně vidět na Vrchlickém - stačilo, aby ve své tvorbě párkrát použil pár témat ze Starého zákona a židovství a napsal Bar Kochbu, a hned se vážně začalo řešit podezření, jestli on není ve skutečnosti také Žid, když o nich tolik píše v pozitivním světle.
Antisemitismus byl tehdy standardem, což samozřejmě neznamená, že to nebyl antisemitismus (viz třeba Paměti antisemity od Gregora von Rezzoriho). Nicméně na druhou stranu je pravda, že by se tenhle archaický antisemitismus neměl brát zase tak vážně. Už z toho důvodu, že by pak nějací aktivisté mohli začít zakazovat předválečné knihy s antisemitskými prvky. A to by nám ty literární kánony dost prořídly.