Wuwejův zápisník

Myslím, že to není totéž jako ve zmiňovaném článku, protože k tomu byste to musel psát s neochvějnou jistotou a autoritativností - a to nepíšete :). Jinak je to ovšem rizikové, protože, jak už jsme tu několikrát u článků a v komentářích viděli, volbou výstřižků to já sám zkresluji a ohýbám. Ať se snažím jakkoliv, jsem zaujatý a vybírám to, co oslovuje mě a ne to, co je typické nebo nejvýstižnější pro celou knihu.

K Magdě - je to ten první případ, a nejde jen o ráznost, ale skutečně maskulinní vystupování. Nemám teď knihu u sebe, takže nemůžu citovat přesně nebo si to ověřit, ale Magda byla převážně mezi kluky, zapojovala se do jejich aktivit, bavily ji.

(Jinak to, co popisujete, agresivní a uřvané, dokonce i to "napůl chlap" o sobě říkající jsem párkrát také potkal a souhlasím - to není maskulinnost. Spíš jedna ze strategií jak fungovat.)

vzbuzovaly dojem, že jsou jaksi napřed a odvážnější, a to i v sexuální rovině
Tohle si už bez nahlédnutí do knihy netroufám posoudit; je možné, že to byl Magdin případ a že její zapojování mezi kluky z toho vyplývalo a mohla to být také strategie. Na druhou stranu, když ji bavilo být mezi nimi, asi to úplně umělé nebylo... V jiných situacích volila feminní vystupování, a pravidla potvrzovala, třeba když se po vaření uklízelo, chopila se toho (ale s komentováním). Opravdu se vymykala a hranice přestupovala.

Ad estrogen - myslím, že fyziologický základ se popírat nedá. A tady se blížíme k mateřství, to je jaksi nevyhnutelně ženská záležitost. Ovšem postoj k němu a tlak, to už je zase gender. To hlavní, co autorka říká, byla prezentace ze strany učitelky, která to očekávání přinášela - zodpovědnost, povinnost, nutnost, úděl atd.
"aréna ženské síly a moci" je asi nešťastné vyjádření, ale směřovat to k možnosti volby spíše než k povinnosti by asi bylo vhodnější...


Vlastně ke genderové problematice nemám úplně jasné stanovisko, nevím co je správné a jak by to mělo být. Ale z každé knihy si odnáším více informací jak to funguje, kde se očekávání projevují a jak se reprodukují.

Já teď asi udělám něco, o čem byl Váš článek o Profesní nadutosti atd., respektive spíše to, o čem jsme pak diskutovali v komentářích, tedy že se k tomu zcela nefundované vyjádřím, ještě k tomu z pozice konservativního odpůrce genderové mánie (a navíc nemám rád sociology, protože typicky své studie staví tak, aby dokázali svou hypotézu, nikoli aby se ji snažili vyvrátit - Bakalář budiž příkladem). Navíc jsem knihu nečetl, takže mohu vycházet pouze z Vašich výstřižků, takže je samozřejmě možné, že budu komentovat úplně mimoidně.

Jde o tu Magdu, tedy o její rázné "maskulinní" vystupování.
Z úryvku není jasné, co se tím myslí - jestli ráznost akce, nebo "verbální" ráznost. Pokud jde o druhý případ, mám značný problém s označením "maskulinní". Znám totiž ženy, které jsou verbálně značně (a většinou) nesmyslně agresivní (prostě každou chvíli na někoho řvou, a to někdy i bez příčiny), přičemž v souvislosti s tím o sobě říkají, že jsou "napůl chlap". No, mně to přijde jako pravý opak, označil bych to spíš jako „pavlačová hysterka“ nebo „zdivočelá píča“. S trochou nadsázky to mohu demonstrovat na trochu US-hypertrofickém ideálu maskulinního chování, které předvádí třeba Rambo nebo různé podobné role Arnolda S.: ti naopak skoro nemluví, jen beze slov někoho rozstřílejí či umlátí k smrti a pak jediné co řeknu je „Dobrou noc“ nebo „Pozdravuj Satana“. Což je úplný opak toho, co předvádějí tyto rádobymaskulinní ženy.
Pokud platí první možnost, je to OK, ale v tomto jsem vypozoroval (protože i pár takových jsem během školních let poznal) něco, co mohlo autorce uniknout. Připadá mi, že tyto „divoké holky“ klučičí kolektiv respektoval (pokud tedy nebyly nějak šeredné), protože vzbuzovaly dojem, že jsou jaksi napřed a odvážnější, a to i v sexuální rovině. Tedy jsme (nejen já) je (už na ZŠ) považovali za sexuálně atraktivnější, zkušenější a ochotnější k tomu, o co nám už tehdy šlo až v první řadě, než jejich mdlé kamarádky, co si ještě hrály s panenkami, poslouchaly nějaké cajdáky a měly všechno růžové. Jinými slovy, připadalo nám, že ty divoké holky dobře vědí, že „jedna kunda proti vodě utáhne tři lodě“. No a těm růžovým holkám nezbývalo než je respektovat, protože to byly alfy. Takže postavení v kolektivu bylo zaručeno.

A ještě jedna věc k těm „divokým holkám“ chovajícím se maskulinně (a tady už je n, tedy počet objektů, velmi nízké): ojedinělá tato n znám i v jejich dospělém věku a: přes své „maskulinní“ mládí (a i těhotenství či časně poporodní stav) se pak s nimi něco stalo (ošklivě se tomu říká estrogenová bouře nebo mlíko na mozku) a staly se z nich regulérní matky, dokonce třeba pak chtěly další 2 děti (takže možná šlo o maskované suicidiální tendence). Myslím, že tohle hodně svědčí pro to, že tam hraje roli něco jiného než společenský tlak na genderovou roli (už proto, že je k tomu nikdo nenutil).

No a konečně „mateřství jako aréna ženské síly a moci“, to je výrok charakterizující jistou doktrínu, ze které je mi nevolno. Tím se zase vracíme k té sociologii …