Wuwejův zápisník

Vojtěch Matocha: Prašina

RSS komentářů

Napsat komentář

Formátování Markdownem: **tučně**, *kurzíva*, [odkaz](https://example.cz), citace > a bloky kódu. HTML ani obrázky nejsou podporované.

Komentáře (16)

Wu
Hm, ty zmíněné nápady znějí lákavě, možná někdy další díl zkusím.
(Jinak tedy srovnání s Harry Potterem snese jen máloco.)
Díky za komentář a detaily.
#
A. P.
Doposlouchán 3. díl.
No, zápory zůstávají. Děti z Jedličkárny se nakonec dopotácely ke šťastnému konci, i když stále zakopávaly a upouštěly předměty (vrchol všeho asi byl, když se Jirka schovával v kostele, ale z nějakého blbého důvodu se prudce pohnul, takže rozboural kostelní varhany ...). Smutné je, že autor měl několik opravdu dobrých nápadů (samotný koncept Prašiny, černý merkurit ala krakatit, biomechanický skorozombie, atd.), ale vyprávění, které je má propojit, je takové dost laciné. Snad aby autor ten neinvenční děj nějak zliterárnil, tak se místy pouští do metafor, které na mě ale působily příliš uměle a rušivě. Svět Prašiny samozřejmě vybízel i k nějakým psychologickým a filozofickým odbočkám, které sice nebyly úplně nejhlubší, ale je fakt, že to bylo pro děti, takže zrovna tohle bylo spíš dobře provedeno.

Každopádně, když si Prašinu srovnám třeba s Harry Potterem, který bez ohledu na osobní sympatie či antipatie, je napsán velmi kvalitně a invenčně, rozdíl v literární hodnotě je bohužel značný.
#
Wu
Krásně lakonicky vyjádřené <span class="specchar">😀</span>.
#
A. P.
2. díl (doposloucháno):
Asi se míň zakopává, ale Jirka se chová jako kretén, skoro až tak jako oldovsky. A En ještě pořád nepřišla na to, jak jednoduché by bylo zvýšit Jirkovu loajalitu ...
#
Wu
Býval by to nejradši odhodil, vůbec mu to nesedlo, moc akční - na druhou stranu zvládá v pohodě mnohem "pomalejší" knihy, které by jiné nudily. Takže to bude individuální preference.
#
A. P.
Co na to vlastně říkal Wej Wu? To je asi důležitější, vzhledem k věku.
#
A. P.
Zkusím to. I když ne číst. Sehnal jsem si audioknihy. Já s nimi nemám problém - cesty autem mi lépe utíkají.
#
Wu
A budete zkoušet i další díly?
Já ne, tohle mi úplně stačilo.

Že jsou tam ta filmová klišé jsem si vůbec neuvědomil, resp. občas ano, ta zhroucená zvonice, například, ale že je to v podstatě na každém kroku mi uniklo.
Objímání určitě přijde v dalších dílech, závěrečná scéna je dost jednoznačná.
#
A. P.
Tak jsem dočetl 1. díl.
Kromě již dříve zmíněných zádrhelů mi podobně jako Vám vadila ta, jak Vy říkáte "akčnost". Akorát že mně asi nevadila ta akčnost sama o sobě, ale způsob, jakým ji autor neustále vytváří a eskaluje. Ta akčnost nevzniká přirozeně, ale autor k její gradaci využívá otravná klišé známá hlavně z filmů, která se vysokou koncentrací v příběhu stávají ještě otravnější. Vždyť napětí vzrůstá hlavně díky tomu, že někdo z těch zlobivejch spratků zakopne, něco upustí, rozbije atd. Skoro to vypadá, že ti tři hrdinové jsou děti z Jedličkárny. Já za celej život nespadl tolikrát, co Jirka během těch několika hodin svého života (a to jsem i běhal v noci v lese). Když už jsme u běhání, to je další věc. Nevím teď přesně, kolik jim bylo, ale odhaduju tak 12-14 let (protože už byli po základce, ale Jirka zjevně ještě nezasunul). A v tom věku podle mě normální kluk musí utéct svalnatému, natož podsaditému chlapovi ve středních letech, alespoň po sprintových prvních 100 metrech. Což se taky zbytečně nedělo. Aspoň že ti chlapci byli ještě nevyzrálí a nepropadli dosud této problematice: https://blog.wuwej.net/2022/09/19/jen-gunterova-bible-vaginy.html
jinak bychom ještě museli snášet další gradaci akčnosti kvůli objímání, které ve filmech následuje pokaždé, když se hrdina a hrdinka dočasně dostanou z akutního ohrožení života, bez ohledu na to, že padouch dosud není mrtev, ale zrovna se sbírá ze země, aby hrdinu rozčtvrtil a hrdince roztrhal její ... bibli. Neví, kam na to ti scénáristé (nebo režiséři či ultimátně producenti) chodí.

Ale jinak dobrý.
#
Wu
To je ovšem ostudné!
#
A. P.
Matocha si plete střenku a čepel (v zatopené komoře na východní baště).
#
Wu
Jé, Vy jste se do toho pustil? To jsem zvědavý na celkové dojmy.

Topografii jsem, přiznám se, moc nesledoval, bral jsem to bloudění jako vlastnost staré čtvrti. Potom co jsem se jednou v Praze pěkně zamotal mě ani nenapadlo to zkoumat.
#
A. P.
Zatím jsem na začátku (už po událostech na Šibeničním vrchu a ztrátě klíče), ale připadá mi divná topografie Prašiny. Moc mi ty pohyby po ní nedávají smysl.
#
A. P.
No, vypadá to tak. Vemte si třeba Pána prstenů, co s ním udělal Jackson, aby vyšel divákům co nejvíce vstříc. A v Hobitovi to dovedl ad absurdum.
#
Wu
Bod a), nepochybně :).
I když, v jiném žánru - akční fantasy, Kulhánek, Žamboch a epigoni - mi to nevadí. Tady je to ale ve strašně rychlém sledu a strašně moc událostí, každá z nich by je odrovnala...

Filmové zpracování těžko říct, určitě by to šlo. Ale jestli je to záměr... v každém případě autor sám v rozhovoru říká, že moderní kniha pro děti musí mít napětí a spád. Podle mě to ovšem přestřelil.
#
A. P.
"Jeden nedostatek kniha ale má ? připadala mi příliš akční."
Napadají mě 2 vysvětlení:
a. už jste na akčnost moc starý
b. autor pomýšlí na filmové zpracování (z podobného kalkulu jsou hrozné knihy od "Larse Keplera")
#