No, hele, ona to ani není tak zásada, jako spíše to, že jsem kovářova kobyla :-D .....
Knih je moc, času málo... Na jednu kň, kterou si čtu sama pro sebe, mám skóre cca pět až sedm titulů z kategorie pro děti do 10 roků...
Ale výjimky se stávají, občas po nějaké knížce znovu zatoužím (viz ten Almond aktuálně dnes po minulém komentu :-))) )
A co se Pratchetta tejčí - prozradím Ti tajemství :-D .... ani já ještě všechny jeho knihy nepřečetla. Kdesi v půlce jsem se stopla, a pořád žiju ve slastném blaženství, že na mě mnoho jeho knížek ještě čeká. Před dvěma roky, jak jsem byla dlouho v tom pooperačním režimu tehdává, jsem sáhla konečně po Zaslané poště... a jak jsem si to tuze užívala, že je to pro mě úplně nové :) ! .... Sakra, ale možná bych se do něj někdy měla dát.... abych nakonec na sklonku svého žití jednoho dne nezkonstatovala, že jsem Pratchetta nedočetla. To by faaakt byla mizérie!!! :-)
A není to škoda, zásadně je nečíst vícekrát?
Kolikrát teprve napodruhé pochopím o čem byla, nebo si potřebuju připomenout a prohloubit...
Ale u Pratchetta jsem se ještě zdaleka do té fáze nedostal, pomalu si užívám první čtení dalších a dalších dílů.
Pratchettovy knížky jsou jediné, které jsem ochotna a schopna číst vícekráte. Jinak zásadně knihy po druhé nečtu (samozřejmě, pouze TT je pro mě fatální výjimka!)
Ale Pratchett je láska, dá se číst milionkrát dokola a to i ve chvíli, kdy člověk ten příběh zná takořka nazpaměť! ... Tedy, ne, že bych něco četla milionkrát, ale pár násobků by se našlo. No a právě Sekáč je knížka, kterou jsem četla asi nejvíce. Po něm Soudné sestry, Čarodějky na cestách a Barvu kouzel. Člověku je v tom světě prostě neskonale dobře....