Wuwejův zápisník

Krásně vypointováno :)
Ano, vlastně je to ještě dobrý výsledek :-D

Asi úplně překvapený nejsem, spíš se naplňují má temná očekávání.
Ještě byste mohl zkusit, jestli Vám na Váš výchovný pokus: "Prosím Tě, chlapče, což nevidíš pokles kvality na všech frontách, který postihuje nové verze? Zdá se mi, že se intelektuálně dostatečně nerozvíjíš." neřekne: "OK, boomer."

Ale stále je zde světlo na konci tunelu: neřekl, že ty nové verze jsou lepší.

A.P. mám tu výsledky šetření u kontrolního subjektu! Byl jsem překvapený; možná budete také:

- Bob a Bobek - staré o trochu hezčí a vtipnější, ale nijak moc. Spíš opakování motivů.
- Pat a Mat - starý trochu vtipnější, ale nijak žádný rozdíl
- Krtek ("čínský je humus"), ale ty klasické řady vnímá všechny stejně
- Hurvínek - staré i nové úplně stejné

Ten zřetelný posun, který vnímáme my, vůbec nevidí nebo ho nepovažuje za důležitý.

Ad můj předchozí komentář k Mungovi:
I když teda, teď jsem si vzpomněl na tu slavnou svlíkací scénu Dády Patrasové v Návštěvnících ... tak nevím, jak to s těmi žánry je. Sice se mi vždycky zablokuje mozek, když se snažím vzpomenout si, jestli měla kožený obal (a asi nikdy jsem se na takovou podružnost nedokázal při té scéně soustředit), ale žánrovou čistotu Dáda každopádně narušila.

Mungo
- ad fantasy - ano, věc názoru. Definice nejsou jednoznačné a nemá smysl se přít.
- ad Čaroděj ze země Oz - nečetl jsem. Ale shodou okolností jsem včera hledal souhrn o čem to je, a musím říct, že teda... takovou splácaninu motivů aby člověk pohledal. Ale jestli je to pohádka, nebo fantasy, nebo já nevím co, to bych si to musel nejdřív opravdu přečíst.

S tím pohledem na pohádky očima dospělého - to je samozřejmě pravda, ale mám k dispozici také paměť a tam mám uložené jak jsem pohádky vnímal tehdy. Sice mi to nepomůže při vnímání pro mě nových (jako Mluvící balík), ale na ty staré je to dost spolehlivé.

A.P.
Jasně! Prověřím a napíšu sem.
Jája a Pája měli taky novou řadu, Krkovička s autem, například. A poslední epizody s Krtkem, třeba když jde myška na diskotéku :)

Mungo:
Já bych řekl, že ve fantasy by vždy měla být aspoň jedna fyzicky zdatná dominantní žena s vnadami uzavřenými v koženém obalu. V pohádce ne.

Wu:
Poslyšte, když máte doma k dispozici ten testovací subjekt, mohl byste vyzkoušet, jak se dívá na staré a nové verze. Třeba starý Bob a Bobek vs. nový (ten přiblblý, kde králíci mají mobil a plácaj úplný nesmysly) nebo starý Pat a Mat vs. nový (tedy ten s mluvícími postavami, kterej mi připadá taky dost imbecilní). Asi ještě něco bude, akorát o tom nevím, protože to moc nesleduju, jen náhodně občas něco zachytím.

Problém je v tom, že všichni se teď díváme na pohádky očima dospělého - těžko se nám vrátit zpět. A "duše / srdce" je natolik abstraktní pojem, že jej nelze definovat - neměl jsem jej použít.
Wu: Fantasy ale za pohádku nepovažuji, je to odlišný žánr.
To je věc názoru. Dříve lidé literaturu tak neškatulkovali - termín "fantasy" se objevil mnohem později než původní pohádky. Podle mého skromného názoru všechny pohádky jak podmnožina patří do rodiny fantasy a liší se jen úrovní rozvinutí od přímočarého děje tradiční pohádky k rozvinutému fantasy s více dějovými rovinami a prokreslenějšími charaktery postav.
V USA žádné původní pohádky neměli - ale měli například L(ymana) Franka Bauma, který napsal Čaroděje ze země Oz - a nejúspěšnější americká pohádka byla na světě. Je to pohádka?
V každém případě je fantasy stále více oblíbená než ostatní žánry fikce - klasická technická SciFi je na ústupu a horrorů máme ve skutečném světě dost, netřeba je vymýšlet.

A.P. přesně.
Ale s tím Zemanem jste mi vnukl nápad - musím jeho filmy na malém Wej Wuovi vyzkoušet :). Třeba... ale těžko říct. Vyrostl na jiné vizualizační / animační úrovni, kouzlo jakým to působí na nás nejspíš nepocítí.
Na druhou stranu prastaré hry jako Dune 2 nebo Warcraft, které grafikou neohromí, ho chytily.

Sedmi: <span class="specchar">👍</span>

Jé, na Durrellovi jsem taky vyrostla <span class="specchar">😁</span>

Mungo:
pokud jde o ten věk, tak problém je v tom, že:
1. Vy jste psal o tom, kolik těm autorům bylo, ne jakou mají duši
2. Stejně nemusíte mít pravdu - nemusí mít duši dítěte, stačí když ví, co dítě chce. Jako expert na píár, který dohodí politikovi hlasy společenské skupiny, do které on vůbec nepatří a ani "nemá její duši", jenom jako správný sociopat "ji má zmáknutou" - v souvislosti s těmi dětmi by se to třeba dalo přirovnat k pedofilovi, který ví, jak dítě ze školního dvorku dostat do svojí ložnice.

Mimochodem, zrovna ty pohádky, které mám rád dosud (od svých cca. 20 let), tedy Malý princ, Alenka v kraji divů a za zrcadlem, Medvídek Pú, jsem jako dítě neměl rád vůbec (tak například Kryštůfek Robin mi vždycky přišel nějakej přihřátej, až později jsem v Púovi - v knize, ne v tom Disneyho šuntu - objevil ten sarkastický humor. Pro děti je naopak právě ten Disneyho šunt.

S Wu Wejem sdílím názor i na ty ilustrace. Třeba dnes Trnku (ve filmu) miluju. Ale nevím, jak to bylo v dětství. Každopádně si pamatuju, že jsem rozhodně upřednostňoval realistickou až hyperrealistickou kresbu. Když stylizace, tak foremná, umělá, aby vypadala profesionálně (třeba Bob a Bobek; Neználek; bohužel i ten Disney), ale rozhodně ne taková, co vypadá jako kdyby to dělal nějaký retard (Malá čarodějnice a podobné). A mimochodem, asi úplně nejvíc byly "steampunkové" ilustrace ve Verneovkách. Díky nim (a Zemanovým filmům) stále nedám na Verneovky dopustit, ať si tam malej Wej Wu najde chybu na každým druhým řádku.

A.P. - mluvíte mi s duše. Akorát bych to neuměl říct tak lakonicky a přesně :)

Mungo - jistě, některé pohádky mohou oslovovat i dospělého, buď jsou tak napsané a mají ukrytý další rozměr (jiná linie, jiný výklad, nebo třeba pouhá jazyková hravost), nebo jsou spíš pro dospělého (třeba zrovna zmíněný Oscar Wilde, nebo Andersen, nebo třeba Exupéry).
Fantasy ale za pohádku nepovažuji, je to odlišný žánr.
I s těmi ilustracemi bych byl opatrný, moc dobře si pamatuju, které ilustrace jsem měl jako dítě rád a které vůbec ne. A naopak, které cením teď. Miloval jsem jasnou kresbu, nesnášel malbu, a nejhorší byly takové ty rozplývavé obrazy. Ale i v kresbě mi vadily deformace a stylizace, kupříkladu Adolf Born.
(Ale možná jsem byl netypické dítě :))

Autor pohádek musí mít srdce dítěte ... stejně tak jejich ilustrátor (například vynikající Jiří Trnka, Dušan Kállay).

Tak ono nejde o to, kolik je autorovi, ale kolik je čtenářům. Rumcajse taky nenapsalo dítě.

Na pohádky nikdy není pozdě.
"Šťastný princ a jiné příběhy" Oscara Wildea vyšly, když bylo autorovi 34 let.
Ostatně dnes je nejúpěšnějším žánrem z oboru speculative fiction (science-fiction, fantasy a horror) právě fantasy a knihy pro "mladé dospělé " (young adults).
Nová generace nechce stárnout.
První knihy série o Harry Potterovi vyšly, když bylo J.K.Rowlingové 32 let.

Na pohádku jsem narazil až jako dospělý a to už bylo pozdě :).
Ale Archa mi nějak unikla... díky.

Gerald Durrel napsal také pohádku pro děti: Mluvící balík.
O své nadaci pro ochranu zvířat na ostrově Jersey napsal několik knih s motivem Archy (Zakotvená Archa, výročí Archy).