Ten respekt a údiv (nevím jestli obdiv) mám v sobě taky.
Taxonomické tirády v knize 20 tisíc pod mořem za to můžou! :)
#Taxonomické tirády v knize 20 tisíc pod mořem za to můžou! :)
Napsat komentář
Komentáře (4)
Možná jsem to už někde psal (dost možná i tady), ale pod vlivem Verneho jsem si jako dítě vytvořil rovníko mezi vzdělaností a schnopností přesně určovat druhy a sypat z rukávu kompletní taxonomie. Zbavoval jsem se toho horko těžko a stejně to tam pořád někde, zasuté, zvnitřnělé.
#Díky za komentář!
Tu kabii jsem tentokrát taky googlil, pamatoval jsem si ji, ale myslel jsem že to je ještě jiný druh. Že je to kapybara mě překvapilo. Ale dohledávali jsme každou chvíli něco, malý přírodovědec pořád prskal :)
Máš pravdu, to je to nejdůležitější poselství - schopnost a odvaha postarat se o sebe.
#Tu kabii jsem tentokrát taky googlil, pamatoval jsem si ji, ale myslel jsem že to je ještě jiný druh. Že je to kapybara mě překvapilo. Ale dohledávali jsme každou chvíli něco, malý přírodovědec pořád prskal :)
Máš pravdu, to je to nejdůležitější poselství - schopnost a odvaha postarat se o sebe.
Na jaře při covidu jsem po téhle srdeční záležitosti taky sáhla. Encyklopedické výčty jsem vždycky brala jako hádanku, která z těch zmíněných položek je "Čechovova puška" a o tři kapitoly dál někomu zachrání život, a co je jen křoví :)
Nicméně při miliontém čtení mi docvaklo, že v jedné pasáži zmíněné zvíře jménem kabie je podle popisu (a následně googlu) dnes známé jako kapybara. A oni ji snědli. Jen tak. Nejroztomilejší zvíře internetových gifů. Hrůza :-D
Nicméně Tajuplný ostrov miluju pořád, i se všemi nelogickými kousky, jako jsou pazourky v sopečném pohoří. Tu energii a přesvědčení, že i když skončím s holým zadkem na pusté skále, budu vědět, jak se o sebe postarat, tu mu čas nedokázal vzít.
#Nicméně při miliontém čtení mi docvaklo, že v jedné pasáži zmíněné zvíře jménem kabie je podle popisu (a následně googlu) dnes známé jako kapybara. A oni ji snědli. Jen tak. Nejroztomilejší zvíře internetových gifů. Hrůza :-D
Nicméně Tajuplný ostrov miluju pořád, i se všemi nelogickými kousky, jako jsou pazourky v sopečném pohoří. Tu energii a přesvědčení, že i když skončím s holým zadkem na pusté skále, budu vědět, jak se o sebe postarat, tu mu čas nedokázal vzít.