Wuwejův zápisník

A.P. bezprostředně ve svém okolí jsem to nepozoroval, ale na internetu poměrně běžně. A s těmi filmy obzvlášť. Třeba taková Bridget Jonesová, s tou se identifikovala spousta singles. Na druhou stranu - nemohly by se identifikovat, kdyby film nezachycoval něco konkrétního. Tyhle trendy se vždycky ovlivňují vzájemně.

Tribun nevybavuji si, že by autor přímo použil pojem červená knihovna, ale některé knihy jsou na rozhraní. Nejsou tedy "průtokové" jako třeba harlekýnky, ale spoléhají na stejné potřeby a emotivnost.
Nástroj k pacifikaci určitě ne, výdělku ano (zmíněný Samuel Richardson vysloveně čerpal z toho, co mu dodávaly čtenářky v dopisech), ale psaní pro sebe je tam také. Obojí, no. Jak zaznělo v prvním citátu: Rozvíjející se knižní trh vycházel této potřebě žen vstříc, takže zpětně lze jen těžko říct, co bylo příčinou a co následkem.

Mimochodem existuje patrně i modrá knihovna, viz https://blog.wuwej.net/2020/06/09/zdenek-simecek-jiri-travnicek-knihy-kupovati.html

Řeší nějak kniha fenomén tzv. červené knihovny? Ta pasáž o cizoložství si o takový pohled přímo říká. Vlastně to mě vůbec působí, že se v určitém momentu literatury pro ženy rozdělila na větev řekněme osvětovou a novou zábavnou (pacifikační). Ne, že by literatura pro muže nevykazovala podobné aspekty, ale ta tzv. červená knihovna je myslím fenomén typicky ženský. Přitom je otázka, nakolik je psali samy pro sebe ženy a nakolik ji ženám servírovali muži, ať už aby je pacifikovali, nebo zmanipulovali, nebo prostě vydělali na jejich specifické emocionalitě.

A tůto:
"Nejenže se tady knihy mění ve skutečnost, ale navíc si čtenářka představuje, že je díky svému cizoložství součástí románového světa."
je pravda. Je to dost otravné. A nejedná se konkrétně jen o to cizoložství. Obecně lze často pozorovat nadměrnou identifikaci se s románovou postavou, od 20. století pravděpodobně ještě častěji díky filmu, o současném trendu vloggerek nemluvě ...