Od doby, kdy jsem dospěl a pochopil politický rozměr Neználka, mi po důkladném opětovném přečtení vrtá hlavou, jestli si Nosov nedělá ze sovětského zřízení tak trochu dobrý den, způsobem moc subtilním na to, aby to moloch vůbec trklo. Kritika odvrácené tváře kapitalismu je jasná (tu ostatně kritizují i zastánci kapitalismu) ale i jako malého mě ten systém tak, jak ho Nosov popsal, fascinoval a pojímal jsem mnohem větší důvěru ve zřízení, kde se človíčci z Kvítečkova chtě nechtě museli naučit pracovat, aby měli na jídlo, než v utopii založenou na obřích rostlinách a antigravitaci. I samotná revoluce se na měsíci provádí pomocí detěžkátoru a uchytí pomocí blahobytu, daného obřími rostlinami - obojí utopické a neexistující. I když může jít jen o alegorii industrializace (a navazujícího života v přebytku) a technologické vyspělosti SSSR, pořád si nemůžu pomoct.
Jedna z knih mého dětství. Kapitalismus, barvitost jeho popisů a děje se mi vždy líbili, že jde na konci o revoluci jsem si taky uvědomoval. Ale nikdy mi nepřišla na mysl možnost, do jaké míry Ostrov hlupáků obráží problematiku gulagů apod. - ten aspekt vymývání mozků (nejen ostrov, ale i ty reklamy, noviny vlastněné oligarchy apod.) mi spíše připomínaly Obchodníky s vesmírem. Za tuto novou možnost, o níž jsem neuvažoval, děkuji, chytá mě to přečíst si to znovu...
Detaily, které mě jako dítě fascinovaly:
akcie, jejich vydávání a pak též tunelování podniku
kapitola dobrodružství pana Scoperfielda (asi jsem to vnímal jako symbol úniku z civilizace - podobně jsem měl rád Den trifidů)
a samozřejmě "Riggel bere nejvíc"
Děkuji za moc pěkný rozbor Neználka na Měsíci. A oceňuji grafiku - sledování dějových linií!!! [i když z hlediska výpovědní možnosti grafů by bylo vhodnější mít uprostřed měsíční povrch :- )]
hmm, tak to koukám tedy jako vrána. Mám pořádné mezery ve vzdělání a měla bych si ho alespoň narychlo přelouskat.
Já mám v paměti akorát kapitolku z Neználkových příhod /tu o tom Jak Neználek skládal básně/, protože tu často používám. Ale jinak v nevědomosti tonu.
Tribun: paradigma, asi ano. Hledal jsem po internetu něco z jeho životopisu, jestli se aktivně angažoval politicky nebo tak, ale nic moc. Prostě psal pro děti.
(Ad Foglar - zaznamenal jsi, že vyšla kniha Evangelium podle Jaroslava Foglara? Jsem na ni hodně zvědavý.)
André Pulgar: také myslím, že pokud chce někdo zpochybňovat evropské hodnoty (ale sakra proč? - tedy pokud mluvíme o hodnotách a ne hysterii), má materiálu dostatek
J.M.: určitě podívej. Ano, revoluce byla, za pomoci Všeználkova detěžkátoru. V tom ovšem tkví ten problém s komunistickými revolucemi, že je to vítězství outsiderů okradením jiných a zárodek budoucí nerovnosti v právě nastolené rovnosti.
Musím se na tu knihu někdy podívat. V dětství jsem ji miloval a četl pořád dokola. Nejspíš se mi líbilo dobré vyvážení prožitku z křivd, které se Neználkovi děly, s tím, že nebyly nesnesitelně srdceryvné. Už si ani nepamatuju, jestli nakonec pan N. vedl Měsíčňany k revoluci - ale počítám, že asi ano. Vítězství outsidera jsem v knihách vždy miloval a miluju dosud.
Ad Tribun: Mně to teda nejzajímavější nepřipadá. Když se projdu po knihkupectví, najdu tam dost knih, které jsou v očividném rozporu s Evropskými hodnotami, evropskými hodnotami nebo euroamerickými hodnotami (vzhledem k okolnostem si nejsem moc jistý, které jste vlstně ve skutečnosti myslel). A nemusejí ani pocházet ze SSSR.
Samozřejmě jsem a také četl a již jako dítě (takže jsem asi nebyl zase až takové dítě) jsem si to všechno uvědomoval, ale takhle sepsané je to ještě evidentnější.
Že Měsíc je alegorie kapitalismu a Sluneční město komunismu je evidentní, ale zrovna v případě Nosova bych nemluvil o propagandě, ale spíše o paradigmatu. Prostě psal tak, jak to viděl a cítil, podobně jako Foglar, který také dost tlačil na pilu vlastenectví např., ale za propagandistu by ho asi nikdo neoznačil.
Co dělá Neználka Neználkem je podle mě specifická ruská poetika (ve skutečnosti běžné ruské vyjadřování), všechny ty zdrobněliny a specifický způsob komunikace, který ale, pokud si dobře vzpomínám, třeba v takovému Čukovi a Gekovi nebyl, a podle mě právě proto, že tyhle knížky byly programově výchovné.
Ale úplně nejzajímavější na Neználkovi je, že pořád vychází, i když je v tak očividném rozporu s Evropskými hodnotami. Je v kus naděje, závan příčetnosti ve světě, který absenci vize nahrazuje konstruováním ohrožení.