Wuwejův zápisník

Viktor Lechta a kol.: Inkluzivní pedagogika

RSS komentářů

Napsat komentář

Formátování Markdownem: **tučně**, *kurzíva*, [odkaz](https://example.cz), citace > a bloky kódu. HTML ani obrázky nejsou podporované.

Komentáře (8)

Wu
SV: pod článkem, tam kde je seznam tagů, si napravo rozklineš malinkaté plus v komiksové bublině. Objeví se řádek na komentář, do něj klikneš a musíš se přihlásit, buď účtem na twitteru, nebo facebooku, nebo na wordpressu. Jestli nikde z toho nemáš účet, máš smůlu :).
Teda nemáš, jen se někde musíš zaregistrovat - doporučuju twitter ;).
#
SV
no vida! ja o Lucienne, že ako sa asi má, a ona tutok! 8 - )
zvláštne, tie energetické stopy, či čo je....
ahoj Lucienne, máš mailík!
a keby som vedela, ako sa u teba píšu komentáre, tak ti to napíšem u teba.

Wu mi pomôže? neviem, ako sa u Lucienne píšu, resp. vkladajú komentáre?
#
Wu
Tribun: že by tohle bylo v jádru odporu? Nikdy jsem o tom tak nepřemýšlel. Každopádně je dobře, že to vybublalo.

Hana Kubíková: přesně, být součást běžné školy, to je to hlavní a přínosné, pro obě strany. Děkuju za tipy na literaturu, metodiky vypadají prakticky a tu knížku si přečtu, jsem na ni zvědavý.

Lucienne: jasně že mám, já když něco dělám, tak pořádně :).
Twitter je prima, mohla bys ho zkusit.
Článek je perfektní, vím přesně, o čem v něm mluvíš. Výhledově napíšu víc v komentáři pod ním.
#
Lucienne Poláková
Hezky! Ty máš ještě blog! Ty se furt odkazuješ na Twitter a na tom já ani nemám účet. Ty multifunkční muži :)
Beru na vědomí :D

Dávám teď dohromady článek o blogování po dvanácti letech, tak jsem hledala prolinky na starou gardu... A vida, přes Lišku jsem se k Tobě dostala.

Hezký den.
#
Hana Kubíková
Tak dneska jsem teda klikala s velkou zvedavosti, tohle téma jsem tu ještě nezahledla☺ Já inkluzi už několik let ziju, moje ditě se narodilo se handicapem (a to pro skolstvi tim "nejděsivějším" - mentalnim) a já jsem přesvědčená o tom, že vzdělávání v běžné škole je to, co mu v živote pomůže nejvíc. Literaturu bych si asi radit netroufla, mam pocit, že teoreticnosti trpí většina publikaci, která se mi dostala do rukou. Nejpraktictejsi rady jsem našla v metodikach olomoucke pedagogické fakulty http://www.inkluze.upol.cz/portal/ , zajímavý pohled zvenčí na českou realitu pak nabízí Jana Bradley, speciální pedagožka působící v USA a pak přechodne v Česku v knížce A co ja s tím? https://m.kosmas.cz/knihy/224523/a-co-ja-s-tim/
#
Tribun
Odmítání inkluze v naší společnosti je podle mě především důsledkem ideálu soutěže a úspěchu, na kterém je založena. Učitel, který se více věnuje inkludovanému dítěti, se logicky méně věnuje tomu mému intaktnímu (fuj, to je slovo) a tím snižuje jeho šance na vítězství v našich krysích závodech. Navíc normální dítě je kolikrát to jediné, od čeho mohou některé rodiny odvozovat svůj sociální status, to poslední, co je spolu s tím, že jsou bílí, dělí ode dna. Na inkluzi nebyla česká společnost připravena, ale díky poprasku kolem ní se připomenuly věci, které by se jinak dařilo ještě pár let tutlat.
#