Wuwejův zápisník

To, že ji stavěli jako budovu k bydlení ještě neznamená, že by se v ní dalo (dobře) bydlet. Když je ideologie nebo styl nad potřebami...
Bangs píše o domě doktorky Edith Farnswothové (taky od Miese van der Rohe), který byl jedním z nejvýznamnějších domů a inspirací cit. pro stavby, projektované stylem 'ocel a sklo'. Tento způsob výstavby pokračuje až do současné doby. Jak doktorka Farnsworthová brzy zjistila, bydlet se v něm nedalo. (Str. 19)

(Co jí vadilo zmiňují tady: http://www.archizone.cz/stavby/farnsworth-house/)

Stylové experimenty, které rezignují na základní funkce, jsou ... prostě špatně.

Nojo, ale byla určena k bydlení.... a oceňována je nesmírně....
Takže něco v tom být musí.
Už velmi dlouho se chystám přečíst si tuhle knížku - mnoho lidí mi jí doporučovalo a byli z ní nadšeni. Zajímá mě, těším se na ni. Jen pořád - cosibudemepovídat - nestíhám ...
http://www.databazeknih.cz/knihy/skleneny-pokoj-25479?c=all

U mě se ta první fáze okouzlení nekonala - odjakživa mi ta budova připadala nelidská. Tohle prostě není obytný prostor.
Je to prostor výstavní.

Zamyslela mě jedna z vět citovaná v závěru: "ačkoliv je nutné, aby budova uspokojivě plnila svou funkci příbytku, skutečnost, že je krásná, je důležitější.“
Já Ti nevím!.... A nevím to ani z pozice člověka, který tu krásu v životě velmi potřebuje a stavíjí vysoko na svém vlastním žebříčku hodnot. Ale přecijen mám pocit, že to, aby se mi někde spokojeně žilo, je pro mě jaksi podstatnější, než ta krása sama o sobě.
Mimochodem - dovolím si jednu otázku - a snad mne tu neukamenujete jako svatokrádežníka :-D Berte to, prosím, tak, že v oboru architektury jsem naprostý neznalec a negramota, a že jsem se jí nikdy ani nezabývala. Řekni mi, prosím, Wu, popřípadě i vy ostatní, jak vnímáte vilu Tugendhat? Já jsem totiž zjistila, že jsem ve vztahu k ní velmirozpolcena. Tedy, přiznávám, že jsem doposud neměla příležitost jí navštívit osobně a tedy jí vnímat na vlastní kůži. Znám jí z filmů, fotografií a knih. První vjem byl velké okouzlení. Ty prostory, místo, světlo.... mají v sobě cosi velmi intenzivního, co mi prostě funguje.... Na druhou stranu, jednou jsem se u nějaké další fotoknihy najednou zamyslela nad tím, jak se tam asi žilo. Pokusila jsem si představit sama sebe, jak procházím těmi místnostmi, ne jako návštěvník, ale jako obyvatel tohoto domova..... A najednou mi bylo divno. Najednou z toho na mě začišel chlad, tvrdost, nevlídnost, padla na mě tíseň.... Trochu mě to samotnou překvapilo... Ale uvědomila jsem si, že tam bych žít nechtěla...

Díky; pokud ho nenajdu po antikvariátech, ozvu se.

Ak chceš, rád ti ho (Kriera) požičiam.

lojzo: myslím, že ten pocit je přesný, že to bere bez výjimky. Ono to také může být jeho prostředím a dobou, mluví z celoživotní zkušenosti - a dnes je třeba situace o dost jinačí.
(I když, pravda, nelidské krychle pořád frčí: http://archiweb.cz/buildings.php?type=&action=show&id=74 :))

Koukám, Krier vyšel v roce 2001, to se bude obtížně shánět.
Ale zkusím to, díky za tip.

Autora nepoznám, ale vyzerá to zaujímavo, iste sa po tej knižke poohliadnem - aj keď teda nevyzerá, že by som s jeho názormi bezvýhradne súhlasil. Netvrdím, že moderna je vo všetkom pozitívna, ale u pána Bangsa mám (aspoň teda na základe tvojej recenzie) pocit, že ju odsudzuje "en bloc", že s vaničkou vylieva aj dieťa.

P.S. Skús Leona Kriera (Architektúra - volba nebo osud), myslím, že sa ti bude páčiť.

Tenhle problém s rušivými momenty knih řeším také. Ale většinou si je nechávám a vybírám si z nich to, s čím dál pracovat, co si zapamatovat. Uvědomuji si, že tím knihu rozmělňuji - ale zase kolik je takových, které můžu přijmout beze zbytku? To snad ani nejde...

Fotka lázní je monumentální - a opravdu vypráví. Hned se začnou vynořovat asociace. Pevnost. Mravenci. Armáda. Disciplína. Hráz. Obzor...

Kaplickeho knihovna= Neznalkovo Slunecni mesto...bingo! :o)
Tohle odhaleni ma i sirsi spolecenske konotace, vzdyt Neznalek je pokracovatelem Campanellova Slunecniho statu!

"Ale o vítězství individualismu Bangs mluví. O individualismu architekta, který ze stavby trčí a nesklonil se před jejím účelem, smyslem..."

Ja se te vyse recenzovane knizky obaval dotknout, Wu, protoze nektera dila jsou velmi diskretni a "rozhodnuti" o jejich kvalite se deji na velmi tenke linii.
S tim zapasim uz velmi dlouho: kniha je v podstate dobra a prinosna, ale jsou v ni rusive momenty (nerikam, ze je to Bangs, necetl jsem)...a pak nevim, co s ni. Nechat- dat pryc?
Bohuzel je takovych vetsina, takze temer z donuceni jsem je zacal rozdavat ve vire, ze nekomu prijdou jako celistve a bez ruchu.
Jinak diky za oba odkazy, peclive je proctu.
O architekturu jsem se zajimal vzdycky, ale nikdy to nemuselo byt z nejakych profesionalnich duvodu, takze jsem si mohl dovolit zustat amaterem i pri pohledu na pamatku. Kdysi me jeden kunsthistorik naucil "dialogu s pamatkou", tedy mlcicimu prihlizeni a nechani "hovoru" na stavbe. Jak mne potesilo, kdyz jsem nedavno videl dokument o laznich Prora na Baltu, kdy porad byl plny ideologickych zvastu, az se objevil nejaky nemecky architekt, ktery rikal: Je to jedna z nejsilnejsich staveb, co znam, postavte se pred ni a ona vam zacne vykladat svuj pribeh, to se stava jen u tech nejvyznacnejsich del.
http://georg-dahlhoff.de/blog/wp-content/uploads/2011/09/200910106683.jpg
Jinak mym celozivotnim pruvodcem je Slabikar navstevniku pamatek, do nej lezu uz prez 30 let :-)
http://baila.net/kniha/225621344/slabikar-navstevniku-pamatek-jaroslav-herout

Chobotnice byla děsná.
(Taky jsem se tu o ni otřel: http://blog.wuwej.net/2007/04/04/kolaz-neznalkova-knihovna.html)

Ale o vítězství individualismu Bangs mluví. O individualismu architekta, který ze stavby trčí a nesklonil se před jejím účelem, smyslem...

Díky za odkaz. Je to monumentální a mám z toho pocit, že mě ten vchod chce rozšlápnout :).
Architektura je pro mě také složitý problém, často třeba přemítám, jestli se mi něco líbí, nebo ne, jak ladí s tím, k čemu má sloužit, jestli a jak se do ní promítají návrhy obdobných budov minulosti. Psychologie architektury (http://blog.wuwej.net/2013/08/28/lubomir-kostron-psychologie-architektury.html).

To muzeum musel být zážitek, díval jsem se na fotky na google :)

"...kapitola „Intuice a tvůrčí myšlení“"
Osobne si nemohu pomoci, ale me se libi architektura klasicka v tom smyslu, ze je jasne, jaky je ucel budovy. Nerealizovana knihovna- chobotnice mne tedy odpuzuje.
Celkove je ale architektura docela slozity problem, alespon pro mne.
"Intuice a tvurci mysleni" nevede k nicemu, protoze nakonec by, teoreticky, mel zvitezit cisty individualismus, oprosteny od verejneho. Ale je paradoxni, ze zastanci "tvurciho" nakonec sklouzavaji do rigidni skolometskosti a vytvari neporusitelne kanony.
Pred par tydny jsem z vychovnych duvodu navstivil drazdanske Hygienicke muzeum, jednu z revolucnich osvetovych instituci, majici slouzit lidu. Puvodni budovu z 20. let prepracovali v naci-stylu ve 30. letech, pak ji Amici rozbombardovali a soudruzi z DDR opet postavili:
http://cms.maxity.com/opencms/export/sites/default/maxity/site/bilder/bilder_themen/091109_28_modernes_05_HI.jpg?__scale=w:724,h:900,q:80,c:ffffff
Davam se odkaz proto, ze architektura je uvedena jako kombinace neoklasicismu a Bauhausu (viz clanek vyse) a me to neprijde vubec spatne.
Zajimava je i instalace, verna morbidni nemecke bezcitnosti, vcetne detailne nafilmovaneho porodu, ci ruznych stadii karcinomu, precizne vyvedenem na voskovem modelu a dalsich specialitek.
Kdo se chce kouknout, co tam asi vsechno maji, staci orientacne gooogle obrazky "deutsches hygiene museum".
Autorem soucasne budovy je profesor architektury Wilhelm Kreis.