Wuwejův zápisník

Herbert Bangs: Návrat posvátné architektury

15.05.2016 23:03, Wu | knihy | architektura | komentáře -

obálka Návrat posvátné architekturyModerní architektura Bauhausem počínaje opustila kontinuitu a své produkty vyprázdnila – a to hned dvakrát. Zahodila jak mnohaleté matematické, harmonické principy a vztahy rozměrů (určené pro posvátné, ale používané i po světské budovy), tak archetypální potřeby člověka.

Za mých studií i později, kdy se ze mě stal začínající architekt, jsem neustávající odpor veřejnosti k moderní architektuře připisoval ignoranci a šosáckému způsobu myšlení. Teprve když jsem dospěl ke konci své kariéry, pochopil jsem, že tento odpor byl opodstatněný, jako reakce na architekturu, která byla vyprahlá a někdy snad i krutá a která selhala v podpoře citových a duševních lidských potřeb.“ (Str. 33)

Mělo to své důvody, myšlenky o strojích na bydlení, vliv odcizení, bohužel se z této slepé uličky architektura nevymanila.

(S tím nesouhlasím, organická architektura nebo ekologická se rozhodně k archetypálním potřebám vrací.)

Kniha je velmi logicky a přehledně koncipovaná. Po úvodu, v němž Bangs vysvětluje svůj radikální objev, svoji proměnu, se vrací na začátek. V kapitole „Racionální architektura dvacátého století“ rozebírá revoluční změnu a odcizení, které přinesla, a nebere si přitom servítky, zejména při hodnocení budov zakladatelů směru, tak jejich následovníků.

Jaký asi může být psychický a citový dopad těchto ohyzdných budov na lidi, kteří tráví svůj život uvnitř studené anonymity jejich stěn? Ošklivost je toxický, pomalý jed, který zákeřně působí na duši. Ošklivost je disharmonií, vědomým odmítáním řádu a ústupem k chaosu. Její účinek nemusí být okamžitě zjevný, může se maskovat jako krach mechanické kultury, který ochromuje naši duši. Ať v dobrém, či zlém, vyvíjí životní prostředí tlak na kvalitu našeho života. Účinek je kumulativní a působí napříč všemi generacemi. Každá další generace je méně vnímavá a starostlivá než ta předchozí. To co jsme dříve odmítali, bereme nyní jako normu, a naše prostředí se tak dále progresivně znehodnocuje.“ (Str. 18)

Následuje ostrý pohled na výuku, na školy pro architekty. Už název „Výroba moderního architekta“ napovídá, že to není žádná sláva. Autor mluví přímo o selhání škol a také o problematické situaci architekta, který má ze školy vštípeny principy, které zákazníci nechtějí.

Pokračuje rozbor „Materialistické paradigma aneb Způsob materialistického myšlení“, kde hledá kořeny neutěšeného stavu, a také „Návrat duchovna“ s myšlenkami nové fyziky, duchovního vesmíru a mystických vizí. To souvislost trochu rozmělňuje, přece jen od new age snění ke stavbě domů je trochu daleko.

Hned další kapitola „Intuice a tvůrčí myšlení“ se zase přibližuje, vysvětluje totiž vědomí a nevědomí, intuici a především teorii archetypu. Archetypy jako sdílené obrazy uložené v podvědomí ovlivňují i vnímání staveb; Bangs následně identifikuje „Archetypy přístřeší“ (Jeskyně, Mýtina, Zahrada, Přítomnost vody, Čtyři živly) a „Archetypy designu“ (Princip duality, Hierarchie, Vlastnosti materiálů).

Kdysi jsem debatoval se stavitelem, který se na adresu svých zákaznic vyjádřil slovy: ‚Vše co tyhle ženské opravdu chtějí, je vyčalouněná jeskyně.‘ Jeho přezíravá poznámka se týkala jak klientek, tak i úrovně profesionálního architektonického návrhu. Ženy, které měl na mysli, intuitivně chápaly silnou psychologickou a citovou potřebu, jejíž otisk je hluboce zakořeněn v podstatě našeho bytí. Přehlížení této potřeby nebo odmítnutí její existence, (což dělá mnoho architektů), vede ke stavbě budov, které mohou být krásné, jako artefakt nebo plastika, ale selhávají v uspokojení citových a instinktivních potřeb lidí, kteří v nich mají bydlet.“ (str. 90)

V kapitole „Geometrie a čísla“ možná trochu příliš podrobně rozebírá stará pravidla a poměry, význam proporcí, na druhou stranu díky tomu není kniha jen filozoficko-teoretická. Reálnou využitelnost architekty v praxi ovšem posoudit neumím.

Knihu uzavírá umístění architektury ve světě (kap. „Architektura a vesmír“) a definice „Přechodného období“ – tedy co by se asi mohlo nebo mělo dít během narovnávání situace, během návratu posvátné architektury. Jaké zásady a postupy používat, jaké bude místo architekta a jaká ta nová architektura bude.

Architektura, která je symbolem a přístřeším, musí být v souladu s hmotnými potřebami našich pozemských, tělesných schránek. Stejně tak ale musí naplňovat instinktivní a jiné než užitkové potřeby našich duší. Potlačíme-li funkci přístřeší, vytvoříme nerovnováhu mezi dvěmi aspekty našeho umění. Důležitost budovy, jako uměleckého vyjádření, můžeme bez obav nadřadit nad její užitkovou hodnotu. Jinými slovy, ačkoliv je nutné, aby budova uspokojivě plnila svou funkci příbytku, skutečnost, že je krásná, je důležitější.“ (Str. 73)

Závěrečné shrnutí – byť poněkud nevyvážená (na jednu stranu zbytečné spekulace new age, na druhou příliš mnoho počítání ve filozofické knize), byla pro mě kniha velmi zajímavá, zejména v části o archetypech bydlení. Také mi vysvětlila, proč se mi intuitivně spousta moderních budov nezamlouvá.

nakladatelství Levné knihy KMa, Praha 2008, ISBN 978-80-7309-571-0

12345
1463346180000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online