Wuwejův zápisník

Hm, to se obtížně vypisuje a hrozí to zkreslením... možná by to mohlo být mezi řádky v článcích a recenzích v kategorii Duše... a možná taky ne :).
Přesto to zkusím. Ten posun je k zpřítomnění. Příklon k životu. Radost z obtížného i lehkého, z problémů i jejich řešení. Méně útěků. Taoismus, buddhismus, jóga, všechno je to krásné a pořád mě oslovuje - ale víc jako techniky, než jako světonázor.

maK, mohu-li se ptát?

No jo, jenže na to už je pozdě - ne kvůli Minaříkovi, ale já jsem se už od té doby trochu posunul a odkročil z tohoto směru :)

"od dob studií, kdy mi spolubydlící vnutil Kečaru, jsem k Minaříkovi rezervovaný". To bylo od spolubydlícího hloupé. Kéčaru původně Minařík vydávat nechtěl a když mu ji jeden jeho žák ještě závěrečně nezkorigovanou šlohnul a vydal, musel Minařík dodělat a vydat i tu svou. Obě se prý liší. Každopádně dle Minaříka je to kniha, která se z jeho díla má číst až jako poslední. Lidé totiž mají sklon odsoudit dřív než to dokáží objektivně posoudit. Zkuste naopak jeho první: "Přímá stezka" a uvidíte.

PS k jednomu z komentářů: Jestliže "jóga znamená obnovení spojení individuálního Já s universálním Bytím", pak všichni zmiňovaní (Milarepa, Sidharta, Minařík) ale i ten náš Kristus a křesťanští světci byly a jsou jogíni :)

Myslím, že to u mě s komentáři dopadne stejně. A i jinak to asi bude náročné čtení, má to takový sútrovitý sloh. Každopádně zkusím.
Ano, tohle poselství je pro nás, posedlé individualitou, skvělá zpráva.

Minarik jen komentuje a ja priznavam, ze jsem jeho komenty preskocil do posledniho.
Preklad je od Jiriho Viktory, coz je Minarikuv zak a prelozeno bylo jiz v 50. letech minuleho stoleti. Kolmas ma nekde doslov, jinde chybi.
Wentz take neni uplne v "poradku", neb to byl zaryty theosof, na druhou stranu vzdelany v etnologii na Stanfordu
Nicmene prelozili? Prelozili...a podle meho bude urcite lepsi preklad nejakeho minarikovce, jez vidi do problemu, nezli neutralni prace smluvniho prekladatele.

Jeste chci poznamenat, ze zatimco Siddhartha byl jogin, Milaräpa je tantrik...na tech knizkach je dojemne, ze ac obe temer protichudne cesty, obe vedly k podobnemu cili. To je na tom to nejinspirativnejsi pro muze Zapadu: k cili nevede jen jedna cesta a navic je individualni.

Ale v Tessinu možná přece jen klid našel, soudě podle procítěnosti Klingsora...

S takovou reklamou mi nezbyde než Milaräpu vyhrabat (někde tu tohle vydání mám, netknuté, protože od dob studií, kdy mi spolubydlící vnutil Kečaru, jsem k Minaříkovi rezervovaný :)).

Hesse nikdy nenasel domov a byl vecnym poutnikem, jen takovy clovek dokaze napsat neco jako je Siddhartha. Zrejme se v nem svarila ruska duse, zdedena po otci, evangelickem pastorovi z dnesniho Estonska a obcana Ruske rise s germanskym prostredim, kde vyrustal; nakonec se utekl do "italskeho" svycarskeho Tessinu (Ticino), kde i zemrel.

Komu se libil, co dokonce koho Siddhatrha okouzlil, ten by nemel vahat a mel by sahnout po jeho "2. dilu", knize Milarepa od Evan- Wentze s komentari Kvetoslava Minarika (nekde i Josefa Kolmase).
Zatimco Siddhatrha je interpretacni vypovedi angazovaneho Evropana, Milaräpa je zpracovanim autenticke legendy o "tibetskem Siddharthovi". Duchovni proces neni tak idealizovan, ale pise popisovan ve sve konkretnosti. Zatimco Siddhartha je basen, Milaräpa je duchovni thriller :o)
Bez problemu sezenete e-book na treba Kosmasovi, kdo ma radsi papir, neco na netu jeste vystracha (kniha vysla 1996):
http://www.tarzan.cz/ucebnice-psychologie-pedagogika-naucne-a-spolecens/51372_-_w.-y.-evans-wentz_-_milarapa-komentuje-kvetoslav-minarik/
Jinak jde rici, ze Hesse je pro "zacatecniky", Wentz uz pro "pokrocile"...pri cetbe v opacnem poradi se muze ztratit efekt obou knih.