Wuwejův zápisník

David Václavík: Náboženství a moderní česká společnost

RSS komentářů

Napsat komentář

Formátování Markdownem: **tučně**, *kurzíva*, [odkaz](https://example.cz), citace > a bloky kódu. HTML ani obrázky nejsou podporované.

Komentáře (8)

Wu
Ano, víra je vždy osobní a nepřenosná.

Z čeho ale soudíš, že tu jsou teoretici?
A že zkrachuje společnost?
#
Alfons
S náboženstvím mám dobrou OSOBNÍ zkušenost. Zde jsou asi většinou teoretci bez zkušenosí. Bez náboženství společnost zkrachuje. Nastává úpadek morálky s následným rozpadem ekonomiky.
#
Wu
fialka: je tam tradiční příklon k církevní víře - ale celková míra spirituality je srovnatelná se zbytkem republiky.
#
fialka
Já vím, taky běžně říkám "Češi" a ne "Češi, Moraváci, Slezané a další". Ale kromě přízvuku a detailech ve slovní zásobě je tady (na jižní Moravě a Slovácku) to procento, co dá na pana faráře, vyšší než jinde.

Každý trochu slušný národ nějakého boha/bohy měl, zpravidla i svatou knihu, jen se tomu za nás tak neříkávalo. Co člověk nepřečte v dětství, to dohání zbytek života.
#
Wu
jm: narazili jsme na to u Náboženství pro ateisty (http://blog.wuwej.net/2012/07/18/alain-de-botton-nabozenstvi-pro-ateisty.html), mimochodem už se Ti podařilo si tu knihu přečíst? Stojí za to a podle mě mluví přesně o tomtéž, co Ty.

Společenské přepínátko vzhledem k historickému vývoji, který tady David Václavík popisuje, se asi jen tak nezmění... ale nějaká cesta určitě existuje. Z. Vojtíšek, P. Dušek, J. Motl v knize Spiritualita v pomáhajících profesích (recenze bude) definují sedm rovin spirituality - předpoklady, obřady, normy a hodnoty, vyprávění, zážitky, společenství, tvořivost - a hlavně upozorňují, že jejich potřeba může být sycena i nenáboženskými zdroji.

fialka: Chvilku mi trvalo, než jsem pochopil narážku na Čechy versus Moravany. Já ale myslel Čechy jako obyvatele ČR :)

s těmi dětmi je to těžké, já si nejvíc lámu hlavu, jak dítě dovést k vlastní volbě a jestli to vůbec jde.
#
fialka
"jak je to s vírou a ateismem Čechů dnes" - protože na Moravě je to jasné, bohužel. :-(

Jarmik: O nějakou rozumnou a tolerantní víru jsem za celý svůj život ani nezakopla, ale nevzdávám se naděje, však je do příštího sčítání lidu dost času.

Když už jsou církve celkem tolerantní - jako zen nebo neviditelný růžový jednorožec nebo pastafariáni nebo kvakeři - tak nejsou rozumní. A když jsou rozumní (Ódin, Zeus, do určité míry i modernější bohové), nejsou tolerantní. Děti především by měly mít právo na výběr, aby Pussy Riot nemusely být zostouzeny za (pravdivá) slova:
Do školy na setkání s kazatelem
Jdi na lekci - přines mu peníze!
#
fialka
"jak je to s vírou a ateismem Čechů dnes" - protože na Moravě je to jasné, bohužel. :-(

Jarmik: O nějakou rozumnou a tolerantní víru jsem za celý svůj život ani nezakopla, ale nevzdávám se naděje, však je do příštího sčítání lidu dost času.

Když už jsou církve celkem tolerantní - jako zen nebo neviditelný růžový jednorožec nebo pastafariáni nebo kvakeři - tak nejsou rozumní. A když jsou rozumní (Ódin, Zeus, do určité míry i modernější bohové), nejsou tolerantní. Děti především by měly mít právo na výběr, aby Pussy Riot nemusely být zostouzeny za (pravdivá) slova:
В школу к тебе собирается проповедник
Do školy na setkání s kazatelem
Иди на урок ? принеси ему денег!
Jdi na lekci - přines mu peníze!
#
jm
Náboženství je téma, které mi leží dlouhodobě v hlavě. Nějak se mi zdá, že by pro mě bylo prospěšné/zdravé/dobré být členem nějaké náboženské obce. Ale když nevěřím v boha, tak mi připadá směšné dělat nějaké dramatické kroky. Snad jen kvůli dětem by bylo logické jim náboženský rozměr života dopřát, pokud mi připadá prospěšný/zdravý/dobrý.

Pro lidi, jako jsem já, by bylo nejlepší, kdyby (teorie šťouchu) to společenské přepínátko bylo nastavené obráceně, tj. defaultně by byla od dětství náležitost k nějaké (rozumné, tolerantní) církvi s možností jednoduchého vystoupení nebo přestoupení.
#