Wuwejův zápisník

Procházka mezi vůněmi

RSS komentářů

Napsat komentář

Formátování Markdownem: **tučně**, *kurzíva*, [odkaz](https://example.cz), citace > a bloky kódu. HTML ani obrázky nejsou podporované.

Komentáře (12)

Wu
Jasně, zajímá, díky, pročtu to.
(ale tu srozumitelnost taky úplně neodhadnu, prapůvodně jsem studoval chemii ;))
#
Linniére
Díky za pochvalu :-) No, možná jsem měl jen delší cestu :-D Ale je pravda, jak už jsem psal, že jsem po mamině podědil celkem citlivý čich, což je vlastnost, která se v potravinářství celkem často i hodí.

Možná máš pravdu, je pravda, že co meditujiu pravidelně, daří se mi déle a lépe soustředit a jsem míň rotěkaný. Ale to neznamená, že jsem se nemusel stále napomínat a vracet pozornost k očichávání cesty do práce.

Kdyby Tě tahle pivní tématika zajímala, tak je výroba pěkně popsaná třeba tady: http://domacipivovar.webnode.cz/vse-o-vareni-piva/ (jen nejsem schopný jako člověk, který se v tom pohybuje, odhadnout, zda je to vysvětlené srozumitelně i pro lajka... je to alchimie, ale nádherná).
#
Wu
klokánek: ty jo, se zavázanýma očima to musí být silní zkušenost, obzvlášť na nějaké trochu delší trase.

Linniére: fascinující! Díky za příspěvek, Tvůj záznam je mnohem pečlivější, evidentně ses na to víc soustředil (a nebo to bude to meditační praxí).
Vůně sladiny při rmutování, to si musím zapamatovat!
#
Linniére
Wu, vyzkoušel jsem to předevčírem po tom deštíku. Dojmy jsou ve zkratce následující:

V baráku "zápach" od sousedů z nižší sociální třídy - o patro níž vůně co nastražil do chodby v podobě vonných placiček pan domácí - venku vůně "deště" (zajímavě je o téhle vůni napsáno zde: http://www.scienceworld.cz/neziva-priroda/k-cemu-je-dobra-vune-deste-6613/) - okolo zahrad se do toho přimísila ethanolová a esterová vůně spadaných nahnilích jablek - pak vůně sena (byť žádné v dohledu) - na nádraží vůně pražců (tér) - ve vlaku typická lehká zatuchlina (trošku jako šatny u tělocvičny) - po výstupu v Bydžově zase vůně deště - před nádražím křemenný prach a cement (rekonstruuje se ulice) - před obchodem vůně kouře z cigaret od prodavaček na pauzičce - v obchodě taková ta příjemná vůně obchodu s potravinamy (směs vůní mouky, pečiva, čokolády, vanilky a dalšího koření, ovoce a bůhví čeho ještě, dohromady mi to trochu připomíná perník) - pak zase venku déšť - okolo sila vůně spařeného sena a zatuchlích olejnin, něco jako řepka, nebo tak - tady jsem neodolal a přičichl ke svlačci a s nemilým překvapením jsem zjistil, že necítím vůbec nic (musím vyzkoumat, zda nevoní až od určité hodiny) - pak vůně jakoby napůl sena, napůl suchého sluncem prohřátého listí v lese, nakonec se ukázalo, že to jsou lány suchých přesliček okolo kolejí a mezi kolejemi vlečky k těm silům - okolo cesty splodiny aut - a pak v práci lehce zatuchlá vůně administrativní budovy smísená s vůní omítky po posledním malování...

Docela příjemný zážitek. Takže Ti musím poděkovat za skvělou inspiraci a někdy to zopakuju, ale v tomhle parnu moc vůní nevynikne (respektivě věci je moc nevydávají), když teda nepočítám popelnice, a to není zrovna to, co čichám rád.

Jinak k té vůni piva - to co popisuješ je vůně sladiny při rmutování (stejně to voní když se vaří agar do petriho misek na mikračku). Zápach co zmiňuje klokánek je chmelovar - hlavně sirné sloučeniny a silice, které se uvolňují z chmele (což je pro mě jako člověka z téhle branže vůně taky velice příjemná, ale třeba mojí mamince to neskutečně smrdí...).

Ještě mě ještě napadl film, kde je čichu docela dost prostoru věnováno: Dokonalý smysl (Perfect sence).
#
klokánek
Pěknej log. To samý jde dělat se sluchem, chodit se zavřenejma nebo zavázanejma očma. Taky zajímavej úlet.

To "s pivem" bude vůně sladu. V Nymburce máme gigantickou sladovnu a když to někdy zavoní, můžu se toho ufetovat. Vaření piva samotnýho je spíš takovej puch.
#
Linniére
Díky za inspiraci. Také vyzkouším - a to hned zítra cestou do práce. Po mamině jsem podědil excelentní čich (letní MHD je prokletím, věř mi), takže ve světě vůní jsem neustále. Ale udělat si z toho takovouhle "meditaci", to mě nikdy nenapadlo.

Tribune, přečti si Dunu (a jejích pět pokračování) od F. Herberta, tam je čichu a čichání postav věnováno hodně prostoru, nebo cokoliv od J. Loukotkové.
#
Wu
To je něco trošku jiného, tohle je snaha rozpoznávat a k vůni si zapamatovat jméno. S tím mám taky problém :).
#
fialka
Když trhám kopřivy, vzpomenu si na Sauvignon. Ale ve sklípku čichám, čichám...
Ostatní: "Kopřivy!"
Já: "Já vím! Ale to víno nevím."
Ostatní: "Sss..."
Já: "Nesyčte na mě, když přemejšlím!"
Takže u mě fungují vůně nějak napůl.

Náš známý má kufřík s vůněmi, jako mívají voňavkáři, ale tohle jsou flaštičky s vůněmi vína. Nesmí se to pít, ale jinak je to čichací paráda. Odrůda Charvát je moje nejoblíbenější, voní ještě líp než lesní jahody.
#
Tribun
Nejspíš ano, já musel hledat to samé.
#
Wu
Přitom čich, nějaká vůně, spojená s nějakou situací, dokáže vyvolat tehdejší pocity dokonale a bleskově.
Holdstock, ano, dokonce jsem si musel jít nějaké slovo vyhledat do slovníku, miazma to bylo, tuším
#
Tribun
Čich je vůbec podceňovaný smysl. Vše zastiňuje zrak následován sluchem, stále více prostoru získává chuť, ale čich je pořád na okraji zájmu, asi proto, že je většinou spojen s vjemy nepříjemnými. Je to vidět i v literatuře, kde se málokdy lze dočíst, že postavy čichají (snad s výjimkou čichání ke květinám). Asi jediný spisovatel, u kterého jsem zaregistroval, že s čichem pracuje, byl Holdstock; asi proto jsem si toho také všiml. Ale jak jsi správně postřehl, Wu, čich může přinášet i příjemné zážitky, jen se člověk musí naučit čichat.
#