Wuwejův zápisník

Díky za připomenutí; to, že člověk je tak starý, na kolik se cítí, se k článku dokonale hodí.

Nebudeme-li jako děti...atd. :)
Co je to "být dospělý"?
Obdobné je to s věkem - jak se mám cítit, když je mi třicet? Jaký je rozdíl oproti dvaceti?
Myslím, že člověk je jen tak starý, na kolik se cítí. Stará, omílaná pravda. Ale čím víc mi je, tím víc mi připadá pravdivější.

Mordemy: super! parádní ilustrace :)

bosánoha: možná jsme v tom všichni a jen občas někdo zapomene.

Tak to som rád že v tom nie som sám. Už som to prestal riešiť a nechávam voľný priebeh tomu chalanovi v dospeláckom tele nech si to užije, keď to nanňho príde. Asi v každom sa občas prebudí "zastydlá puberta".

K "dospělosti" asi takhle: http://psychoanalyza.com/wp-content/uploads/2012/06/hry.jpg

D.n.: hm, na to něco bude.

Miklouš: myslím, že to "hraní" se překrývá s dospělým chováním a že není třeba se mračit ;)

:-) I já řešila jeden čas tuto otázku. Pak jsem se rozhlédla po rodině (po své genetické výbavě) a zjistila, že já a dospělost se zřejmě mineme. (Ano, naučila jsem se, si na dospělou hrát :-(.) A přijala tento fakt, jako rodinný handicap. Ale dnes už vím, že je to dar.

"Dospělost" je čistě právnický termín.
Pouze moudrost a blbost stojí za to hodnotit.

sedmi: myslím, že už ne, že jak se překoná nějaká hranice, už to má člověk na doživotí ;)

mv, kryska, hurri: díky. Myslím, že ani vy se nějaké ztráty kontaktu s vnitřním dítětem bát nemusíte :)

Přesně vystiženo :)

přesný!

podepisuji v plném rozsahu :-)

tak to gratuluju :) taky doufám, že spojení s tím vnitřním dítětem, které se umí divit a být zvědavé, neztratím s věkem :)