Wuwejův zápisník

No jo, no, když se Ti líbit nebude, bude problém, ale takový už je krušný život matérského recenzenta :).

No, když to říkáš Ty, možná tu averzi přeci jen překonám. Zařazuji ji tedy do seznamu čekajících knih. Ale běda Ti, jakmile se mi nebude líbit! :-D

Taky děkuju za reklamu. Když jsem na tu recenzi koukal, zjistil jsem, že ji budu muset tročku přepracovat. S obsahem hýbat nebudu, jen vybrousit formu (což se týká většiny starších článků, jak jsem zjistil...).

Film je hodně výpravný a knize podobný, kniha ale dodává mnohem hlubší pozadí, hlubší sondu do motivací a idealismu. Možná bys ty popisy chyb a naivity přetrpět dokázal.

(Tvá recenze je ovšem pěkně řízná, přidám sem odkaz: http://linniere.blog.cz/1206/utek-do-divociny-into-the-wild)

Knihu jsem nečetl, ale po shlédnutí filmu k tomu po pravdě nemám ani moc chuť, abych se přiznal. Jako člověka, který se věnuje trampingu a zálesáctví, mě hlavní postava jednoduše velice zklamala.

Vtipnější je to, že jsem si dneska, když jsem si teď pročítal Tvou recenzi, uvědomil, že už jsem jí kdysi četl a čerpal z ní doplňující informace pro svou vlastní recenzi k filmu, kterou jsem o něm onehdá napsal :-D

Tak to je něco, takový zážitek.

Ona ta McCandlessova motivace je těžko uchopitelná, Krakauer ji pomalu osvětluje v celé knize. Nic to samozřejmě nemění na tom, že nebyl připravený.

jak jsem se zminila jinde, prevratili jsme se v rece kus na sever od Teklaniky , a stacilo to. Uplavalo nam jedno padlo, rezervni jsme nemeli. Nastesti byla kilometr daleko silnice a neprisla ohlasena bourka. Videli jsme medvidata (to je ve volne prirode vzdy dost nebezpecne). Preprava lodi k silnici neprostupnou tajgou, brodeni slepym ramenem, kde bylo pul metru vody, ale dva metry mekkeho bahna, nam zabralo pet hodin. Reka byla stupen I, bez pereji, ale co naplat, kdyz do ni padaji stromy a vytvareji jakesi propuste, ze kterych navic pod vodou trci klacky, kazde jaro je to jinde...
Stat se toto daleko od silnice , kde jsou reky jedinym dopravnim prostredkem, bez pomoci ze vzduchu asi moc k zivotu neni.
Jinymi slovy - nelze cekat, ze v aljasske divocine , byt deset, dvacet kilometru od silnice, lze prezit bez zakladniho vybaveni a hlavne bez znalosti (ze je napr. lepsi susit tence nakrajene losi maso ve vzduchu, ne udit]. Tady na Aljasce obdivuji ty, kdo dokazou v divocine prezit, ne ty, kdo tam vyrazi bez pripravy a pak umrou.

Pokud McCandless opravdu nechtel spachat sebevrazdu, unika mi jeho motivace...
Obecne poselstvi - strezit se lidi, co maji hlavu v oblacich a chteli by spasit cely svet. Zpravidla nedovedou zachranit ani sami sebe. Na hranicich civilizace maji vetsi respekt ti,co dokazou prezit. urcita zaruka, ze prezijeme take, kdyz je budem nasledovat, to myslim plati od doby kamenne.

Ano, určitě, chyby se sčítají, já ho ani tolik neobhajuju, spíš mě překvapilo, že to bylo trochu jinak, než zpočátku vypadalo.

Já jsem ten film viděla, protože ho shodou okolností dávali nějak v době, kdy jsem četla tento článek:
http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/pribehy-ohrozene-prirody
Film je pěkný, knihu neznám. Myslím ale, že ten kluk podcenil víc věcí a omyly mají snahu se sčítat. Lidé málokdy umřou kvůli jediné chybě. Většinou se malé, snadno napravitelné, ale právě proto podceňované chyby přidají k velké chybě a tím se stane celá věc neodvratitelnou.
Netvrdím, že kdyby se míň učil a víc se věnoval skautingu, tak by přežil.

On byl takový celý jeho život, na jednu stranu troufalý, na druhou stranu ... upřímný.

to urcite. Kolem Anchorage je vysoka vlhkost vzduch, ale v Alaska interior je vzduch suchy jako na pousti. Rano date hrozny na stul a vecer jsou z nich rozinky.
Tenke platky masa zavesene na vetvi se dokonale vysusi za pet dni.
to je ta pamet podnebi, krajiny, mist, generaci pred nami.
Proto byla troufalost na vse se vykaslat a myslet si, poradim si sam...

A mozna ani Londona necetl poradne. To start a fire.
O zelenaci, ktery v zime zmrzl, protoze nedal na rady stareho zalesaka. posledni sirkou rozdelal ohen pod smrkem, teply vzduch snih na vetvi nad ohnem natal, spadl a ohen uhasil.
slysela jsem vypravet o jednom cloveku, ktery se vsemu jen smal, nedival se kolem sebe, doslova vrazil do medvedice se dvema mladymi..Nez jeho kolega sehnal vrtulnik , bylo pozde, pred dvema lety.

O sušení masa tam Krakauer mluví, že pro aljašské podmínky je lepší, než uzení (McCandlessovi uzení poradil někdo mnohem jižněji).
Naivita určitě, to je nepopiratelné.

Orientace v terenu a znalost rostlin (nejen ktere jist,ale take jake casti), patri k zakladnim podminkam preziti v divocine. Indiani se take na kazdou delsi cestu dukladne pripravovali, pokud meli jit nekam sami. Losa zabit neni zadne umeni , protoze se lidi neboji, vcera mi jeden chodil kolem terasy. A znamy vzpominal, jak vecer smazil lososa a do okna mu nakukoval grizzly. A to prosim v katastru mesta !
Maso Indiani susili na slunci - ta to je panecku docela umeni. Musi se vedet jak nakrajet, kam povesit (aby na to neprisel medved) atd.
Ostatne ten mladik sledoval cestu, tedy v zadne opravdove divocine nebyl. To by musel jit po stezkach zvere a opravdu dobre kraj znat, les je hodne tezko pruchodny. Husta smrcina s hromadami klesti a kazdou chvili raseliniste. Ovsem,staci jit po stare ceste a clovek snadno zabloudi, bez mapy a kompasu.
tak mi to vychazi opravdu na naprostou naivitu salonniho trappera, kdyz to nebyl sebevrah...
Dva mesice se daji stravit daleko od civilizace v pohode, aniz by clovek ohrozil svuj zivot, ale musi se dukladne pripravit. aspon tak, jak to delaji Athabaskove. Ten pribeh je tu znamy. Driv se to delo casteji, ze lide podcenili divocinu. Stari Indiani nad tim jen krouti hlavou.

Na film se podívej určitě, stojí za to.
Ano, literatura faktu. Film jsem podruhé ještě neviděl, abych ho porovnal, ale myslím že se předlohy drží téměř striktně.

Vracet se chtěl ve chvíli, kdy už divočinu nepotřeboval, po těch 67 dnech. Zemřel až o měsíc později, tak rychlé to nebylo. Zbytek mailem.

Já jsem si říkal, že to zní jako syžet filmu, o kterém jsem kdysi četl a chtěl ho vidět (a neviděl). A ono ano. Ale ze všeho nejdříve jsem tápal, jestli je fikce, nebo literatura faktu. Tedy "bé" je správně?

Ale stejně jako Sth nerozumím tomu, proč zemřel, ale hlavně, proč se chtěl tak najednou vracet a bylo to najednou tak důležité, že když to nedokázal hned (v podmínkách divočiny musí podle mě platit týden žádná míra, stejně jako tam nutně platí kilometr žádná míra), tak zemřel?

Zimu tam přestát nechtěl, ostatně vyrazil tam (až) na jaře, v nejpříhodnější dobu. Zemřel sice hlady, ale především navenek. Podle záznamů byl schopný lecos ulovit, jednou skolil i losa, ovšem nedokázal ho zpracovat vyuzením a zkazilo se mu. Houby jedl, doplňoval to divokými bramborami, rebarborou.
Sebevražda určitě ne.
Jak to bylo podle Krakauera Vám napíšu mailem, ať tady z knihy neprozrazuji zbytečně moc :).

Teklanika River tece z Cantwell Glacier a je tezko prekonatelna kdykoli po roztani snehu. Nejhorsi jsou kameny, ktere cloveku mohou prerazit nohy, kdyz se brodi.Zemrel hladem? V te dobe jsou jiz vsude brusinky a boruvky a spousta hub, ktere ovsem Americane nejedi, mohl prezit i bez masa. Ryby lze take snadno chytit, je jich tu plno v kazde vetsi rece. Chlapec se tedy ani nedozil zimy - tu chtel prezit jak?
To vypada na sebevrazdu.
Clovek nemuze skocit do divociny rovnyma nohama bez pripravy. Jinak si to zcitliveni a poznani moc dlouho neuzije. Staci vyrazit na tri dny, pozorovat jeraby, husy a zahlednout medveda nebo porcupine, to cloveku bohate postaci a prezije.