Wuwejův zápisník

Jon Krakauer: Útěk do divočiny

11.05.2012 00:01, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Jon Krakauer: Útěk do divočinyV létě roku 1992 našla skupina lovců ve vyřazeném autobusu uprostřed divočiny tělo neznámého mladíka. Ukázalo se, že zemřel hlady, a že okolnosti jeho smrti jsou podivné. Vydavatel časopisu Outside požádal Jona Krakauera, horolezce a novináře, aby o tomto případu něco napsal.

Mrtvý, Chris McCandless, pocházel z vynikající rodiny, vystudoval vysokou školu - ale hned po získání titulu věnoval všechny své peníze na dobročinné účely, sbalil věci a začal se toulat po Americe.

Pět týdnů před tím naložil veškeré svoje věci do svého malého auta, a aniž měl nějaký přesný plán, zamířil si to na západ. Tato výprava se měla stát odyseou v plném slova smyslu, impozantní cestou, která vše změní. Předešlé čtyři roky strávil - alespoň to tak viděl - plněním absurdní a obtížné povinnosti - vystudoval univerzitu. Po dlouhé době byl volný, osvobozený od dusivého světa svých rodičů a vrstevníků, světa odcizení a všemožných jistot a materiálního přebytku, světa, v němž se cítil polestně odloučený od základního tepu života.
Vyrazil směrem na západ od Atlanty a chtěl pro sebe vymyslet od základů nový způsob života, v němž by mohl zcela volně přijímat nikým a ničím nepředfiltrované zážitky. Aby symbolicky vyjádřil své naprosté odpoutání se od předešlého života, přijal dokonce nové jméno.
“ (Str. 40)

Velkou roli v tom hrály konflikty s otcem:

Oba dva, jak otec, tak syn, byli umínění a příliš citliví. Vezmeme-li v úvahu Waltovu potřebu kontrolovat a Chrisovu přemrštěně nezávislou povahu, polarizace byla zcela nevyhnutelná. Chris se Waltově autoritě po celá studia na střední i na vysoké škole v překvapující míře podřídil, uvnitř se však celou dobu užíral. Mnoho času strávil rozjímáním nad tím, co považoval za otcovy morální nedostatky, nad pokrytectvím jeho rodičovského stylu a nad tyraní stále něčím podmiňované lásky rodičů. Nakonec se Chris vzbouřil, a když k tomu došlo, udělal to se svou charakteristickou neumírněností.“ (Str. 92)

Ještě větší vliv mělo opájení se literárními vzory a postavami, texty Londona, Tolstého nebo Thoreaua. Svou cestu chtěl Chris završit pobytem ve skutečné divočině, na Aljašce, odkázán sám na sebe. Bohužel na to ale nebyl dostatečně připravený a to se mu stalo osudným. Alespoň takto se jevil závěr článku, napsaného v omezeném čase.

Krakauer téma nemohl pustit z hlavy, dále přemýšlel (mimo jiné i kvůli paralelám se svým životem - konflikty s otcem, riskování a fascinace přírodou), zpracovával ohlasy čtenářů a přitom šel po McCandlessových stopách. Výsledkem je kniha „Útěk do divočiny“. Mapuje celé putování, hledá názory, dává slovo lidem, se kterými se mladík setkal, cituje jeho dopisy a pohledy, podtrhaná místa v knihách. Výborná, ne-li nejlepší, je kapitola s přehledem dalších podobných útěkářů, bláznů i naivků, snílků i zoufalců. Nad popisem Krakauerova bláznivého pokusu o dobytí Ďáblova palce se tají dech a čtenář si uvědomí, kolikrát mohl zemřít a že by se pak také spekulovalo o jeho nezodpovědnosti či nepřipravenosti.

Během čtení jsem si prošel různými náhledy na hlavní postavu. Nejdřív jsem ho pochopitelně považoval za blázna.

McCandless se do přírody záměrně vydal bez dostatečného vybavení a postrádal určité položky, které Aljašané považují za nezbytné: velkorážní pušku, mapu a kompas, sekeru. To bylo považováno nejen za důkaz jeho hlouposti, ale dokonce za ještě větší hřích - za aroganci.“ (Str. 237)

Pak jsem začal rozumět jeho nezkrotné touze uniknout.

Na rozdíl od Muira a Thoreaua se McCandless vydal do divočiny nikoli především proto, aby rozjímal o přírodě nebo o světě jako takovém, ale spíše proto, aby prozkoumával vnitřní svět své vlastní duše. Brzy však zjistil to, co Muir i Thoreau již věděli. Delší pobyt v divočině nevyhnutelně orientuje lidskou pozornost stejnou měrou ven, jako dovnitř. Nemůžeme žít v přírodě, aniž bychom vůči ní a všemu, co s ní souvisí, nerozvinuli jak velice citlivé prozumění, tak i silné emocionální vazby.“ (Str. 240)

Paradoxní ovšem je, že místo, kam se uchýlil, z aljašského pohledu nebyla žádná divočina. Pár desítek mil od dálnice, v (teoretickém) dosahu dokonce stály tři sruby, geografické uspořádání zaručovalo dostatek zvěře a ačkoliv terén byl v té době obtížný, územím vedla silnice Stampede. Resp. její pozůstatky; nebyla dokončená a po třiceti letech je prakticky zničená, ale i tak. Vyřazený autobus, v němž McCandless našel útočiště, sloužil při její stavbě k ubytování dělníků.

Touze uniknout jsem rozuměl, ale stále jsem si myslel, že McCandless podcenil přípravu. Krakauerova zjištění a svědectví, a zejména jeho odhalení možné příčiny smrti, ukazují, že problém byla spíše nešťastná souhra okolností a pár neznalostí, které by v jiné situaci a jiném pořadí neměly žádné důsledky. Kdo by řekl, že na Aljašce jsou řeky nejvodnatější až v srpnu a z malé říčky se stane nepřekročitelná překážka?

Když před šedesáti sedmi dny za dubnových mrazů poprvé překročil řeku, byla to sice ledová, avšak jen po kolena sahající říčka, přes kterou se snadno přebrodil. Pátého července se však Teklanika, zcela rozvodněná, vzdutá deštěm a roztálým sněhem z ledovců v Aljašském pohoří, nezkrotně a rychle řítila vpřed.
Kdyby se dokázal dostat na druhou stranu, byla by zbývající část pochodu k dálnici snadná; ale k tomu, aby se tam dostal, by musel zdolat třicet metrů šironký proud vody. Voda, temná díky ledovcovému sedimentu a s teplotou jen o několik málo stpňů vyšší než led, jímž ještě donedávna byla, měla barvu mokrého betonu. Řeka, příliš hluboká na přebrodění, hřměla jako nákladní vlak. Mohutný proud by jej srazil a odnesl pryč.
“ (Str. 224)

Nakonec si tedy myslím, že jeho hlavní chybou bylo obrazně řečeno spálení mostů - do divočiny se vydal úmyslně bez mapy a dalších prostředků, jak získat pomoc. Nemohl se dozvědět, že půl míle po proudu od místa, kde nevěřícně zíral na Teklaniku, je přes začínající kaňon natažené ocelové lano se zavěšenou gondolou:

Když se McCandless před rokem a jedním týdnem pokoušel opustit divočinu, gondola byla na stejném místě jako nyní, tedy na jeho straně kaňonu. Kdby o tom věděl, bylo by překonání Teklaniky a uchýlení se do bezpečí zcela triviální záležitostí.Jelikož však neměl žádnou topografickou mapu, nemohl tušit, že záchrana byla na dosah ruky.“ (Str. 231)

McCandless byl plný ideálů, ze kterých nehodlal slevit. Chtěl prožít a procítit život až na dřeň.

McCandless nebyl žádný nezodpovědný lenoch, nezakotvený, rozervaný a zmítaný existenciálním zoufalstvím. Naopak, jeho život byl naplněn smyslem a cílem. Tento smysl života, k němuž se chtěl za každou cenu dopracovat, však měl od pohodlné, vyšlapané cesty hodně daleko - McCandless nevěřil v hodnoty těch věcí, jejichž dosažení je snadné. Od sebe toho žádal hodně - a nakonec i více, než mohl dokázat.“ (Str. 241)

Jeho příběh zpopularizoval film, díky němuž jsem začal knihu shánět. Byla ovšem beznadějně vyprodaná, teprve před rokem se objevil dotisk. Doporučuji obojí.

nakladatelství Columbus, Praha 2007, ISBN 978-80-7249-234-3, cena 269 Kč

12345
1336687260000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online