jm: S tými deťmi som to myslel inak. Totiž tak, že deťom potom tá "ruina" ostane v neruinovom stave. Ale treba ju zrekonštruovať predtým než prídu na svet, lebo detstvo strávené užívaním krajiny je asi príjemnejšie než detstvo strávené rekonštruovaním ruiny. ;-)
#Lenka Civade: Provence jako sen
Napsat komentář
Komentáře (8)
jm: klidně to rozjížděj a o flame vůbec nejde, mě to fakt zarazilo a byl jsem zvědavý, jaké argumenty a důvody vás k tomu vedly.
Hřiště - na svém bych si dal pozor, aby tam fakt nebyly ostré hrany apod., u veřejných se to vidí málokde, ale společnost ostatních dětí se nahradit nedá.
Školky a dojezd je taky jasný.
Hluk - no s takovýmhle řešením celkem chápu, že si nestěžujete :). My bychom museli obložit byt ze všech stran a vzhledem ke všemu vestavěnému nábytku to není zrovna lehko proveditelné.
Pro město mluví i spousta dalších věcí, které se netýkají dítěte - dostupné a rychlé připojení k internetu, kultura, obchody téměř nonstop.
Jenže zase ta volnost, příroda a pomalejší čas někde venku... Jedině skloubit obojí - bydlet ve městě a na venkově mít zahradu, chatu nebo chalupu.
#Hřiště - na svém bych si dal pozor, aby tam fakt nebyly ostré hrany apod., u veřejných se to vidí málokde, ale společnost ostatních dětí se nahradit nedá.
Školky a dojezd je taky jasný.
Hluk - no s takovýmhle řešením celkem chápu, že si nestěžujete :). My bychom museli obložit byt ze všech stran a vzhledem ke všemu vestavěnému nábytku to není zrovna lehko proveditelné.
Pro město mluví i spousta dalších věcí, které se netýkají dítěte - dostupné a rychlé připojení k internetu, kultura, obchody téměř nonstop.
Jenže zase ta volnost, příroda a pomalejší čas někde venku... Jedině skloubit obojí - bydlet ve městě a na venkově mít zahradu, chatu nebo chalupu.
wu: Já to radši nebudu rozjíždět, tohle pořád probíráme doma, takže bych to jel jako kolovrátek:-) Ani v nejmenším nechci dělat flame, jenom ta věc, že bych šel rekonstruovat pět nebo kolik let ruinu na venkově a bydlel přitom s dětmi v kůlně a počítal každou korunu, je v naprostém rozporu s mou životní zkušeností, zejména s mými chybami a jaké jsem si z nich vzal poučení.
My jsme šli do bytu víceméně proto, že jsme do Prahy s dítkem pořád jezdili už z vesnice. Na školku v díře žádná šance, maximálně poslední rok před školou. Přitom naše dítko potřebovalo kázeň a kolektiv jako sůl už dřív. Navíc v díře školka jedna a s podivnými učitelkami. Jít nebylo kam, v původní díře nebyly ani pořádné chodníky. Být na zahradě samotné žádné dítě nebavilo, navíc jsem čtvrt víkendu ztratil sekáním trávy, protože jinak nejsem doma v rozumnou dobu.
Ve městě výběr z několika školek v blízkém dosahu, čtvrtinová dojezdová doba do práce, navíc bez auta. Nemluvě o splacení hypotéky, protože jsme šli úmyslně do levného bytu, čímž pádem jsou volné ruce, co chci rodině a sobě koupit.
Pro mě je jediné skutečné téma hluk v bytě. Tam neexistuje samozřejmě ideální řešení. Nicméně zatím jsme spokojeni s naším řešením: jsme pod střechou, tj. nad námi nikdo, a podlahu jsme udělali asi se čtvernou izolací, co se prodává extra do hudebních studií. Takže i když je pod námi pes, a i když občas vyje, tak mě to nenervuje.
Ostatně ani v domě to nebyl hluk nula: každý víkend jednak vytrvalé sekačky na trávu, vždy se našel navíc i nějakej motokrosař nebo čtyřkolka, která si důkladně kolem zajezdila; to ve městě nemáme. Nehledě na jedny sousedy, kteří velice bezohledně každý pátek nebo i sobotu hlaholili s návštěvama na terase, i hluboko za půlnoc.
Na hřiště jsme do Prahy jezdili už dříve, protože v městském parku jich tady je spoustu a moc pěkných, s hodně dětmi. Na trávě jsem nějak neležel ani na své zahradě. Tady manželka s miminem občas jdou - jsou tu udělané v parku takové oplocené části za tím účelem, kam nemůžou psi. Pro naše věkové aktuální stádium 5 + 0 je ten park výbornej - jak na chození s kočárem, tak na ježdění staršího na kole a na ty hřiště.
Ohledně bezpečnosti se ještě uvidí. Ale jedinou škodu jsem zatím zaznamenal původně v domě na vesnici se 400 obyvateli, kde mi vytloukli v noci zadní okno u auta. A několikrát vykradli sousední dům, protože tam nikdo nebydlel.
Evidentní nevýhoda města je vzduch: já prach doma neutírám, ale manželka říká, že na vesnici prakticky žádný nebyl, za městem ho bylo trochu, tady by se prý mohl utírat prakticky denně.
#My jsme šli do bytu víceméně proto, že jsme do Prahy s dítkem pořád jezdili už z vesnice. Na školku v díře žádná šance, maximálně poslední rok před školou. Přitom naše dítko potřebovalo kázeň a kolektiv jako sůl už dřív. Navíc v díře školka jedna a s podivnými učitelkami. Jít nebylo kam, v původní díře nebyly ani pořádné chodníky. Být na zahradě samotné žádné dítě nebavilo, navíc jsem čtvrt víkendu ztratil sekáním trávy, protože jinak nejsem doma v rozumnou dobu.
Ve městě výběr z několika školek v blízkém dosahu, čtvrtinová dojezdová doba do práce, navíc bez auta. Nemluvě o splacení hypotéky, protože jsme šli úmyslně do levného bytu, čímž pádem jsou volné ruce, co chci rodině a sobě koupit.
Pro mě je jediné skutečné téma hluk v bytě. Tam neexistuje samozřejmě ideální řešení. Nicméně zatím jsme spokojeni s naším řešením: jsme pod střechou, tj. nad námi nikdo, a podlahu jsme udělali asi se čtvernou izolací, co se prodává extra do hudebních studií. Takže i když je pod námi pes, a i když občas vyje, tak mě to nenervuje.
Ostatně ani v domě to nebyl hluk nula: každý víkend jednak vytrvalé sekačky na trávu, vždy se našel navíc i nějakej motokrosař nebo čtyřkolka, která si důkladně kolem zajezdila; to ve městě nemáme. Nehledě na jedny sousedy, kteří velice bezohledně každý pátek nebo i sobotu hlaholili s návštěvama na terase, i hluboko za půlnoc.
Na hřiště jsme do Prahy jezdili už dříve, protože v městském parku jich tady je spoustu a moc pěkných, s hodně dětmi. Na trávě jsem nějak neležel ani na své zahradě. Tady manželka s miminem občas jdou - jsou tu udělané v parku takové oplocené části za tím účelem, kam nemůžou psi. Pro naše věkové aktuální stádium 5 + 0 je ten park výbornej - jak na chození s kočárem, tak na ježdění staršího na kole a na ty hřiště.
Ohledně bezpečnosti se ještě uvidí. Ale jedinou škodu jsem zatím zaznamenal původně v domě na vesnici se 400 obyvateli, kde mi vytloukli v noci zadní okno u auta. A několikrát vykradli sousední dům, protože tam nikdo nebydlel.
Evidentní nevýhoda města je vzduch: já prach doma neutírám, ale manželka říká, že na vesnici prakticky žádný nebyl, za městem ho bylo trochu, tady by se prý mohl utírat prakticky denně.
jm:
k prvnímu komentáři - nebylo, ani pro mě ne. Je to zkrátka rozdíl, být někde na návštěvě a být někde doma. V praktickém použití (věci, které máš s sebou; prostor, který můžeš využít; doba, na kterou ho můžeš využít) i v pocitu z toho všeho.
a k druhému: ha, jsi první a jediný člověk, pro kterého je dítě argument k přesunu do města a do bytu. Jasně, práce kolem baráku, nutné přesuny autem, školky, to jo. Hřiště už jsou trochu diskutabilní, ale budiž. Když vedle toho ale postavím věčné vrtání, mlácení, dupání a další hluk v libovolnou denní i noční dobu (a během spánku dítěte obzvlášť), nemožnost vypustit dítě do trávy (zkusil jsem několikrát, buď jsem vyšlápl psí hovno já, nebo dítě, nebo oba dva) a nutnost do přírody dojíždět, vidím to přesně naopak.
Richard H: hm, jo, to je fakt. ČR rovná se Česko, jenže z toho názvu je mi na nic, takže používám - nesprávně - Čechy.
#k prvnímu komentáři - nebylo, ani pro mě ne. Je to zkrátka rozdíl, být někde na návštěvě a být někde doma. V praktickém použití (věci, které máš s sebou; prostor, který můžeš využít; doba, na kterou ho můžeš využít) i v pocitu z toho všeho.
a k druhému: ha, jsi první a jediný člověk, pro kterého je dítě argument k přesunu do města a do bytu. Jasně, práce kolem baráku, nutné přesuny autem, školky, to jo. Hřiště už jsou trochu diskutabilní, ale budiž. Když vedle toho ale postavím věčné vrtání, mlácení, dupání a další hluk v libovolnou denní i noční dobu (a během spánku dítěte obzvlášť), nemožnost vypustit dítě do trávy (zkusil jsem několikrát, buď jsem vyšlápl psí hovno já, nebo dítě, nebo oba dva) a nutnost do přírody dojíždět, vidím to přesně naopak.
Richard H: hm, jo, to je fakt. ČR rovná se Česko, jenže z toho názvu je mi na nic, takže používám - nesprávně - Čechy.
lojzo: proč myslíš, že by horší já nechalo dítka na to lepší já? Nás právě pořízení dětí definitivně přesvědčilo k opuštění domu a přesunu do bytu do města. Minimalizovat peníze a práci cpané do vlastního majetku a do přesunů, využívat radši co nejvíc veřejné služby v okolí (výběr několika školek blízko, nebudovat hřiště pro samotné děti na zahradě, když v parku ve městě před domem mají jich spoustu a hlavně s jinými dětmi atd.).
#Měl bych jen jedu faktickou (přestože jazykově se tvářící) poznámku - pokud se nepletu, je z Prostějova, takže ne z Čech, ale z Moravy. ČR nerovná se Čechy!
#jm: Tvoje horšie ja je evidentne bezdetné. ;-)
#Docela neobyčejná zkušenost pro Češku, tato kniha láká.
(Mé horší já si prostě nemůže odpustit tento komentář: když se někomu líbí Provence, jakou má logiku tam topit peníze v ruině? Nebylo by spíš logické si tam za ty prachy jezidt 20 let do hotelů a penzionů a užívat krajinu?).
#(Mé horší já si prostě nemůže odpustit tento komentář: když se někomu líbí Provence, jakou má logiku tam topit peníze v ruině? Nebylo by spíš logické si tam za ty prachy jezidt 20 let do hotelů a penzionů a užívat krajinu?).