Wuwejův zápisník

Henry Psanec: taky to může být pouhá náhoda [úsměv]

jm: nejen zapamatování [mrk]. Chvíli mi trvalo, než jsem u Tebe našel recenzi toho Neffa. V podstatě to čtení myšlenek bude asi podobné, ale Selig se uměl i propadat do větších hloubek než jsou pouhé povrchní těkavé myšlenky, skrz podvědomí až k "jádru duše").

Tip, který stojí za zapamatování. Počítám, že na nějakou citlivou scifárnu o dospívajícím ptáčkovi přijde chuť.

(Počítám, že to čtení myšlenek asi bude v hodně jiném duchu, než Ondřej Neff v té součkárně).

To je ovšem tím, že jsi výjimečně inteligentní, a znáš své pappenheimské, i když nejsou ve formě...

Henry Psanec: já jsme to "zvláštní" jako kompliment pochopil. Asi proto, že pro opačný význam bych spíš než zvláštní použil "divný".

ratka: za málo, kniha je to skvělá

Krysko (nechal jsem Ti mimochodem tip na něco u http://blog.wuwej.net/2009/04/29/richard-rudgley-vzkriseni-pohanstvi.html), nevím to jistě, poslouchal jsem Somerseta Maughama, an mi říká, že za tázací větu mám dávat otazník a budu se divit, jak je to účinné.

*

Ratko, poslední slova Leonarda da Vinci: " Prohřešil jsem se proti Bohu a lidstvu, protože moje dílo nedosáhlo té kvality, jaké mělo." Je hřích nechat ležet ladem talent - ať si kdo chce co chce říká, tady máme možnost ho rozvíjet! David si jen užíval...

diky za tip. moc nectu.
ale tohle me laka...

kniha o promarnenych schopnostech. o potencialu ktery zustal ladem a mizi.

to Henry psanec
ale to potom prokázali, že to byl fake, ne? Ta veverka byla trénovaný falešný hráč pasiánsu. Mám pocit, že o tom byl nedávno dokument na BBC...

Četl jsem o chlapíkovi který uhádnul libovolnou kartu kterou si myslela veverka.

Myslenky tak, jak je to tu popisovano, cist nelze. protoze si clovek sve vlastni myslenky zridkakdy jasne uvedomuje. V jeho hlave je spoust obrazu, odkazu. Pokud se na neco soustredi, napr. myslim na naseho kocoura, jenz sedi za oknem, lze tuto myslenku hrave uhodnout.

"Zvláštní" jsem myslel jako kompliment, pochopitelně. Asi jsem měl napsat neobyčejné a fascinující.

Á, vida, jak jsme se shodli. Ano, tam šlo o překlad (navíc měla obálku tak hroznou, že závistí bledla i legendární odeonská Poblitá hlava - ačkoliv ta se mně líbila), ale ta kniha je i tak fascinující, myslím. A Měsíční kosti jsou už přeloženy výborně, a jsou stejně zvláštní. Carroll je myslím považován za kultovního, n'est-ce pas? Pořád si říkám zda být drzý a navštívit ho, bydlí kousek ode mne... (ve Vídni)

JC moc doporučuju (ovšem Země smíchu byla ostrogótsky poškozena překladem).

David skutečně četl myšlenky. Ale souhlasím s tím informačním polem. Proto se v Číně chodí pozadu, proto je dobré trénovat praváci levou ruku a naopak. Proto chodí pozadu yetti (jenže ten má výhodu neotupení civilizací).

to Henry Psanec - Jonathan Carroll t.j. Země smíchu? Kdysi jsem ji začala číst, ale po cca padesáti stranách jsem zjistila, že u ní usínám. A navíc tam byl (pokud se dobře pamatuju) spáchán zločin proti překladatelské činnosti. Ale možná jsem tu knihu vzdala příliš brzo, protože v anglicky psané literatuře je J. Carroll coby autor poměrně oceňován.

kryska: já mám u Tebe tolik vroubků, resp. v Tvojí knihovně, že o jeden víc mi neublíží, takže směle do něj [mrk].

Henry Psanec: Jonathana Carrolla neznám, ale já toho neznám...

sylvie: ale ano, odhadnout myšlenky, myslet na stejnou věc - obzvlášť mezi partnery je to běžné; zapnout mobil pár minut před tím než na něj někdo zavolá, to mě nepřekvapuje ani trochu a stává se to i mně.
Ovšem to co popisuje Silverberg je na zcela jiné kvalitativní úrovni, skutečné vědomé čtení v cizí mysli.

Ale proc Vas to tak prekvapuje, Wu, ze nekteri lide dovedou cist myslenky? neni to nic tak zavratne nemozneho odhadnout, co si myslite, vytusit, kdo vam za pet minut zavola, zhasnout zarovku ci vypnout pocitac na vzdalenost nekolika metru (ale to chce opravdu soustredeni). S pribyvajicim vekem se tyto schopnosti spise prohlubuji a zjemnuji. netreba sci-fi, je to realita. Zrejme neco s elktromagnetickym polem ci neco podobneho. Byla jsem spise prekvapena, ze nekterym lidem tyto schopnosti chybi, zejemna muzi jsou ponekud natvrdli.

Jste na tom stejně, Wu. Omlouvám okolnostmi, že jsem necitoval přesně.

Krysko, jdi do toho, můžeš pak nadávat mně, místo Wua.

Mimochodem, je tu nějaký obdivovatel Jonathana Carrolla? (Toho mi připomnělo to "Proti proudu času", vyšlé ve stejné edici jako jeho kniha.)

s panem Silverbergem mám docela nevyřízené účty ;o), kdysi jsem četla jeho "Proti proudu času" a ačkoli jsem to četla opravdu dávno, obrazy z té knihy a úryvky textu mám v hlavě doposud. Bohužel pro mě, protože se mi ta kniha bytostně nelíbila a použitý styl mě přímo dráždil.

Později jsem četla "Dolů k zemi" a to mě dostalo na kolena. Styl mě sice dráždil nadále, ale tentokrát dával celému příběhu hlubší význam, nadčasovost...

No a teď babo raď :o) Mám si zase do halvy nacpat další příběh, který mi pravdšpodobně už nikdy nedá pokoj? A při mém vžívání se do hrdinů příběhů budu jeho vnitřní smrt prožívat s ním...

A za to můžeš TY! ;oD

Henry Psanec: já ji četl teď podruhé a byl ještě nadšenější než předtím. Scéna se starým Schielem mi utkvěla už při prvním přečtení, popis jeho sounáležitosti se světem je úchvatný.

"Úžas: starý Schiele je mystik, extatik! Po mrzutosti ani památky. Žádná temná luteránská mstivost. Tohle je ryzí buddhismus: Schiele stojí v bohaté prsti svých polí, opřený o motyku, nohy zabořené, a rozmlouvá s vesmírem. Bůh proudí do jeho duše. Dotýká se jednoty všech věcí. Nebe, stromy, země, slunce, rostliny, potok, hmyz, ptáci - všechno je jedno, část bezešvého celku a Schiele s tím souzní v dokonalé harmonii. Jak je to možné? Jak může tak mrzoutský, nepřístupný člověk ve svých hlubinách chovat takovou extázi?" (str. 88)

zcr: nevím, já nikdy ani nezačal [úsměv].

Tribun: jó, to už je riziko důvery v recenze a recenzenty. Párkrát už jsem se tak spálil (http://blog.wuwej.net/2007/08/13/vera-noskova-at-si-holky-poplacou.html, http://blog.wuwej.net/2008/01/20/susanna-clarkova-jonathan-strange-pan-norrell.html), ale mnohem častěji to vyšlo. Tak uvidíš [úsměv].

Spolehlivě jsi mne odradil, Wu. Brilantní... co když se mi nebude líbit? Víš, že jsem náročný čtenář! Co když budu zklamaný, co si pak pomyslím o Silverbergovi? A o tobě?

... kdy v člověku začně umírat potřeba kupovat Ikarii a navštěvovat SF společenství...
(taky jsem četl, dokonce mám v knihovničce, a jméno hlavního hrdiny se mi okamžitě připomnělo [úsměv])

P. S.: dívaje se na seznam Velmistrů http://en.wikipedia.org/wiki/SFWA_Grand_Master, vidím, že to že jsem přestal kupovat Ikarii a navštěvovat SF společenství znamená že jsem nevěděl o úmrtích čtyř z nich (Philip J. Farmer zemřel před dvěma měsíci... tak to si na jeho počest přečtu potřetí jeho "Řeku zmrtvýchvstání").

Ano. Brilantní. Četl jsem ji několikrát, a je skvělá, od psychologických hloubek po otevřenost s jakou se David popisuje. Teď se mi při poledu na mrak vybavila věta z ní - A ejhle, starý xy je přírodní mystik...

Už jen za tuto si RS zaslouží toho Velmistra (pokuds četl Asimovovy paměti, víš, čím je mezi nimi výjimečný).

A koukám, že letos Velmistrem jmenovali Harryho Harrisona.