Wuwejův zápisník

Richard Rudgley: Vzkříšení pohanství

29.04.2009 22:40, Wu | knihy | historie | komentáře -

obálka knihy Richard Rudgley: Vzkříšení pohanstvíCarl Gustav Jung nebyl jen psycholog a psychiatr, do značné míry byl i mystik. Severského boha Ódina popsal jako jeden z archetypů - jako duševní komplex, ukrytý hluboko v podvědomí. Aby se takovýto bůh dokázal projevit v reálném světě, vůbec nepotřebuje existovat jinde než v člověku. Ten už se o to totiž postará sám...

Jednou z nejrozšířenějších iluzí moderního světa je, že naše životy řídí rozum. V době, kdy racionálnost podporuje věda, máme věřit, že iracionální síly musí být spoutány a řízeny silou rozumu. Přestože racionálnost je mocná i hodnotná, je omylem tváří v tvář tolika důkazům uvěřit, že jde o tu nejmocnější sílu vyzařující z lidského mozku. Schopnost představivosti je často odmítána jako pouhopouhý zdroj fantazií a iluzí. Znamená však mnohem víc.“ (Str. 14)

Právě Ódinovi přikládal Jung velkou váhu, označoval ho jako nejvýznamnější archetyp germánského myšlení. Jako postava severského panteonu je Ódin (Wotan) značně rozporný a složitý; krom toho, že je označován za krále bohů, je také bohem válek, bitev a násilí, vyvolává spory, sbírá padlé, je nekromancer, je tím, kdo sám sebe zasvětil pověšením na strom po devět dní a devět nocí, kdo obětoval oko, aby získal poznání. Je čaroděj, šaman, léčitel, mudrc, pán převleků. V jeho moci je i šílenství nebo inspirace, vznětlivost a změněné stavy vědomí.

Všech těchto aspektů si Jung všímal a ve své eseji Wotan z roku 1936 konstatoval, že se archetyp „jako vyhaslá sopka nečekaně a nevysvětlitelně probudil z tisícileté dřímoty a prostřednictvím nacistické strany ovládl kolektivní mysl německého národa, což mělo tento národ brzy zavést do katastrofální války. Za nejpozoruhodnější považoval, že bůh šílenství povstal přímo v samotném srdci západní civilizace.“ (Str. 21)

O mnoho let později, v roce 1960, napsal Jung svému příteli v dopise, že se nacházíme v podobné situaci, že podstupujeme další, celosvětový wotanistický experiment. „Svět si ještě neuvědomuje, že nakupí-li se archetyp nevědomě a není-li rozumově pochopen, jsou jím lidé posedlí a přinuceni plnit jeho fatální cíl.“ (Str. 23)

Analýzou Jungova proroctví a historických událostí se kniha zabývá. Je rozdělená do čtyř hlavních částí:

Úvod: Otisky starověku v moderním myšlení - začíná Jungem, jednak proto, že jako první mluvil o archetypech, jednak pro jeho proroctví. Následuje popis Ódina, severské mytologie, run, severské verze meditace, zmíní se o zemi Hyperborea.

První ódinovský experiment: Německo - už jenom heslovitě - ódinovská síla, Cesta do středu Země, nadčlověk, ztracené podzemní kmeny, dutá země, hnutí mládeže, Protokoly sionských mudrců, okultní kořeny nacismu, runová gymnastika, Ultima Thule, mág Wiligut...

Současné putování tohoto archetypu jsme vysledovali zpět k jeho kořenům tak, jak se objevovalo od počátků svého obnovení na pokraji evropské kultury až do hlavního proudu v německém romantickém hnutí, ve spekulacích Karla von Reichenbacha a ve filozofických názorech Nietzscheho. Inspirace Ódinem předznamenávající sociální experimenty v Asconě a mezi německou mládeží představovaly pozitivní projev tohoto archetypu, přestože i tak do jisté míry šílený. Toto šílenství sílilo a dovedlo německý národ až k mentální epidemii. Jungův první ódinovský experiment skončil tím, že Hitler a německý lid byli nevědomě zachváceni bohem války a násilí. Výsledný zmatek v kolektivním nevědomí severského světa se soustředil kolem osy nacismu a způsobil ve dvacátém století bezprecedentní utrpení. Tento boj uvnitř ducha Evropy vedl k davové psychóze a válce a přivodil ragnarök, apokalypsu severských bohů, v moderním myšlení Západu.“ (str. 266)

Druhý ódinovský experiment: angloamerický svět - anglická mytologie a Pán prstenů, posedlý Manson, americký armageddon (Turnerovy deníky), rasismus a neonacismus v Americe, Wotansvolk.

Tato krize v kolektivním myšlení se vrátila a jsme svědky předzvěstí druhého ódinovského experimentu, tentokrát celosvětového, počínajícího v anglo-americkém světě. Podobně jako experiment první, i tento začíná inspirací šílenstvím bohů v jeho nejpozitivnější formě, v úžasném období idejí a sociálních pokusů v Americe 60. let, zrcadlovém obrazu o půl století mladšího hnutí německé mládeže. Jako ústup německého mládežnického hnutí vedl k jeho přeměně v Hitlerjugend, tak i konec éry hippies skončil násilím Altamonta a šílenými vraždami podněcovanými Charlesem Mansonem. Nejpsychotičtějšími nevědomými projevy ódinovského archetypu se staly náhodné výrony násilí amerických sériových vrahů jako Lucas a Toole, zatímco v rasisticky motivovaném terorismu bílých separatistů, neonacistů a 'árijských bojovníků' by Jung jistě spatřoval další důkaz podporující jeho proroctví.“ (str. 266)

Vize pavučiny - trocha naděje nakonec: novopohanství, pracující se všemi aspekty svých božstev. Ódinovy kmeny, psychologie nového pohanství, putování pavučinou Osudu - organizace Stav, vnitřní techniky...

Podle Junga je jediným způsobem, jak zabránit tomu, aby se druhý ódinovský experiment stal psychotickou epizodou v dějinách jedenadvacátého století, sladění vědomého myšlení s hlubšími úrovněmi psýché, které jsou u Evropanů pohřbeny v mytologii pohanství. V tomto smyslu Jung volá po novém pohanství, které bude více než pouhým oživením mrtvé formy zbožnění a kulturních odkazů spojených s pohanskými společenstvími Germánů či Vikingů.“ (Str. 269)


Tentokrát jsem se hodně rozepsal o obsahu knihy, protože je opravdu zajímavá a široce pojatá. Jenom těch kořenů a souvislostí. I Jules Verne nebo Tolkien s pohanskými archetypy hodně souvisejí, ale všimnout si toho...

Trochu mi vadilo, že se kniha soustředí výhradně na germánské pohanství a novopohanství, a to i v poslední části, Wiccu nebo Kelty sotva zmíní. Možná to smysl má, bohové žijí v nevědomí svých národů, ale... i Wicca je angloamerická.

Druhý ódinovský experiment je děsivý. Neměl jsem ani tušení o tom, jak moc je neonacismus v Americe rozšířený. Přikládat to probouzejícímu se archetypu nejdřív vypadá přitaženě za vlasy, ale když si vzpomenu na všechny masakry ve školách... Je tu hodně námětů k přemýšlení.

Alespoň že vlna novopohanství, která s archetypy pracuje, je nenechává kvasit, vřít a nakonec explodovat. Doufám.

Recenze: Jan Lukavec.

12345
1241037600000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online