Wuwejův zápisník

Lámo, krásný popis. Obdivuji Tvou důslednost - já se pořád ještě, i po letech praxe, občas nechám strhnout a popoběhnu.

Uf, to se mi ulevilo - už jsem si začínal myslet, že jsem v tom sám. Už celá léta, programově a s urputností hodnou mého znamení Býka, vzdoruji spěchu: tramvaj si nechám ujet před nosem, přičemž by stačilo udělat několik rychlejších pohybů a nepochybně bych "to stihl". Jenže ne - tahle tramvaj nebyla ta moje, ta teprve přijede. Ano, když jsem nucen někam přijít včas, vydám se na cestu s patřičnou časovou rezervou. Že ta moje "loudavost" občas uvádí moje bližní do stavu zuřivosti, to je mi ze srdce líto. Chápu, že spěchá sanitka či požární vůz, to ano, ale my ostatní?
Vzkazuju všem uspěchaným: takzvané "nestíhání" má jednu vlastnost k nezaplacení - úžasně člověka osvobozuje. Ale je to pocit nesdělitelný; je třeba si to vyzkoušet na vlastní kůži. Vy uspěchaní, pokud si namlouváte, že "spěchat přece musíte", já vám to neberu. Ale mám k vám jednu prosbu - mě z toho vynechte.

'Nekonečná dálnice hlouposti', to je hezké slovní spojení.
Jde to v klidu, i ve městě, jen si člověk musí uvědomit, že se ho ta rychle proudící auta vůbec netýkají...

Nevím jak vy,ale mě se ve měste v klidu v žádným případě jít nedá. Copak to jde když kolem vás projíždí jedno auto za druhým v nekonečné dálnici hlouposti ?

Jen jestli to není ještě víc stresující, než spěchat rychle [mrk].

Když to nejde jinak, tak aspoň spěchat pomalu :-)

No, pravda, pravda. A teď už zbývá jenom naučit se poznat, kdy je to někdy :)

Wu, pozor na to, někdy je lepší rychle upalovat a moc se nerozhlížet. Hrozí nebezpečí, že uvidíš něco, co tě připraví zbytek klidu, který třeba ještě máš.

Znám taky lidi, kteří to tak dělají. Ale pro mě by byl klídek draze zaplacený honičkou. Příliš draze :)

Hmm, vyjít dřív, to se ti řekne, ale já dělám skoro všechno na poslední chvíli, což má taky svojí výhodu, dokud to nemusím udělat, tak jsem v poho, klídek, ale jakmile už to musím udělat, tak je to honička:-)

Tak tohle ti závadím. Já bych taky tak potřeboval vypnout. Kdyby si viděl, jak já šíleně pospíchám a to věčně.