George Bernard Shaw: Pygmalión

Shawův Pygmalión je hra, u které se dá velmi snadno spadnout do pasti muzikálové paměti. Člověk si vybaví My Fair Lady, květinářku, profesora, výslovnostní dril a skoro pohádkovou proměnu. Jenže původní Shaw je ostřejší a méně ochotný dodat čtenáři příjemně uhlazený závěr. Základní situace je přitom známá: profesor fonetiky Henry Higgins se vsadí s plukovníkem Pickeringem, že z Lízy Doolittleové, pouliční prodavačky květin, udělá během několika měsíců dámu, kterou vyšší společnost přijme za svou. Ne pomocí kouzel, šperků a dědictví, ale pomocí řeči. Což je vlastně mnohem znepokojivější.

Tady mě zaujalo, jak přesně Shaw ukazuje jazyk jako společenský pas. Výslovnost, slovník, přízvuk a drobné návyky nejsou jen kulisa; jsou to značky, podle kterých lidé okamžitě třídí druhé. Higgins to vidí s vědeckou chladností a komediální jistotou, Líza naopak na vlastní kůži zjistí, že proměna není nevinná hra. Když se naučí mluvit jako dáma, přestane patřit tam, odkud přišla, ale zároveň se automaticky nestane součástí světa, do kterého ji Higgins vystavil jako zdařilý experiment. To je na celé hře pořád nepříjemně živé.

Higgins je v tomhle ohledu skvělá a zároveň nesnesitelná postava. Je bystrý, vtipný, dramaticky velmi vděčný a zřejmě by dokázal analyzovat přízvuk i u člověka, který si přišel jen koupit rohlíky. Jenže lidi kolem sebe často bere jako materiál, ne jako bytosti s vlastní budoucností. Ukázka z rozepsané recenze to vystihuje přesně: Líza se ptá, co z ní teď bude, a Higgins jí s jablkem v ruce doporučí, aby se vdala. No tak dík, no. Právě v téhle necitlivosti ale hra nekončí u jednoduché karikatury; Higgins není hlupák, jen člověk, kterému vlastní genialita nebezpečně zúžila zorné pole.

Nejsilnější je proto Líza. Ne jako „vytvořená dáma“, ale jako někdo, kdo začne rozumět ceně vlastního hlasu. Shaw tu zajímavě převrací antický mýtus o Pygmalionovi: moderní tvůrce není sochař, ale odborník, a jeho výtvor se odmítne chovat jako socha. Líza není odměna pro profesora ani důkaz jeho mistrovství; je to člověk, který po úspěšném experimentu zůstane stát před velmi praktickou otázkou, co si počít se sebou. A její věta, že prodávala květiny, ne sebe, má v sobě víc důstojnosti než většina Higginsových duchaplností dohromady.

Slabina Pygmaliónu je zároveň součást jeho povahy: je to hra velmi dialogická, tezovitá a místy trochu učitelská. Kdo čeká hutný psychologický příběh, může narazit na to, že Shaw raději nechává postavy vést slovní souboje než tiše trpět v koutě. Mně to ale většinou nevadilo, protože téma řeči, třídy a společenské přetvářky je tady nesené svižně a s přesnou ironií. Ve výsledku pro mě Pygmalión není příběh o tom, jak profesor stvořil dámu. Je to spíš komedie o tom, jak se profesor nestačil divit, že jeho „výsledek“ má vlastní vůli.

Zdroje:

• Encyclopaedia Britannica: Pygmalion. https://www.britannica.com/topic/Pygmalion-play-by-Shaw
• Encyclopaedia Britannica: George Bernard Shaw. https://www.britannica.com/biography/George-Bernard-Shaw
• NobelPrize.org: George Bernard Shaw – Biographical. https://www.nobelprize.org/prizes/literature/1925/shaw/biographical/
• Project Gutenberg: Pygmalion by George Bernard Shaw. https://www.gutenberg.org/files/3825/3825-h/3825-h.htm
• Encyclopedia.com: Pygmalion. https://www.encyclopedia.com/literature-and-arts/classical-literature-mythology-and-folklore/folklore-and-mythology/pygmalion
• Databáze knih: Pygmalión. https://www.databazeknih.cz/knihy/pygmalion-2307
• ČBDB: Pygmalión. https://www.cbdb.cz/kniha-4908-pygmalion-pygmalion
• Internet Broadway Database: Pygmalion. https://www.ibdb.com/broadway-production/pygmalion-8052

Jak můžete vidět, je to podobné. Zaměnitelné ne; jednak je celek příliš dokonalý, takhle bych článek nenapsal (bylo by to moc práce), jednak je v tom příliš, abych tak řekl, odborné povýšenosti. Ale některé věty bych klidně převzal, možná i odstavce. Můžu tedy jen zopakovat komentář odminule – pokud píšete rádi, nevzdávejte se toho. Pokud ale potřebujete texty a není to váš koníček, tenhle nástroj vám evidentně dokáže pomoci.

Odkazy: