David Goggins: Nic mě nezlomí

Jádrem knihy je popis „ovládnutí mysli“, Goggins tvrdí, že používáme pouze zlomek svého potenciálu, a že ve chvíli, kdy naše tělo i mysl hlásí vyčerpání a chceme se vzdát, použili jsme pouze 40% kapacity. Že máme umělé překážky a musíme svou mysl přeprogramovat. Díky zkušenostem z extrémních závodů i armádních výcviků (dokončil výcvik Navy SEALs včetně tří „pekelných týdnů“ i školu Army Ranger) vysvětluje, jak lze disciplínou a mentální silou překonat cokoliv.

Většina z nás se bohužel vzdá poté, co vynaložila jen asi čtyřicet procent svého maximálního úsilí. I když máme pocit, že jsme dospěli k absolutnímu limitu, máme pořád k dispozici 60 procent! Může za to regulátor! Uvědomíte-li si to, budete moci posílit odolnost vůči bolesti, potlačit svoji identitu a sebeomezující přesvědčení a dostat se na 60, 80 a víc procent, aniž byste se vzdali. Nazývám to Pravidlem 40 procent. Je velmi účinné, protože když se jím řídíte, vaše mysl vás dostává na nové úrovně výkonnosti a znamenitosti v životě a sportu a je to mnohem prospěšnější než materiální úspěch.

Pravidlo 40 procent lze uplatnit ve všem, co děláme. V životě totiž téměř nic nedopadne přesně tak, jak doufáme. Vždycky se objeví nějaké problémy, a ať už jsme v práci, ve škole nebo se cítíme být testováni v nejintimnějších a nejdůležitějších vztazích, býváme v pokušení zapomenout na závazky, cíle a sny a obětovat svoje štěstí. Máme totiž pocit, že jsme prázdní a nemáme už z čeho čerpat, přestože jsme nevyužili ani polovinu rezerv skrytých v hlubinách mysli, srdce a duše.

Na konci každé kapitoly jsou konkrétní výzvy a doporučení, které čtenáři pomůžou v sebezapření a postupu na jeho vlastní cestě. Protože každý je za ni zodpovědný sám, žádná mentalita oběti, ale neustálý boj s vlastními slabostmi.

Co na to říct? Strhující čtení, chvílemi jsem jen lapal po dechu, co dokázal vydržet, jak běžel se zlomenými kostmi, co se dělo při prvním ultramaratonu, jak se zas a znovu rozbíhal.

Je to šílenec, nelidský a nenormální. Ale když pak po desítkách a stovkách stran jeho historie čtete jeho rady o podřízení života cíli, vyškrtnutí časožroutů, prostě mu to věříte:

Je na vás, abyste nalezli způsoby, jak můžete vymýtit jalové činnosti ze svého života. Kolik času trávíte po večeři řečmi o ničem? Kolikrát telefonujete nebo posíláte textové zprávy, aniž byste k tomu měli důvod? Posuďte celý svůj život a sepište svoje povinnosti a úkoly. Uveďte, jak jsou časově náročné. Kolik času potřebujete na nakupování, stravování a úklid? Kolik spánku potřebujete? Jak to máte s dojížděním do práce? Dostanete se tam pěšky nebo na kole? Rozčleňte všechno do časových úseků, a jakmile si naplánujete celý den, uvědomíte si, kolik času vám zbývá na cvičení a jak ho můžete maximalizovat.

Což se úplně nedá říct o celém přístupu. Třeba u popisu jak se pod vodou při uvazování uzlů téměř dusil, a pak to silou vůle překonal, zbavil se strachu a získal nadvládu nad instruktorem Psycho Petem, mi okamžitě vyskočil kousek z učebnice soudního lékařství, kterou shodou okolností zrovna čtu:

Klinický obraz ovlivňuje hlavně nedostatek O₂. Úzkost a strach ze smrti jsou před ztrátou vědomí vystřídány uklidněním, příjemnými pocity až euforií. Nadále stoupá systolický i diastolický krevní tlak, jehož zvýšení se promítá až do kapilár – na konci tohoto stadia vznikají tečkovité krevní výrony.
(Str. 148, Miroslav Hirt a kolektiv – Soudní lékařství, I. díl)

Ano, strach zmizí, pak i vědomí a je po všem. Tohle opakovat nechcete.

Jeho příklady jsou extrémní a neudržitelné, běhat se zlomeninami také nepatří mezi něco, co bychom měli přijmout. A tento způsob života nepochybně devastuje i všechny kolem, ani druhá žena Kate s ním nezůstala, je tu jen on a jeho rekordy.

Naopak příběh outsidera je brutálně upřímný a inspirativní. Shrnutí toho, co dokázal, je poselství pro každého – skoro žádné okolnosti nás nemůžou zastavit.

Civěl jsem do propasti a probíral svoji minulost jako listy ve starých složkách. Nalezl jsem nejlepší části a vytvořil z nich neustále se opakující smyčku. V dětství jsem čelil bití a týrání, byl jsem nevzdělaný a snažil se fungovat v systému, který mě odmítal, pak jsem ale převzal zodpovědnost za svůj život a začal se měnit. Byl jsem obézní. Byl jsem ženatý a rozvedený. Prodělal jsem dvě operace srdce, naučil se plavat a běhat s polámanýma nohama. Měl jsem strach z výšek a začal skákat padákem. Voda mě absolutně děsila, a přesto jsem se stal technickým potápěčem a podvodním navigátorem, což je mnohem obtížnější než potápění s dýchacím přístrojem. Absolvoval jsem přes šedesát ultramaratonů, několikrát jsem vyhrál a překonal rekord ve shybech. Přetrpěl jsem první roky na základní škole a stal se nejdůvěryhodnějším mluvčím Navy SEALs. Sloužil jsem svojí zemi na bojišti. Snažil jsem se o to, abych nebyl definován týráním v dětství nebo šikanou v dospívání. Nebyl jsem definován ani nevelkým talentem, obavami nebo slabinami.

A když to vypadá, že nemůžeme, pořád máme ještě rezervu.

Odkazy: