Trang Do: Asijatka v Česku

• Postavení žen a emancipace – je to trochu paradoxní, ženy jsou vedeny k poslušnosti, ale často fungují jako vedoucí síla v pozadí. Každopádně pořád se u nich očekává brzký sňatek, děti – a to zase naráží na emancipaci dalších generací. Speciální téma je bodyshaming od příbuzných (a často i nepříbuzných) – takových výroků má Trang Do celou sbírku.

• Práce a výkon – vietnamská pracovitost je u první generace fakt a životní nutnost pro přežití v cizině, zároveň je to ale model, který další generace odmítají, nechtějí mít život redukovaný na práci a večerku a svůj vztah k výkonu přehodnocují.

Často slýchávám, že zákazníci večerkáře litují. Vždyť tam sedí celé dny. Vždyť nemají život. Mají vůbec nějaké koníčky? Vždyť takhle musí být nešťastní. Je to kombinace pracovitosti, vlastní volby, snahy jít zákazníkovi naproti, výchovy a taky pocitu odpovědnosti vůči širší rodině. Koncept vlastního štěstí se v takovém mixu ztrácí. Večerka si vydělá na sebe a na své majitele, ale ti obvykle podporují své příbuzné ve Vietnamu. Když se mám dobře já (ty výdělky jsou stále oproti dřině v domovině výrazně lepší), bude se mít dobře celá rodina. Jak by řekl kamarád Đức Anh — možná nákupem pomáháte někomu plnit jejich český sen.

• Tradice a jídlo – to nemůže chybět; jídla, názvy, popisy, zvyky.

Samozřejmě jsou tu i další témata, třeba mediální obraz Vietnamců a stereotypy. Není to sociologická studie, ale osobní výpověď – zároveň hodně přemýšlivá, dívá se z mnoha úhlů, aplikuje zkušenosti a hledá odpovědi, vysvětluje svoje místo.

Napsat knihu jako potomek imigrantů ale byla katarze. Hlavně kulturní, protože pociťuju vnitřní rozepře. Kdy píšu jako česká Vietnamka, věrná asijským hodnotám, a kdy se kormidla chopí vietnamská Češka, která smýšlí víc „západně“?

Je to ale i katarze generační. Co všechno si nesu jako potomek první generace, která si toho na bedra naložila příliš? Nemá to daleko ani ke katarzi osobnostní — co všechno byly tradiční vzorce a očekávání a co z nich jsem přijala? Přijdu vůbec někdy na to, jaký je poměr mezi mým vietnamstvím a češstvím? Přemýšlím, nakolik se ve mně odráží to, že jsem vyrůstala v postkomunismu, ale zároveň to měla v dětství šest minut autem do Bavorska. A co vůbec znamená, že mezi Německem a Českem leží malý Vietnam? (Str. 9, úvod)

Nechybí sebeironie i humor, dobře se to čte.

A k ideálnímu vzhledu patří se oblékat decentně a žensky. Starší ženy preferují výraznou kombinaci vzorů, barev, volánků, květinových detailů, mladší generace jede už módu podle korejských hvězd. Povinnou výbavou dámského šatníku v jakémkoliv věku ale zůstávají plastové pantofle a pyžamový set, ve kterém dojedete na motorce na trh i pro nejčerstvější zeleninu a ovoce na oltář. Kult předků je stále aktuálnější a důležitější než kult zadků.

Jediný problém, který jsem pociťoval, bylo, že se témata vracejí a opakují.

A pak trochu selhání nakladatele – na konci knihy je rozhovor s ilustrátorkou, probírají koncept kořenů, komentují fotky… ale v e-booku není ani jedna! Ani v epub, ani v PDF. No tak dík, no.

Každopádně pokud se chcete dozvědět o životě českých Vietnamců, je to skvělý průvodce.

Odkazy: