Theresa MacPhailová: Alergie a my

Pak Teorie, hledání původu a příčin. Teorií během historie vznika celá řada, vypsal jsem si ty hlavní:

• Genetická – alergie jsou částečně dědičné, takže něco na tom bude, ale dědičnost nevysvětluje nárůst výskytu v posledních desetiletích.
• Hygienická – tedy že příliš čistoty a chybějící kontakt s alergeny a mikroorganismy v dětství nedostatečně trénuje imunitní systém a ten je pak náchylný k falešným reakcím.
• Teorie environmentální změny – všechny změny prostředí, chemikálie, znečištění, klima přetěžují imunitní systém.
• Mikrobiomová – podobná jako hygienická, ale sleduje narušení střevního a kožního mikrobiomu (antibiotika, nepřirozený porod, menší kontakt s prostředím) a v důsledku toho horší ochrana a bariéry.

(A samozřejmě jsou i další – život ve městech, stres, sedavý životní styl, psychosomatika, léky.)

Příčina ale téměř jistě není jen jediná – půjde o komplexní souhrn genetiky, prostředí a životního stylu.

A konečně Léčba – vývoj léčby od historie po současnost, včetně nejnovějších trendů a ukázek, jak funguje vývoj léků komerčně a co z toho plyne. V posledních kapitolách se hodně věnuje sociálnímu a společenskému rozměru alergií, tomu, jak na tom musíme pracovat všichni, že je to i politické téma.

Vysvětlení nárůstu je v podstatě stejné jako přehled teorií – změněné prostředí, mikrobiom, změny ve stravě a trávení. Svět, který jsme jako lidstvo vytvořili, je pro imunitní systém příliš nový a nepřirozený.

Vedle věcné roviny je tu silná linie osobní, autorčin otec zemřel na anafylaktický šok po bodnutí včely, ona sama trpí alergií a na začátku jejího pátrání stála snaha pochopit, jak a proč se to přihodilo.

Čím více jsem se toho o alergiích dozvídala, tím častěji jsem si kladla otázku: Proč právě on? Bylo v jeho genech (a tím pádem částečně i v těch mých) něco, kvůli čemu byl jeho imunitní systém předurčen k přehnané reakci? Nebo to bylo prostředím Bostonu, ve kterém vyrůstal, či snad za to mohl způsob, jakým vedl svůj život? Teoreticky mohl můj otec získat citlivost na včelí jed po opakovaném bodnutí, ať už v dětství nebo během svých dvou služeb ve Vietnamu.

A možná to prostě byla jen obrovská smůla, že už druhé se­ tkání se stejným jedem během jediného měsíce pro něj bylo smrtelné. Když však píšu tyto řádky (po dokončení svého výzkumu a o tři roky starší, než byl tehdy on), vím, že neexis­tuje způsob, jak zjistit, co jeho alergii způsobilo. Alergie jsou totiž zkrátka složité.

Průzkum se ovšem rozrostl, protože téma je obrovské a složité. Což mě, musím připustit, dost iritovalo. Vždycky jsem četl a četl, a závěr byl, že je to komplikované. Definice je obtížná, diagnostika je náročná, příčiny nárůstu jsou složité, funkce imunitního systému komplikované, účinnost imunoterapie se liší případ od případu…

I když však uvěříme hypotéze spojených dýchacích cest a přijmeme všechny vědecké důkazy, které ji podporují, musíme se ptát, co způsobilo stejně dramatický nárůst výskytu ekzému, kožních alergií a potravinových alergií? Můžeme z nich také vinit naše přírodní prostředí?

Jak mi řekla doktorka Elia Tait Wojnová, imunoložka na Washingtonské univerzitě: „Je to složité.“

Na druhou stranu, stejně tak to patří mezi pozitiva knihy – nezkresluje a nezjednodušuje, naopak se snaží problematiku co nejlépe popsat s použitím srozumitelného jazyka. Osobní rovinu jsem už zmínil, nezanedbatelný je i interdisciplinární přístup – vedle medicíny a biologie zabrousí i do sociologie nebo farmaceutického průmyslu.

Odkazy: