George Steiner byl podle textu na záložce americký polyhistor, filozof, literární a kulturní kritik, lingvista, komparatista, esejista a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších a nejvlivnějších intelektuálů druhé poloviny 20. století.
Wikipedie ještě doplňuje, že jeho tématy byl jazyk a jeho proměny, identita Evropy nebo holocaust.
Promítají se pochopitelně i do této publikace, ta je ovšem specifická v jiném ohledu. Steiner se v ní rozepisuje o tématech, která by si zasloužila celou knihu, ale – jak napovídá název – z nějakých důvodů se k jejímu napsání nedostal. Přestože o nich přemýšlel nebo dělal přípravné studie.
Styl je specifický; text překypuje a přetéká, rozpíná se do všech stran. Některé kapitoly se drží tématu (Needham), jiné mají několikastránkové odskoky a odbočky (Cecco a žárlivost), ale pokaždé vidíte nesmírnou vzdělanost a erudovanost.
Esejů je sedm:
Chinoiserie – o Josephu Needhamovi, britském biochemikovi, ale především sinologovi. Charismatické postavě, která začala a až do konce života pracovala na mnohadílné encyklopedii Věda a civilizace v Číně. A hlavně, kterého celou dobu pronásledovala jedna otázka, „Needhamova otázka“.
Čínská věda, z počátku tak znamenitá, jako by upadla do vegetativního stavu, jako by chtěla pozdržet svůj vývoj do chvíle, než se bude moci — force majeure — vydat cestou shodnou se západními zvyky a vzory. Proč ten paradox, proč to přerušení? Co mohlo způsobit ono „spoutání intelektuálních sil“ (třeba zdůraznit, že nikdy ne totální)? Fascinován touto otázkou nabádá Needham neúnavně své čínské kolegy a spolupracovníky k hledání odpovědi. Ponejvíce ale touto idée fixe pobízí sebe. Podněcuje eseje, monografie, knihy nabývající neustále nových rozměrů. Coby polyhistor disponuje Needham takřka neomezenými možnostmi poznání, přesto neúnavně jako střeček dotírá stále na jeden a týž konkrétní cíl. (Str. 25)
Invidia – o Francesu degli Stabili alias Cecco d'Ascoli, profesoru astrologie, ale také kacíři, který byl upálen spolu se svými knihami. Který možná žil ve stínu Danteho a s jehož osudem nachází Steiner paralely.
Jazyky erótu – o vztahu sexuality a jazyka, ve kterém žijeme a myslíme, porovnání jejich tvořivosti a bohatosti…
A v půlce této kapitoly, po osmdesáti stránkách, jsem si uvědomil, že jakkoliv jsou eseje vybroušené a brilantní, jejich obsah mě přestává zajímat. Zbylé kapitoly už tedy jen názvy:
Přečetl jsem si ale ještě závěrečný medailonek o autorovi od Michala Kleprlíka, Umění být na světě jako host. Steiner byl opravdu neuvěřitelný, k tomu všemu polyglot, působil na řadě univerzit, na Institut pro pokročilá studia ho přijal Oppenheimer, psal studie, kritiky i beletrii…
Odkazy:
STEINER, George. Knihy, které jsem nenapsal. Praha: Dauphin, 2019. ISBN 978-80-7272-109-2.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.