Bylo to najednou jiný. Teoreticko-metodologické aspekty výzkumu

• Několik obecných poznámek o lidech, kteří poskytli rozhovor
• Téma firemní kultury v zorném poli společenskovědních disciplín
• Ideální neoliberální já
• Personalisté a personalistky – „šedá eminence“ korporátního světa

Nejprve tedy úvod do problematiky; přehled oslovených, jejich pozice, vzdělání, metodologické i textové poznámky. Kupříkadu všechna jména, ať už lidí, nebo firem, jsou striktně anonymizovaná, aby nebylo možné nikoho rozeznat.

Oni nevěděli, my jsme nevěděli. Nová firemní kultura v tuzemském prostředí - od prvních let transformace k dnešku

• Fakt jsme pořád ve všem vepředu, i když někdy za cenu těch personálních pokusů na lidech, aneb jak šel čas v jedné firmě

Druhá část na konkrétní firmě ukazuje historii a proměnu, od počátečního budování, přes fázi zkoušení a experimentů, až po ustálenou korporátní rutinu a kulturu.

Kdyby mě vyrazili, je to nová příležitost. O kladech a záporech života v „korporátu“

• Jednotlivec v podstatě nikoho nezajímá. Momentky ze života v korporaci
• Jsou to prázdná slova. Firemní hodnoty očima zaměstnanců a zaměstnankyň
• Lidi mají pocit, že jsou vyšťavený. Pracovní výkon, hodnocení a odměňování
• Člověk si připadá takhle malinkatej. O tom, jak je nebo není těžké postoupit ve firemní hierarchii na vyšší post
• Má to být za odměnu. reflexe mimopracovních aktivit – od teambuildingu k vánočnímu večírku
• Je důležité zaznamenat, jak je všechno príma. O průzkumech spokojenosti a možnosti vyjádřit vlastní názor
• Udělám si svoje, a pokud mě nikdo nevyhodí, tak tu jistotu mám. O pohodlí a bezpečí

Nejrozsáhlejší je tato část, ukazuje jednotlivé aspekty a snaží se je vyhodnotit. Pobavil mě souhrn firemních hodnot:

V českém prostředí k nejfrekventovanějším hodnotám patřily: týmová práce a důvěra (63 % ze sledovaného souboru), zákaznická orientace (59 %) a inovace či inovativnost (40 %), což je s ohledem na význam slova inovace možná i paradoxní. Ačkoli výběr firem nebyl reprezentativní a výsledky nejsou zobecnitelné, tato sonda prokazuje velkou míru konformity tuzemských firem při definici svých hodnot. V lepším případě tak firemní hodnoty nejsou ničím jiným, než obecnými principy, podle nichž by se měly chovat všechny organizace. A v horším případě jsou pro mnoho lidí jen prázdným, nic neříkajícím pojmem či „marketingovým heslem“, kterému nikdo nevěří a jež nezřídka není ani v souladu s tím, co zažívají v každodenní praxi (jak dokládají také přímé zkušenosti citované výše). (Str. 83)

Ano, tak to obvykle končívá, bez ohledu na množství času investovaného do jejich vymýšlení či formulování, výsledkem je nakonec něco vágního a univerzálního. Zákonitě musí – když to má postihnout celou firmu. Aby hodnoty (a kultura) fungovaly, musí se zase v odděleních rozpracovat, konkretizovat. Na to se ale snadno zapomene.

Patřily k těm, kteří firmu řídili. Vzpomínky dvou žen na kariéru v top managementu

• Dostala jsem šanci. Rozhovor s Emou o personalistice, pozici manažerky i životních zvratech
• Žena v mužském světě. Klíčové momenty životního příběhu Emy
• Prostě mě to táhlo jinam. Rozhovor s Johanou o tom, že práce v top managementu může být „zlatou klecí“
• Být poslušná holka. Cesta Johany k uvědomění si sebe sama

Závěrečná část pak přináší víceméně kompletní rozhovor se dvěma manažerkami. Tato příběhová reflexe ukazuje opět historii a proměnu firmy, tentokrát ale z pohledu jednotlivce, včetně překryvů s jeho osobním životem.

Konkrétní muž či žena ve firmě pak nejrůznější podoby manipulace ze strany zaměstnavatele (co „nejlépe“ vyplnit dotazník, povinně se účastnit večírku nebo jiné volnočasové aktivity či splnit další úkol, jenž přímo nesouvisí s pracovním výkonem) porovnává s finanční i nefinanční odměnou (kromě peněz sem patří zajímavá práce, příjemné pracovní prostředí, dobrý kolektiv a mnoho dalších proměnných) a zejména s „životní jistotou“, kterou zaměstnavatel nabízí. Tato odměna, spolu s rodinnou situací, jež potřeby lidí zaměstnávaných ve firmě zásadním způsobem ovlivňuje, má jak přímý, tak nepřímý dopad na jejich loajalitu a ochotu se mnohdy až absurdní situaci v práci přizpůsobit či ji mlčky tolerovat. (Str. 126)

Kniha je zároveň kronika firemních změn, kronika změn jednotlivců a přehled společných, opakujících se zvyklostí v korporacích. Už jen pro tuto mnohotvárnost by stála za přečtení; navíc je zpracovaná pečlivě, čtivě a pokud můžu ze svých zkušeností soudit, tak i zcela pravdivě – takhle to ve firmách chodí.

Odkazy: