Zpět ke knize. Má část teoretickou a část praktickou, ale i ta praktická je především teoretická. Mluví sice konkrétněji o jednotlivých problémech žáků s tou kterou poruchou, ale učit se podle ní nenaučíte. A například doporučení pro diferenciaci učiva budí v kontextu výuky, kdy má každý učitel ZŠ nejméně dva předměty a v každém pět ročníků, přinejmenším úsměv:

„Bulgren, Deshler a Lenz (2007) doporučují vytvořit zhruba 10 otázek z každého učiva/celku, na které budou žáci nebo studenti schopni odpovědět na konci školního roku. Je třeba zapojit co nejvíce otázek na vyšší kognitivní procesy. V dalším kroku učitel vytváří vizualizaci pomocí pojmové mapy, která pomůže určit, jak učivo organizovat a strukturovat. Pojmová mapa umožní studentům vizualizovat si učivo a vztahy mezi pojmy a informacemi. Následně učitel predikuje, v čem budou mít kteří žáci problémy. V tomto kroku je třeba zvážit i silné stránky žáků, které lze využít v jednotlivých částech hodin. Učitel následně vybere strategie vyučování, tedy postupy a metody, které se žák naučí, aby mohl úkoly samostatně zvládnout. V posledním kroku učitel zreviduje plány a cíle, které vybral na začátku. Zde se definuje, co je jádro učiva a co budou podpůrná opatření. Ve výuce učitel v posledním kroku reflektuje vlastní plán vyučování, jestli byly zvoleny metody a pomůcky efektivně a co by měl vyzkoušet v dalších hodinách.“ (Str. 147)

Takto by mohl postupovat teoretik, který si cvičně dává dvě hodiny týdně v jedné třídě, v rámci své postgraduální práce. A to ještě v případě, že ve třídě nemá inkludované jedince s poruchami chování nebo emočními poruchami, protože ti dokáží rozložit sebelepší přípravu.

Obsah obecné části:

• Inkluzivní pedagogika – základní determinanty
• Inkluzivní edukace – komponenty a podmínky úspěšné realizace
• Filozofické determinanty inkluzivní pedagogiky
• Antropologické determinanty inkluzivní pedagogiky
• Psychologické determinanty inkluzivní pedagogiky
• Neurobiologické determinanty inkluzivní edukace
• Některé kontexty inkluzivní a léčebné pedagogiky
• Inkluzivní didaktika
• Neformální inkluzivní edukace
• Komplexní poradenství v procesu inkluzicní edukace
• Koncepty inkluzivní edukace v různých zemích
• Realizace inkluzivní edukace

Jak vidíte, zkoumání je opravdu zevrubné; mě zaujal zejména začátek – filozofické, psychologické a antropologické determinanty. Podklady pro to, proč vlastně inkludovat. Důvodů je spousta, jeden jsem si ale do té doby vůbec neuvědomoval, totiž že u většiny postižení a poruch jde o dopady na sociální pozici ve skupině (více než na schopnosti a dovednosti).

„Jakékoli postižení či narušení začíná měnit sociální pozici ditěte, mění se i jeho role v rodině. V každém případě se v porovnání s intaktním dítětem ve většině případů stává závislejším na okolním sociálním prostředí. Pro členy rodiny a blízké lidi není lehké chovat se k takovému dítěti přiměřeně. Především se domnívají, že potřebuje větší emoční podporu, a to se odrazí ve výchovných postojích k takovému dítěti. Rodiče se mu často snaží ulehčit všechno, co dělá, což přirozeně vede k ještě větší závislosti. Dítě si postupně na tuto submisivní roli zvyká, přijímá ji, i když v mnohých případech by mohlo být mnohem samostatnější.“ (Str. 97)

Následuje část speciální, obsah:

• Zrakové postižení
• Sluchové postižení
• Tělesné postižení
• Nemoc a zdravotní oslabení
• Mentální postižení
• Autismus a další pervazivní vývojové poruchy
• Narušená komunikační schopnost
• Specifické poruchy učení
• Poruchy chování a emoční poruchy
• Poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD)
• Nadprůměrné nadání
• Bilingvismus
• Interkulturalismus – od multikulturality k plurikulturnímu pedagogickému inkluzivnímu přístupu
• Sociálně znevýhodňující prostředí

Všimněte si šíře jinakosti, jaká se mezi dětmi vyskytuje, a kterou se inkluze snaží v kolektivu udržet.

Tady už je text konkrétnější, prochází jednotlivé postižení, vysvětluje příčiny, dopady, důsledky, často zmiňuje použitelné metody – ale jak už jsem psal, jejich aplikace nijak nastíněná není.

Kniha je to výborná, rozsáhlá, plná informací, dokonalý základ. A typická vysokoškolská učebnice. Ještě se podívám po nějaké skutečně praktické, nějakém návodu. Chtěl bych totiž vidět reálný příklad několika hodin, řekněme chemie a třeba dějepisu, ve třídě s několika inkludovanými žáky s různými poruchami. Jak probíhá výuka? Jak se zajišťuje, aby se asistent s pedagogem nerušili? Co vše se přizpůsobuje a jak? Kolik času vyžaduje příprava takové hodiny, jak to všechno funguje?

nakladatelství Portál, Praha 2016, ISBN 978-80-262-1123-5, cena 627 Kč