Převyprávěné legendy a pověsti jsem si pořídil proto, že každou z nich uzavírá komentář o původu a uvedení na pravou míru. Odborný pohled, posouzení, zda má, nebo nemá reálný základ, případně nějaká zajímavost. Například pověst o Daliborovi, kterého nouze naučila housti:

„Tento známý příběh, který inspiroval i Bedřicha Smetanu k vytvoření slavné opery, zaznamenal Václav Hájek z Libočan ve své Kronice české a odtud ho přebírali a po svém upravovali další vypravěči, jako například kněz a dějepisec Jan František Beckovský. Ve skutečnosti nebyl Dalibor z Kozojed žádný dobrák, ale pěkný lotr. Už dříve byl obviněn vlastním otcem Alešem z Kozojed, že si přivlastnil větší část dědictví, než na jakou měl nárok. V pověsti vylíčeném případě zase naváděl poddané svého souseda Adama Ploskovského ke vzpouře a poté neoprávněně zabral respektive ukradl jeho panství. Není tedy divu, že se za to ocitl ve vězení. Tady samozřejmě nehrál na housle, ale byl na ‚housle‘, tak se totiž říkalo mučicímu nástroji – skřipci, při výslechu natahován. Rozsudek v Daliborově případu byl vynesen 13. března 1498 a rytíř byl popraven zřejmě ještě týž den nebo o pár dní později.“ (Str. 214)

Svou roli hrála i sympatická stručnost příběhů, které zabírají nejvýše pár stránek (ano, Jirásek se podepsal i na mně). I přesto jsem zjistil, že mě pověsti zase tolik nezajímají… Ty staré ano, s legendami o světcích to bylo horší, část věnovanou pověstem erbovním jsem víceméně přeskočil a během posledních dvou („Staropražské pověsti“ a „Hrst pověstí z dob knížecích i královských“) už jsem se těšil na konec. To ale není chyba autora, příběhy podává lehce a čtivě. Ostatně je to zkušený spisovatel, pod pseudonymem se totiž skrývá Jan Bauer, jehož produkce je řekněme … enormní.

Ještě jedna ukázka z dovětku k výběru pověstí o Žižkovi:

„(...) Žižka zřejmě Jana Husa nikdy v životě neviděl. Stejné je to s vylíčením bitev, které vedl. U Sudoměře na dno rybníka Škaredý nekladly husitské ženy své šátky a závoje, ale mnohem větší problém nadělalo rytířům bahno na jeho dně. Slunce nezapadlo předčasně, ale setmělo se, protože nastala mlha, která zde v jižních Čechách bývá zjara navečer často. Podobně křižáci nedostali strach z pohledu na monstranci nesenou husitským knězem. Bitva na Vítkově byla ve skutečnosti jen nevýznamnou šarvátkou a Zikmund Lucemburský vzdal křížové tažení a rozpustil své vojsko, protože na něj neměl dost peněz. A ani u Malešova nedošlo k žádnému spouštění vozů naplněných kamením do šiku pražanů. Husité jednak neměli tolik kamenů kde vzít, a pak žádný svah v okolí Malešova nebyl dost prudký, aby se z něho daly vozy spouštět.“ (Str. 282)

Sice jsem se při čtení trochu nudil, ale mé očekávání kniha naplnila, báje mi oživila a poskytla k nim reálný základ. Pokud to vidíte stejně, asi pro vás bude zajímavá.

nakladatelství Pavel Dobrovský - BETA, Praha 2005, ISBN 80-7206-209-7, cena 199 Kč