Chce, ale nemůže, i kdyby se snažil sebevíc.
Pak ale začne terapie zabírat. Každé další hlášení se zlepšuje, formou i obsahem, objeví se představivost. A také vzpomínky. Na to, jak lidi považoval za kamarády, kteří se s ním smějí – a oni se smáli jemu. Na křivdy. Na týrání. Na valentýnské přání, které v jedenácti letech chtěl dát nejobletovanější dívce ze třídy:

„Jenže nemá žádné žádné peníze na psaníčko, a tak se rozhodne, že Harriet dá svůj přívěsek, protože ten má tvar srdíčka stejně jako valentinky ve výkladech. Večer vezme mamince ze zásuvky hedvábný papír a trvá mu moc dlouho, než ho složí a ováže červenou stužkou. Potom, druhý den, ho vezme o polední přestávce Hymiemu Rothovi a poprosí Hymieho, aby místo něj na papír něco napsal.
Řekne Hymiemu, aby napsal: ‚Milá Harriet, myslím, že jsi ta nejhezčí holka na celé škole. Moc se mi líbíš a mám tě rád. Přeji ti všechno nejlepší ke svatému Valentinu. Tvůj přítel Charlie Gordon.‘
Hymie píše velice pečlivě a velikými písmeny, pořád se u toho směje a pak říká Charliemu: ‚Týjo, z tohodle jí vypadnou voči. Počkej, až to uvidí.‘
(Str. 47)“

A to byla ta chvíle, kdy jsem knihu odložil, protože… protože mě stresovala. Bylo mi Charlieho příliš líto na to, abych ve čtení pokračoval, sledoval jeho vrchol – a strmý pád, když se ukáže, že metoda fungovala pouze dočasně.

Téma autor zpracoval několikrát, nejprve jako velmi úspěšnou povídku, následovala televizní inscenace i film, posléze ji rozšířil a vydal jako román. Ten získal prestižní cenu Nebula za nejlepší sci-fi roku (podle textu na záložce).

Nedivím se. Je to asi první kniha, kterou jsem přestal číst ne proto, že je příliš špatná, ale protože je příliš dobrá. Zkuste, pokud se na to cítíte.

nakladatelství Lucka Bohemia, Velké Přílepy 2011, ISBN 978-80-904302-4-2, cena 199 Kč