Spiritualita, nebo také příbuzný pojem duchovno, je velmi skloňovaná záležitost. Je to dobře, protože potřebu vnímat a nějak zacházet s  něčím, co nás přesahuje, máme v sobě zakódovanou. Oblast je ale zatížena spoustou problémů a nejasností a tak autoři začínají sledováním původu pojmu ‚spiritualita‘, definují jeho úlohu jako složky osobnosti a hlavně určují rozsah, jak jej chápou – jako vztah k posvátnu.

Přicházejí s modelem sedmi rovin spirituality – předpoklady, obřady, normy a hodnoty, vyprávění, zážitky, společenství, tvořivost. Ten je obzvlášť zajímavý, protože ukazuje, že každá z rovin může být sycena jiným tématem, že do nespirituálních oborů (léčení) může spiritualita pronikat a naopak, že všechny roviny může naplňovat a uspokojovat i sekulární zdroj (s lehkým ohlédnutím například komunismus).

Následně si autoři všímají dalších věcí – zda je spiritualita konzistentní nebo fragmentární, zda je explicitní (vyslovená, náboženská tradice) nebo implicitní (symbolické systémy jako již zmíněný komunismus), institučně vázaná nebo neinstituční, potvrzující nebo protestní.

Celá tato část je velmi srozumitelná a přitom podrobná, asi nejlepší analýza spirituality co jsem kdy četl.

Druhá část knihy sleduje, jakými způsoby může člověk hledat pomoc při potížích se spiritualitou, ať už konfesně, nebo nekonfesně. Velkou pozornost věnují občanskému sdružení InternetPoradna a jeho poradenství na www.iporadna.cz, analyzují rozsah a témata dotazů i způsoby, kterými odborníci odpovídají.

Ve třetí části se dočteme o několika pojetích spirituality a jejího růstu, vybraných pro svou použitelnost v praxi: „připomínáme v několika odstavcích pojetí spirituality Williama Jamese, koncepci spirituality z I. kapitoly se pokoušíme obohatit částí myšlenkového díla Wilfreda Cantwella Smithe, otvíráme otázku náboženské zralosti (a tzv. zdravé a nezdravé spirituality) podle Gordona Allporta, připomínáme koncepci stupňů víry Jamese W. Fowlera a věnujeme se souhrnně naslouchání.“ (Str. 69)

Naslouchání je věnovaná velká pozornost, dozvíme se jak by mělo vypadat a jak ne, co bychom dělat neměli, jakým pokušením se vyhýbat a proč. Např.

• Pokušení zaplnit každou pauzu
• Pokušení udílet cenné rady
• Pokušení bagatelizovat
• Pokušení povzbuzovat a rozveselovat
• Pokušení zpochybňovat, hodnotit nebo se přít

Čtvrtá část už je zcela zaměřená na praxi, probírá sekty, fenomén Božích vnoučat, represivní myšlení související se sexualitou, sebevraždy, duchovní zážitky a smrt. U každého tématu probere situaci a podmínky pro její vznik, navrhuje jako k dané osobě přistupovat a jak s ní hovořit a jak rozhodně ne. Např. laická představa, že „Trápení lze umenšit tím, že se nastalé problémy bagatelizují (rady typu: to nic není!) Ve skutečnosti je máloco tak zraňující jako nepochopení, zejména jde-li o nepochopení ze strany nejbližších přátel a příbuzných, případně (což je možná nejhorší varianta) pomáhajících odborníků. K původní duševní či fyzické bolesti tak přibývají pocity osamocení, případně i přesvědčení, že bylo chybou se někomu svěřovat. Dokonce i v případě, že dotyčná osoba toto povrchní utěšování přijme jako pravdivé, nijak se jí tím neuleví. S bagatelizujícím komentářem totiž přijímá i nepříznivý posudek o sobě (‚Jsem tak ubohý/á, že se nevyrovnám ani s problémy, které jiní považují za bezvýznamné.‘)“ (Str. 171)

Napsal jsem to hned na začátku, ale pro jistotu to ještě zopakuji – kniha je výborná, odborná, přitom čtivá a srozumitelná a samozřejmě pečlivě ozdrojovaná. Jestli vás spiritualita zajímá, určitě si ji pořiďte.

nakladatelství Portál, Praha 2012, ISBN 978-80-262-0088-8, cena 119 Kč (Beránek - levné knihy)