Myslím, že pohled na obsah a názvy kapitol je výmluvný, snad každé téma mi připadá zajímavé.

• Úvod do psychologie médií (Historie masmédií; Způsoby přemýšlení o psychologii a médiích)
• Vlivy médií na sociální chování (Vlivy médií na prosociální a antisociální chování; Přesvědčování a reklama; Tělesný vzhled, poruchy příjmu potravy a média)
• Publikum (Parasociální interakce; Celebrity a fanoušci; Média s účastí publika)
• Zprostředkovaný sociální svět (Rámování a psychologie vlivu zpráv; Vývojová psychologie a média)
• Nová média (Psychologie a internet; Psychologické otázky u nových médií)

Každá kapitola je na začátku uvedena krátkým shrnutím tématu a uzavřena tipy na další studie k tématu.

„V této kapitole se zabývám výzkumem (většinou experimentálním a korelačním), který testoval efekt pouhého vystavení, a účinky opakovaného konzumování 'hubených' médií a lifestylových časopisů pro muže na nespokojenost s vlastním tělem, jídelní návyky a touhu po svalech. Rovněž se podíváme na fascinující 'pro-ana' fenomén, komunitu webových stránek, které propagují, obhajují či přímo oslavují a romantizují anorexii.“ (příklad z úvodního shrnutí pro kapitolu Tělesný vzhled, poruchy příjmu potravy a média, str. 69)

Krátce po dočtení jsem si uvědomil, že výše uvedené sice platí, pořád je to nejčtivější studie, ale nějaké mouchy přece jen má. Za prvé je stručná. Vůbec by mi nevadilo, kdyby byla rozsáhlejší ve všech ohledech. Za druhé, kapitoly o internetu jsou stručné přímo tristně, až se mi nechce věřit, že by psychologických studií byl takový nedostatek. Akademický výzkum sice je pomalý:

„Akademická obec má s novými médii problém hlavně kvůli rapidnímu tempu změn, s nimiž je obtížné držet krok. Zdálo se, že e-mail bude nejdůležitějším komunikačním médiem 21. století, pak přišly sms a všechno bylo během pár měsíců jinak. Navzdory rychlosti technologického pokroku se navíc akademický výzkum trmácí svým starým tempem. Pořád trvá roky koncipovat, naplánovat, financovat, vést a publikovat jednu studii. Některé online časopisy sice uspíšily zveřejnění výsledků, ale prestižním žurnálům to trvá pořád stejně dlouho. Do toho mohou výzkumné projekty jeden rok vypadat slibně a druhý být úplně k ničemu, protože lidé jednoduše přestanou používat danou technologii.“ (Str. 139)

ale internet už tu s námi nějaký ten pátek také. Něco přes půl stránky textu o blozích, totéž o online nakupování či online identitě, čtvrt stránky o internetových závislostech nebo stránka o sociálních sítích je zoufale málo.

Přesto neváhejte, kniha za přečtení stojí, je plná zajímavých a především výzkumy podložených závěrů.

„Jedna z raných teorií o internetové komunikaci předpokládala, že anonymita virtuální interakce umožní hráčům přetvořit se k podobě kohokoliv, kdo se jim líbí - filmové hvězda, sportovec, hrdina fantasy. Ukázalo se naopak, že nám nějak vyhovuje vidět odraz vlastní charakteristiky.“ (Str. 148)