Na začátku Tomáš Novák popíše základy trasakční analýzy lidského já dle Erica Berneho. Jedná se o tři elementy:

• Rodič: shrnutí rad, moudrosti, ale i stereotypů. Zákazy, příkazy, návody co, kdy a proč dělat. Může být povzbuzující i zesměšňující, pečující i kárající.
• Dítě: citové projevy, fantazie, hravost, spontánnost a chuť poznávat, ale také vzpurnost, provokace a agresivita.
• Dospělý: dospělé já, vyhodnocení a posouzení informací, rozumová analýza.

Ve zbytku knihy se pak na ně hojně odkazuje, třeba u firemní oslavy kulatin popisuje, co říká která složka osobnosti, ukazuje jejich diskuzi. Rodič nabádá, že se tam jít musí, že to patří k dobrému zvyku a je to slušnost, Dítě chce radši utéct, než se tam nudit a Dospělý, ten to všechno vyhodnocuje, zvažuje a nakonec rozhodne.

Zajímavá jsou vyprávění o některých vánočních mýtech v pohádkových příbězích, míněny jsou samozřejmě mylné představy a stereotypy mezi lidmi:

• Pohádka o zlaté rybce (o pouštění kaprů zpět do řeky)
• Pohádka ekologická (o umělých stromcích)
• Pohádka o zlaťácích (o vánočních půjčkách)
• Pohádka o tom, že co Dítě dělá, dobře dělá (že popustit uzdu svému spontánnímu já nebývá nejlepší nápad)
• Pohádka o tom, že pravdou a láskou nelze uškodit (o sadistech pravdy, sdělující svůj odchod v atmosféře Vánoc)
• (...)

Zaujalo mě také 70 kroků ke štěstí PhDr. Evy Gbelcové, které vycházejí z jejích mnohaletých zkušeností v manželské poradně. Primárně byly určené ženám, ale vesměs platí univerzálně, např.:

• „Buď za každých okolností sama sebou. A to i tehdy, když sama sobě polezeš na nervy. Jsou i horší lidé.“
• „Měj ráda lidi, ale přece jen ne všechny. Důvěřuj, ale i prověřuj. Jeden totiž nikdy neví...“
• „Budeš uctívat bližního svého, když to nedodržíš, nevadí. Ale hlavně to nikomu neříkej.“
• „Ani v afektu nejednej dle strategie 'oko za oko, zub za zub'. Mohla bys být trvale slepá a bezzubá a kdo by tě pak chtěl.“
• „Nikdy nedovol, aby se k tobě manžel, děti, příbuzní, šéfové, spolupracovníci chovali hrubě a bezcitně. Lidé se k nám totiž chovají tak, jak jim to dovolíme.“
• (...)