Může za to Šumař se svou zmínkou. Hned jak jsem se do Levných knih dostal, jednoho Ubika jsem si také pořídil. A věru nebyl to špatný krok.

Prvních pár kapitol jsem se poněkud obtížně sžíval s novým světem budoucnosti a především se spoustou nových slov a pojmů. Moratoria, ve kterých se udržují v položivotě umírající lidé, jejichž mozková aktivita ještě zcela nevyhasla a s nimiž lze komunikovat. Firmy, které využívají schopností telepatů k průmyslovým špionážím, jiné společnosti, které pronajímají služby svých inertů k neutralizaci narušitelů, schopnosti prekogů, kteří dokáží budoucnost předvídat... je toho poměrně hodně, ale v podstatě jde o kulisu, hlavní zápletka je jinde, ve virtuálním versus normálním světě a možnosti tento svět rozlišit.

Citace z článku O něm na webu věnovaném Philipu K. Dickovi: „V centru téměř všech jeho knih stojí obyčejný člověk, jehož okolní realita je podivně pokřivena, a on se snaží zjistit proč. Zpravidla dojde ke zjištění, že to, co pokládal za skutečnost, byl děsivý přelud a naopak. Není pochyb o tom, že Dick čerpal náměty z osobního života. Sám totiž kromě dalších psychických poruch trpěl mnohonásobným rozštěpem osobnosti a paranoiou.“

Co se mohlo stát, když se na mincích místo prezidenta objevuje obličej majitele firmy, když věci viditelně stárnou a místo moderního výtahu přijede historický, ještě s liftboyem? Hraje si někdo s časem? Možná.

Na Wikipedii je o Ubiku výborná stránka (en), mohla by vás zaujmout také recenze Lukáše Rypla.