Antonín Bajaja: Zvlčení (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Antonín Bajaja: Zvlčení Jestli se o nějaké knize dá říct, že je pečlivě utkaná, pak je to tahle. Vyprávění se před námi postupně rozvíjí, zvolna a cyklicky pronikáme do přediva vztahů, odkrývá se nám historie spojených rodů. Lipnerovi a Butorovi, jedni z Prahy, druzí až z východní Moravy. Dohromady je dala je svatba, vlastně dvě svatby - synové obou rodů si dohodili své sestry, takže jejich rodina je rodinovatější, než jiné. To je jedna linie vyprávění, druhou vytváří vlčí smečka, která na svém útěku zabloudila do zapadlého Moravského kraje. Jejich osudy běží paralelně, až se v jednom okamžiku protnou. Budete to čekat a příliš vás to nepřekvapí, všechno směřuje nevyhnutelně k takovému konci, přesto budete do posledního okamžiku napnutí.

Text je proložený odstavci psanými v kurzívě, které vždycky popisují pohled někoho ze zúčastněných. Koho konkrétně, to je jenom naznačeno, musí se odvodit z kontextu (kdo mluvil, o kom je tato promluva, v jakém rodě je), někdy to zdržuje, ale zatahuje do děje. Akorát když v jednu chvíli bylo čtyři nebo pět takových odstavců za sebou, pokaždé psáno někým jiným, přestávalo to být čitelné. Naštěstí jen jednou v celé knize.

Život, vnímání a cítění vlků je zachyceno až neuvěřitelně sugestivně. Autor mezi nimi snad žil, jinak si to neumím vysvětlit [úsměv].

„I jelení tlupa vzdálená od vlčí scény několik kilometrů se stala publikem přivandrovalých pěvců. Ohromeně stojí a do slechů jí proniká cosi, co nikdy neslyšela, neboť v okolním kraji se vlci po mnoho generací nevyskytovali. Ani statný šestnácterák nedokázal - pod tlakem nevidomých předtuch - tlumočit smysl sdělení vytvářejícího pod nebesy složitou klenbu, přestože samotné libreto bylo na slov skoupé:
útěk
hlad dálka slunce lidé tma
úkryt
kořist voda teď radost smír
úzkost
já pozor zloba vítr pach
vůle
trhat řeka mráz jasan mít
Bůh
krev světlo oči zákon mraky pojď
úlitba
Poslední tenký tón, ticho, konec. Klenba se zřítila, začalo hustě sněžit.“ (str. 66)

Jen si je poslechněte, na stránkách NOVA online je článek What's in a Howl? s několika záznamy, přímý odkaz na sborové vytí (avi). Mráz běhá po zádech i doma... Kdybyste hledali více informací o vlcích - mě k tomu autor přiměl - zkuste Vlčí svět.

Zajímavé je i časové rozložení - vyprávění začíná nad dopisem, dva roky po oněch událostech, pak se vracíme do doby, kdy se rodina sjíždí na pohřeb dědy Butory a zvolna postupujeme vpřed. Přitom se ale vzpomínkami a rozhovory prolamujeme do bližších nebo vzdálenějších dob. I u vlků se občas - ve snech a vzpomínkách - vrátíme, jejich život se ale převážně odehrává v "přítomnosti".

Něčím starobylé a přitom úplně současné vyprávění. Vynikající.

Recenze: Pavel Kotrla, Lukáš Foldyna, Jan Stejskal, Jan Schneider.

Antonín Bajaja: Zvlčení

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv