Konstantin Biebl: Zlatými řetězy (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Konstantin Biebl: Zlatými řetězy O Bieblovi jsem si pamatoval jen to, že byl surrealista. Na záložce knihy jsem našel, že také představitel poetismu, ale to mi nic moc neříkalo. Ještě že na Internetu je všechno: „Cílem poetismu bylo úplné oproštění se od politiky a optimistický pohled na svět. Z toho vyplynul i jeho styl rozvíjející lyriku a hravost.“ (Wikipedie).

Zaujal mě rytmus dvou básní:

Škála (str. 10)
Tyčinky v tichých i bílých liniích
ve světlezeleném světle zeleně
Lolo Lolo
tma padá na jantar jak zlatá harfa v barvách sálá
žluť smutku purpur strun

Jdou loukou tmou

Varieté (str. 14)
O zvoň o zvoň opono
svou dlouhou rouškou s loutnou pouhou hrou
faun klaun

V půlkruhu trubců zvuk trub v úlu u trůnu
a zázrak v barvách král kravat arara

V zeleném lese hle lehké větve veverek
z tmy vyšly nymfy

Stín svítících bříz

Hravost rozhodně v básních je, ovšem surrealismus to přebíjí. Nemám nic proti volným asociacím, ale když skoro nesouvisejí, tvoří matoucí směs. Takže ke sbírce se asi jen tak nevrátím...

Více o Bieblovi opět na Wikipedii.

Konstantin Biebl: Zlatými řetězy

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv