Malcolm Lambert: Středověká hereze

Natolik podrobná a erudovaná kniha, že ji budu muset zařadit do seznamu průtokových děl (pojmenování Jára Míkovec) - než ji dočtu, zapomenu co bylo na začátku, takže bych mohl začít znovu.

Kniha sleduje významnější případy hereze, tedy názoru neslučitelného s ortodoxií, zhruba od jedenáctého století do počátků protestantství. Proč až od jedenáctého století? Protože do té doby byl relativní klid. Teprve gregoriánská reforma církve, která probudila naděje a vyhlídky mezi širokými vrstvami lidí a pak pomalu vymizela bez větších výsledků, přinesla tendence vzít svůj duchovní život do vlastních rukou. Vezmeme-li v úvahu poklesky církve, nepříliš schopné venkovské kněží a vzdělanější veřejnost, nemůžeme se divit. Po několika malých epizodách se objevují v severní Itálii a přilehlých oblastí Francie dvě velká hnutí, kataři a valdenští.

Valdenští představovali spontánní, vnitrozápadní tendence, zakladatelem byl lyonský kupec Valdes, jenž se - inspirován svatým Alexiem - vzdal svého majetku a začal žít v souladu s životem prvních apoštolů. Zpočátku byli valdenští hnutí usilující o reformu a za hranice hereze bylo zatlačeno až nepřiměřenými zásahy církevní autority. Základní rysy: potulné kazatelství bez svolení kázat, snaha o sebevzdělání, slib chudoby.

Kataři vnášejí cizorodý prvek, dualismus (veškerá hmota a vše co s ní souvisí je špatné); učení se vyvinulo pravděpodobně pod vlivem bulharských bogomilů a bylo poměrně bizarní - naprosto bouralo cokoliv lidské. Vrstvu kněží tvořili tzv. dokonalí. Těmi se stávali po dlouhé době dodržování pravidel a přijetím consolamenta (obřad udělení statusu, vymanění duše z moci zla). Dokonalý nevcházel ve styk s čímkoliv, co vzniklo ze sexuálního spojení, neboť pohlavní diferenciace byla činem satana. Takže nejedli maso, mléko ani vejce, vyhýbali se kontaktům s opačným pohlavím, o sexualitě nemluvě. Samozřejmě častý půst a neustálé modlitby. Jakýmkoliv prohřeškem mohli o consolamentum přijít a opětovné získání bylo nesmírně obtížné, ne-li nemožné. A co víc; selhal-li některý z dokonalých, který consolamentum udělil dalším, přestávalo být platné i to jejich (!). Jak to mohli katarští kněží vydržet? Lambert upozorňuje, že statut dokonalého přinášel také ohromnou prestiž; běžní věřící mu skládali úctu melioramentem, pozdravem, jehož součástí bylo trojí padnutí na kolena, bez dokonalého se nemohl uskutečnit žádný obřad.

Zvláštní byl také rozsah výskytu katarství, v některých krajích Francie a Itálie nebyli prakticky jiní věřící a sekta zařizovala vše včetně posledního pomazání (přijetí consolamenta na smrtelné posteli se ukázalo jako dobrý kompromis mezi životem v hmotě a záchranou duše). Podařilo se jim to nejspíš proto, že běžný věřící ani neměl přístup ke všech detailům víry a neměl příliš velkou šanci odhalit, že se jedná o herezi.

Univerzitní mistr Jan Viklef, který na sklonku života sklouzl do hereze, ukazuje další způsob, jakým k odpadnutí mohlo dojít - vlastním bádáním, disputacemi, studiem. Jeho nauku charakterizují hlavně pochybnosti o eucharistii, církevní hierarchii, velká váha přikládaná Písmu (oproti církevní doktríně) a z toho odvozené důsledky. Jan Viklef měl pro šíření hereze všechno na své straně, byl univezitní mistr, získal spoustu příznivců - a přesto se jím inspirované hnutí ujalo jen v Anglii (lollardi) a v Čechách (Hus, husité, Jednota bratrská). Proč? Lambert klade tuto sugestivní otázku na str. 325, ale neodpovídá na ni příliš jasně. Vyrozuměl jsem, že v obou zemích padlo na úrodnou půdu již existujících rozporů, chybějící vůle nebo zkušenosti s potlačováním podobných myšlenek.

To, co jsem tu zmínil je jen zlomek šestisetstránkové knihy; mimo jiné obsahuje informace o založení papežské inkvizice, schizmatu, rozporech uvnitř františkánského řádu, vztazích mezi protestanty a heretiky... Jako nejlépe zpracované mi připadají kapitoly o husitství, jsou podrobné a zasazené do kontextu. Pozitivní je snaha o historické myšlení, ukazující smysl jednotlivých událostí v rámci tehdejší kultury, světonázoru, vysvětlující míchání víry a politiky.

Pochopitelně nechybí jmenný rejstřík, seznam hnutí, seznam ilustrací a překypující poznámkový aparát. Já jsem ale citelně postrádal slovníček odborných pojmů, které autor používá zcela běžně. Nejspíš je problém u mě, na historii, nota bene historii křesťanství nejsem odborník a tohle je hodně odborná kniha. Můžete si sami zkusit, kolik z těchto pojmů znáte:

• Gregoriánská reforma
• simonie
• nikolaitismus
• donatismus
• libertinismus (jediný odpovídající výklad jsem našel v Unitářských listech, pdf)
• proselytismus
• nestoriánství
• nepotismus
• galikanismus