„Křesťanství nemá strategii mimo ideál. Proto je rizikové. Vychází totiž z ideálu, který je nepochybně krásný. Nemá však vyřešeny jen o něco málo méně ideální strategie. Jako křesťané tedy stojíme neustále před hlubší krizí a hrajeme rizikovější hru, než jakou by způsobila sama sexualita bez etických nálepek a předběžných traumat.
Křesťanství nepřiřklo sexuální slasti - přestože je podmínkou vzniku života - snad téměř žádné důstojenství.“ (str. 105)

„Zrekapitulujme, že po staletí naše kultura využívala slasti jen jako energie k rozmnožování. Neřešila ale problém, co s touto energií a s poptávkou po slasti, pro niž už nebyl hodnotný smysl ani lidsky důstojný ventil, sotvaže bylo jasné, že je 'navíc', nad potřeby rozmnožování.“ (str. 85)

Ani současnost, i přes sexuální osvětu, autorovi zcela nevyhovuje:

„... proč už dávno není vyřešeno a vymezeno místo sexuální slasti v naší kulturní společnosti (pro niž jsou historicky charakteristická monoteistická patriarchální náboženství). Proč má naše kultura tak pevně a systematicky vypracovaný a zabudovaný systém náhražek a fantazií namísto pokud možná osobního a interpersonálně sdíleného tělesně-duševního zážitku?“ (str. 78)

„Jak jsme viděli v předcházejícím textu, křesťansko-patriarchální kultura nedokázala dostat postavení sexuální slasti do nějaké vyvážené polohy. Tak se stala sexualita bolavým místem naší civilizace - a co bolí, to léčí lékař.“ (str. 84)

„Vzdělaní lidé se v naší civilizaci pokoušejí o sublimaci uměním a vědou - přesto si však přirozenost žádá o sexualitu, a to pokud možno sdílenou a tělesnou. Z dlouhodobé neuspokojenosti mnoha lidí tu tedy máme jako výsledek pověst sexuality jako neurotizující, ba traumatizující sféry života.“ (str. 85)

„Etickou neutrálnost sexuality si uvědomíme, přistoupíme-li k ní jako k přírodní síle. Její případná rizikovost může vyvstat, teprve když není odpovídajícím způsobem usměrněna nebo je-li přímo popírána její existence a její potřeby, takže si razí cestu nekulturním způsobem.“ (str. 102)

V závěrečné části navrhuje Pavel Kozák řešit potřebu slasti vymezením prostoru uvnitř města. Žádné odsouvání nebo popírání, samostatná budova nebo jejich komplex - sexuárium. Primárně pro manželské páry, singlovská varianta jen za zvláštních omezení, pro nekoitální a pokud možno bezkontaktní aktivity.

„Sexuárium má totiž poskytnout kromě legálních a v dané době optimálních možných podmínek k provozování sexu (na tělesné úrovni) i řadu dalších aktivit, které se vážou k sexualitě, ať už z hlediska kultury těla, zdraví, estetiky životního stylu a společenských kontaktů, až po vysloveně teoretické studie.“ (str. 113)

„Fungovat bude podobně jako všechna ta místa, kde se poskytuje určitá služba dospělým (většinou rodičům), ale zároveň je tam postaráno i o děti.“ (str. 113)

S kulturologickou studií bezvýhradně souhlasím, s navrhovaným řešením ne. Nezdá se mi, že by bylo třeba řešit prostor pro sexuální vyžití manželských párů - nemyslím si, že by většina lidí potřebovala nějaké speciální místo, služby nebo pomůcky v sexuáriu. Co potřebují je možnost věnovat se jeden druhému bez rizika překvapení dětmi, takže spíš nějaký prostor, kde se jim postarají o potomstvo. Varianta sexuária pro singly má mnohem větší opodstatnění, ale zdá se mi, že ji autor dost opomíjí, že sexuárium má být hlavně podpora rodinného života...

Text mi připadá tak nějak načechraný; často se objevují různá fakta, nebo odstavce, které souvisí volněji, citace... pro někoho to bude asi čtivější, ale zdržuje to od propracování se k hlavní myšlence.

Kniha je nekvalitně lepená; když jsem ji dočítal, začala se pomalu rozsypávat. Že by první vlaštovka knih na jedno použití?