F. M. Dostojevskij: Zločin a trest (Wuwejův zápisník)

Zločin a trest Klasikové? To je něco, co chce mít každý přečtené a nikdo to nechce číst. (Mark Twain)

Jedním slovem monumentální. Monumentální detailnost, detailní psychologie, psychologické vykreslení, vykreslené charaktery, bezcharakterní hrdinové. Stovky stran, zachycená každá myšlenka nebo emoce, dokonale plastický obraz.

Rodion Romanyč Raskolnikov, chudý student, který musí pro nedostatek prostředků odejít z univerzity, se postupně propadá do zoufalé situace. V kombinaci se svou pokrokovou teorií o některých lidech, u nichž je špatný čin ospravedlnitelný budoucími činy dobrými, to vede k jedinému. Vraždě staré lichvářky. Precizně a do detailu promyšlené, ale precizně neprovedené, neboť psýché si nedá poroučet. Z jedné vraždy jsou dvě a začíná spletitá cesta, zužující se až k přiznání.

Zpočátku mě rozčilovala ta ruská melancholie, děsivá, bezedná a nesmyslná. Přístup, že radši pojdou hlady a propijou poslední kopějku v sebelítosti, než aby s tím něco sami začali dělat. Jenže jak zaznělo v knize: "Málokde se najde tolik pochmurných, drásavých a podivných vlivů na lidskou psýchu jako v Petrohradě. Jak významné jsou pouhé povětrnostní vlivy!" (str.415). Pak mě ovšem čtení pohltilo, takovou sondu do duše zločince aby pohledal. A nejen do jeho duše, i do poměrů v Petrohradu, do názorů tehdejších pokrokových volnomyšlenkářů v kontrastu s konzervativními úředníky, příslušníky šlechty i nejnižší vrstvou.

Člověk nabyde z různých obsahů a výpisků úplně zcestné představy, o čem vlastně kniha pojednává. Například se řekne, že Raskolnikov trpěl pocity viny. Trpěl, jenže jaksi jinak než očekáváte, ne lítost nad zmařeným životem oběti, ale nad zmařeným životem svým. Žádný výtah z knihy nemůže nahradit její přečtení (to je mi novinka). Ale když už výtah, tak kvalitní, například tenhle od Roberta Kutka.

F. M. Dostojevskij: Zločin a trest

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv