Předmět učil Pan Profesor. Skutečný profesor nebo ne, je to někdo. Noblesní vystupování, vybraný jazyk a hluboké porozumění nejen češtině. A taky nám jako jediný z učitelů vykal (Co to znamenalo pro šestnáctileté výrostky si představit umíte, jak je to na gymnáziích dnes, to nevím, tam kde jsem měl praxi se vykalo automaticky).

Také jsme museli vypracovat seminární práci, on to byl spíš referát, ale o věcech nevídaných. Já třeba něco o historii jmen českých. Musel jsem do muzea, do literární studovny, tam mi půjčili tajemnou knihu, z jejíž jedné kapitoly jsem vytvořil chabý výtah. Určitě tušíte, co to bylo za knihu, "Chrám i tvrz", čímž jsme se zase obloukem vrátili k Pavlu Eisnerovi.

Rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině jsou výběrem toho nejzajímavějšího z Eisnerova díla. Kratší eseje, fejetony, několikařádkové glosy i mnohastránkové studie pokrývají neuvědomované a rozsáhlé končiny naší mluvy. A někdy se člověk nestačí divit, jaké drahokamy má přímo na jazyku. Tahle kniha je povinnost pro každého Čecha.

Abych nezapomněl, ten Pan Profesor je dnes Pan Starosta. Doufám, že je alespoň tak dobrý starosta jako byl učitel.

Ukázky:

"... Kdo je to bástevník? Je to lyrik jalový, mdlý, nežárným zoufale zbytečný. Debutoval, nějaký spoluchudák mu veřejně potvrdil, že se někam propaluje, že se něčeho dopíná, dobírá, že se nějak očišťuje, přečišťuje, počišťuje, - a z toho pak ten nešťastník žije až do bůhvíkolikátých mnogajaljetin, těže co nejvydatněji z naší botokudské pověrčivosti lyromanské, z té ze všech ouct nejouctovatější oucty ke všemu, co je dáno do veršů ..."

"Volovina - V ní je původní význam - volské maso - úplně zatlačen ve prospěch čehosi méně výživného, velké, volské hlouposti a jejího výsledku. V tomto významu je volovina česká zvláštnost. Německé Ochserei např. znamená něco zcela jiného, totiž biflování. Jsme-li u biflování: kolik zkoušených studentů u nás ví, že biflujíce vedou si jako buvol (büffeln)?"