Wuwejův zápisník

Stanislaw Lem: Dokonalá prázdnota

01.09.2011 00:21, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Stanislaw Lem: Dokonalá prázdnotaNemůžu si pomoci, ale myšlenka psaní recenzí na neexistující knihy mě odpuzuje. Proč investovat čas a nasazení - a že některé Lemovy recenze nejsou zrovna procházka růžovou zahradou - do čtení o knize, kterou si nikdy nepřečtu?

Navíc je v tom jistá nepoctivost, autor se vyhýbá práci se psaním, slohem, koncepcí, konzistencí. Kdyby vytvořil alespoň povídku... Během čtení jsem ovšem pochopil, že některé z bizarních, ale zajímavých námětů, by jako kniha ani napsat nešly; buď by byly příliš nudné, nebo by nedávaly smysl. Psát o nich je přínosnější. To můj odpor k recenzím samotným zmírnilo - jinak bych se totiž o autorových nápadech nedozvěděl vůbec.

O jaké nápady jde? Například kniha, kde je dnes moderní prošpikování významy a odkazy dotažené do absurdna a ke knize se dodává dvakrát tak dlouhý výklad a vysvětlivky k prakticky všemu včetně smyslu názvu čteného pozpátku. (Patrick Hannahan: Gigamesh)

Nespravedliví kritici prohlašují, že Hannahan vyrobil největší logogryf literatury, obludný sémantický rébus, opravdu pekelnou šarádu či hlavolam. Že toto smontování miliónu či miliardy všech těch odkazů v beletristické dílo, že tato hra na etymologické, frazeologické, hermeneutické chorovody, že toto nekonečné kupení atinomií není literárním výtvorem, nýbrž výrobou hříček určených především pro povyražení lidí, kteří jsou paranoicky posedlí svými koníčky, pro maniaky a sběratele zanícené bibliografickým slíděním. Že to je prostě jedním slovem naprostá abnormalita, kulturní patologičnost a nic, co by přispívalo ke zdravému rozvoji kultury.“ (Str. 38)

Nebo dílo, popisující co hlavní hrdina nedělá - nejde na procházku, na nádraží nečeká na příjezd, nepřemýšlí o tom, kdo nepřijel. Pěkná hříčka, absolutní negace. To by bylo opravdu obtížné až nemožné napsat. (Solange Marriot: Rien du tout, ou la conséquence - Nic aneb důslednost)

Či rozpracování názoru, že se stávají nepravděpodobné věci a pravděpodobnost je buď k ničemu, nebo nic neexistuje - nemůže, vzhledem k pravděpodobnosti výskytu. (César Kouska: De impossibilitate vitae; De impossibilitate prognoscendi)

Nejlépe se mi ale četly popisy knihy, které by napsat šly; které měly sice bizarní, ale příběh. Les Robinsonades, v nichž se ztroskotavší Serge N., novodobý Robinson, rozhodne čelit šílenství obklopením se fiktivními postavami, chce svůj svět stvořit - a nakonec zešílí právě z toho. (Marcel Coscat: Les Robinsonades)

Nebo Gruppenführer Louis XVI., odehrávající se v Argentině v prvním desetiletí po skončení druhé světové války. Nacista Siegfried Taudlitz zde začíná vytářet vlastní království, směs představ a fantazií načerpaných z brakových románů, postupně do svých bludů zatahuje další a další lidi, kteří tuto hru nejprve s nechutí, nakonec ale přirozeně hrají s ním, na dvoře se rozjíždějí intriky... (Alfred Zellermann: Gruppenführer Louis XVI.)

Tady stojí za zmínku, že texty v podstatě nejsou recenze, rozhodně ne čisté - na to jsou příliš dlouhé, příliš výpravné a popisují děj od začátku až do konce. A také jsou nesmírně propracované, podložené argumenty. Což zase navádí k úvahám, proč vlastně nevznikla spíše celá kniha, ne takový „kočkopes“. Délka recenzí hraničí se zdlouhavostí, ve výsledku mě většina ani nebavila, protože jsou asi tak třikrát delší, než by být měly.

Tak tedy číst, nebo ne? Číst. Sice knihu kritizuji, ale jsem rád, že jsem ji zdolal, jednak kvůli originálním nápadům, jednak kvůli nastudování klasika fiktivních recenzí.

nakladatelství Svoboda, Praha 1983, 25-084-83

12345
1314829260000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online