Diplomovou práci Markéty Burianové, obhájenou na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity 25. 1. 2010, jsem včera našel náhodou. Zkoumal jsem, proč mi ve statistikách vzrostly návštěvy z vyhledávání „www.wuwej.cz“. Zadal jsem tedy tuto - nesprávnou - adresu do vyhledávače a google mi nabídl přehled stránek, odkazujících na wuwej. Na páté stránce jsem nemohl přehlédnout „[PDF] Masarykova univerzita v Brně“.

Diplomová práce se jmenuje „Blog v kontextu literárního deníku“, všechny informace i plný text ve formátech DOC, TXT a PDF najdete v informačním systému Masarykovy univerzity.

Anotace říká: „Tato práce se zabývá blogem na internetu a zasazuje blog do kontextu literárního deníku. V první fázi definuje prostředí blogů, jejich typy a historii. Dále vymezuje několik blogů, na nichž posléze odhaluje propojení s deníky literárními. Ve druhé části charakterizujeme specifika blogu v souvislosti s autentičností, stylizací, ohlížíme se na téma i komiku blogů. V závěrečné části se práce věnuje paralingválním prostředkům, intertextovosti, jazyku a jednotlivým formám psaní v blozích.“

Pokračování příspěvku

Když jsem připravoval toto ohlédnutí, polovinu odkazovaných článků jsem si přečetl znovu, protože mi jejich téma připadá zajímavé pořád. Doufám, že zaujmou i vás.

Hned začátkem měsíce jsem se rozčílil nad studií o obsahu živin v biopotravinách, a především nad závěry, které z ní dělají média. V zamyšlení nad každodenními civilizačními zázraky jsem s vděčností ukázal, kolik úžasných věcí nám mnohdy zatracovaná civilizace poskytuje, aniž bychom si toho byli vůbec vědomi. O pár dní později jsem zkoumal co je to kandys a ještě později jestli se o sociálních demokratech dá mluvit jako o socialistech. Velmi diskutovaný byl článek o hranicích amerického důrazu na vlastní snahu.

Z knih bych rád připomněl Bäumerův spisek o okultním a satanistickém pozadí rockových a metalových skupin, a když už jsme u satanismu, pak pochopitelně i La Veyovu Satanskou bibli. Další světové názory rozebírá James W. Sire v knize Za novými světy.

Další sbírka esejů Václava Cílka Létat s ptáky je standardně vynikající čtení o přírodě, krajině, klimatu a duši člověka. Psal jsem také o Baladách Francoise Villona, o Katovi - Jaffem dopsaném třetím pokračování Kulhánkovy Cesty krve nebo o Otčenáškově knize Když v ráji pršelo, velmi podařeném povídání o jednom útěku z města.

Na závěr tradičně obrázek - Perla.

To, že průvodce píší příslušníci daného národa, byť se zkušeností odjinud jako migranti či emigranti, vede k riziku, že se do hodnocení promítnou jejich čistě osobní zkušenosti nebo tradované stereotypy v sebehodnocení národa. U Čechů je to Švejk (rozebíral jsem to tady), jinde - kdo ví? Je zajímavé to srovnávat s vlastními představami, ale pravdy se takhle dobereme těžko. Sociologické studie by asi byly věrohodnější - ale nebyly by tak čtivé.

„Všeobecně lze říct, že sebe Němci pokládají za skromný, povětšinou obyčejný druh lidí. Dej jim pivo, Wurst, trochu Gemütlichkeit (pohody) a dalšího Němce, se kterým se dá dohadovat o politice nebo naříkat nad těžkostmi života - a budou spokojeni. Nejsou chamtiví, neočekávají, že dostanou něco za nic, a své účty platí včas. Prostý, poctivý Volk.“ (str. 13)

„Sebe samé pokládají za romantiky - nikoliv ve smyslu středomořského, květnatého, lichotného a pochlebovačného způsobu, ale v bouřliváckém stylu génia. Uvnitř každého Nemce dřímá kousek divoce vlasatého Beethovena, prodírajícího se lesními hvozdy, slzícího nad západem slunce a potýkajícího se s nepřemožitelnou nemožností vyjádřit nevyjádřitelné.“ (str. 14)

Skromný, povětšinou obyčejný druh lidí, to do obrázku zapadá, ale bouřlivý romantismus? Překvapivé. Zato pořádkumilovnost a pravidla bezpochyby k Němcům patří:

Pokračování příspěvku

Od poslední zmínky v bazaru přibylo:

• Erlend Loe: Fakta o Finsku
• Univerzální nabíječka Sanyo NC MQR01
• odrážedlo Puky Pukylino

Abych vás uvedl do problému - akce s hledáním malware, který se sám spustil z webové stránky, byla poslední kapka. S platformou Windows už mi došla trpělivost. Když potřebujete počítač trvale funkční a zabezpečený, musíte nainstalovat antivir, který hlídá poštu, messengery, web, síťové rozhraní a kdo ví co dalšího. Jak demonstruje odkazovaný článek, musíte si také nainstalovat personální firewall se sandboxem, který bude sám hlídat všechny akce spouštěných programů a ptát se vás, jestli je to v pořádku. A navíc je velmi záhodno nainstalovat nějaký antispyware (SpyBot, adAware, PrevX, SuperAntispyware...), který pomáhá jednak s prevencí, jednak s hledáním dalších druhů ohrožení a úniků informací. Aby windows dobře fungovaly (alespoň do verze XP, s dalšími už takové zkušenosti nemám), musíte být administrátor, čímž je bezpečnost v háji. A tak by se dalo pokračovat.

Zkrátka, pohár přetekl a památného dne 13.7.2010 jsem přešel na Linux, distribuci Fedora Core 13. Už jsem se o to pokoušel dvakrát (2005, 2007), na třetí pokus to klaplo. Windows pochopitelně na disku mám dál, některé programy jinde nefungují a hry, co jsem nakoupil u herních časopisů, by bylo škoda nevyužít (až tedy budu mít někdy nějaký čas na hraní). Ale primární je Linux.

Protože jsem se během instalace a konfigurace setkal se spoustou drobnějších i větších komplikací, píšu tento návod. Možná pomůže někomu, kdo se pustí do stejné řehole (a mně by se při reinstalacích také mohl hodit).

Pokračování příspěvku

Dlouho mám mezi tématy na články poznámku, že rituály nevymizely, že se jen proměnily a možná je už nepoznáváme. Že jsou to události, po nichž už svět nikdy nebyl takový jako předtím. Události, kterých se zúčastnilo více osob a měly ustálenou formu - nástup do školy, maturita, svatba, první zaměstnání.

Po knize Od začátku do konce už žádný takový článek nenapíšu, není nic, co bych v něm mohl přinést zajímavého. Robert Fulghum se svým porozuměním lidské duši prochází hlavní rituály - narození dítěte, svatba, úmrtí a pohřeb, ale věnuje se i rituálům každodenním. Vědomé rituální činnosti, kterými začíná den jeho kamarádka Alice, venčení psa, kterým ukončuje den Sam, bydlící ve stejné čtvrti.

„Vídám to ve vlastním životě. Každý den.
Obklopují nás všechny možné drobné rituály.
Od začátku do konce nás naše rituály drží při životě.
Posvátné životní zvyky.“ (Str. 132)

Rituálu vzpomínání, rituálu návratu a smíření se. Vyprávění je to fascinující o to víc, že je doplněné skutečnými příběhy skutečných lidí. Unikátní svatba, kterou autor jako pastor vedl, poslední rozloučení jako hold životu, zážitky každého rodiče:

Pokračování příspěvku

„Dávej přece pozor, nebo dostaneš kostižer,“ slýchal jsem jako dítě. Už jen to slovo znělo strašidelně, natož představa, že mi nemoc postupně rozežere kosti. Mnohokrát jsem poté, co jsem se udeřil do holeně, naplněn obavami kontroloval modřinu, jestli se náhodou nezvětšuje a jestli už to nezačalo. Nikdy k tomu nedošlo a tak i obavy postupně pominuly.

Ale když jsem se tuhle po letech zase kopl, až se mi nohy podlomily, vzpomněl jsem si na kostižer a začal hledat, jestli je to pravda, nebo zase nějaký mýtus (jako u mrtvolného jedu). Internet je poměrně stručný, jen lékařský slovník píše „dř. tuberkulóza kostí“. Pro tyhle případy mám naštěstí k dispozici prvorepublikovou encyklopedii Domácí vševěd, v níž je snad všechno:

Pokračování příspěvku

Jedno se této knize nedá upřít - historický nadhled. Všímá si a komentuje hlavní pojetí světa v Sumeru, v židovské kultuře i v křesťanství a dává jev do souvislosti s ekonomií. Teprve pak pokračuje moderními zakladateli ekonomie jako vědy a končí současnou ekonomickou krizí.

„Otázka proč konat dobro (a zdali se to ekonomicky vyplácí), představovala pro židovské myšlení problém, ale Nový zákon ji z velké míry vyřešil. Zapojením nového pojmu 'nebe', který judaismus příliš nezná a nepoužívá, křesťanství otevřelo nový prostor, kde morální činy docházejí odplaty. Na tomto světě sice mohou spravedliví trpět, zatímco nespravedliví mohou žít v přebytku a hojnosti, tento svět není spravedlivý, odměna ale leží mimo tento svět, v nebi, repsektive pekle. Takové řešení palčivé otázky judaismus nezná, judaismus prostě musí řešit problém spravedlivé odplaty již na tomto světě.
Křesťanství dosáhlo uspokojivého řešení pradávného ekonomicko-morálního paradoxu o spravedlivé odměně, ale nikoli zadarmo - vyřešení tohoto paradoxu jej stálo celý Svět. Svět, který byl ve Starém zákoně světem dobrým a dějištěm dějin, se posouvá na druhou kolej, stává se hájemstvím zla a doménou Satana (který je knížetem tohoto světa).“ (Str. 97)

Přesto se mi ale ze začátku četla špatně. Není nesrozumitelná, není nezajímavá, není psaná nijak složitým stylem, vlastně nevím, čím to je. Ale nejsem jediný, kdo o tom mluvil. Dočetl jsem ji do konce a s postupujícími kapitolami se potíže zmírňovaly až zcela vymizely, myslím tedy, že to souvisí s výlety do historie ekonomie.

„Tím se uzavírá naše pomyslná osa tázání se po ekonomii zla: od Kanta, který od lidí požaduje nezištné dobro, až po Mandevilla, pro něhož všudypřítomné dobro vede leda ke společenskému úpadku.“ (Str. 190)

Pokračování příspěvku

Audacity je výborný opensource editor zvuku. A když si do něj nainstalujete sadu kodeků FFmpeg, dokážete s ním otevřít cokoliv včetně narušených nekompletních souborů (které produkuje např. SDP multimedia) a ukládat třeba do mp3.

Pokračování příspěvku

V soutěži ve zpracování myšlenkové mapy na téma "oblíbená kniha" zvítězila Kryska, která do mapy zapracovala tarotové karty a jejich výklad. Rozmístění tarotu do kruhu inspirovalo Fialku k vlastnímu experimentu a následně se o něm zmínila v komentářích. Mě to pochopitelně ihned zaujalo a domluvili jsme se na článku od čtenáře. Celkovou fotku jsem ze čtyř segmentů sesadil já, text vznikl z Fialčina komentáře a dvou mailů, výsledek je autorizovaný.
Wu

S myšlenkovými mapami neumím dělat a na rozdíl od normálních map se v nich nevyznám. Nepamatuju si obrázky, ale text. Ono to možná trochu souvisí se způsobem dívání se na obrázek. My jsme zvyklí, že uprostřed je něco důležitého a to okolo je jen „křoví“. Číňani a spol. kreslí jinak, víc shora dolů než centrálně, nevím jak to popsat, ale připadá mi to logičtější. Chci říct, že je to jako v architektuře - někdo není typ na oblé linie a má rád pravý úhel :-).

Jak třeba Kryska nafotila tu mapku o tarotu - moc hezký, to ano. Třeba se v tom někdo opravdu vyzná, aby mu to pomohlo vyřešit problém. Na co jiného karty jsou? Zkusila jsem si je taky tak poskládat. Pak totéž s Oshovým tarotem. Taky to bylo pěkné. Pak jsem zachovala princip (kruhy), ale karty na sebe měly navazovat významově i směrem od středu. Nevím, kolikrát jsem to přeskládávala, ale tak z 90% to opravdu nějaký smysl dávalo. A zážitek to byl parádní. On by si to možná každý upravil trochu jinak, podle svých hodnot a zkušeností.

Pokračování příspěvku

Celý příspěvek

Celý příspěvek

Celý příspěvek

Celý příspěvek

Celý příspěvek

Celý příspěvek

Celý příspěvek

Celý příspěvek

Celý příspěvek

Celý příspěvek