Wuwejův zápisník

EduScrum aneb Agilní metodika ve škole

24.09.2017 16:25, Wu, celý text | školství | počítače | komentáře  -

Pokud znáte agilní metodiky vývoje z praxe, patrně víte, jak a k čemu se používá SCRUM. Funguje iterativně, v každé iteraci (sprintu) se ze začátku fronty vlastností seřazené podle důležitosti (produktového backlogu) vybere tolik, kolik tým během sprintu zvládá implementovat. Tým to umí odhadnout, protože sleduje svou výkonnost (velocity), jednotlivé vlastnosti jsou popsány pomocí příběhu použití (user story), tým je na pravidelném probírání backlogu (grooming) rozmýšlí… a tak dále, pěkný souhrn najdete na Wikipedii nebo v článku Jiřího Knesla na Zdrojáku.
Metodika je to zavedená, osvědčená a fungující.

Co mě ale zaujalo je její adaptace pro školy. Představte si SCRUMem řízené vyučování! Přesně to vytvořili holandští učitelé Willy Wijnands a Claudia Struijlaart spolu s agilním koučem Arno Delhijem a nazvali EduScrum.

Pokračování příspěvku

Sasha Fenton: Čtení z těla

22.09.2017 20:46, Wu, celý text | knihy | komentáře  -

obálka Čtení z tělaJeden z mých největších knižních omylů poslední doby. Nějak špatně jsem si přečetl anotaci, mé vnímání upozadilo slovo „věštkyně“ a zvýraznilo „zapracovala kromě starých lidových moudrostí i plno moderních poznatků lékařů (...)“ a šup, byla v košíku (online, pochopitelně, v kamenném knihkupectví bych si ji prolistoval).

Když jsem ji otevřel, nestačil jsem se divit. Zdrojem byly viktoriánské věštecké knížky, návštěvy věštců, a dokonce frenologie! 42 hrbolů na hlavě, jejichž vyvinutost charakterizuje povahu či vlastnosti… Kupříkladu 12. hrbol „Ovládá schopnost odhadnout váhu objektů, současně se schopností skládat (a zároveň dobře vyvažovat) objekty na sebe nebo udržovat svou vlastní rovnováhu.“ (..., str. 27)

A tak dál, jedna metoda za druhou, čtení z vlasů, západní i východní čtení z obličeje (obočí, nos, oči, ústa), iridologie, nehty, úvod do vykládání z dlaně, reflexologie, znamení, barvy. Jediné, co se blíží zmíněným zapracovaným moderním poznatkům, je desátá kapitola „Jazyk těla“. Ale abychom si příliš nezvykli, po ní následuje přehled významu mateřských znamének:

Pokračování příspěvku

Fotobáseň o naději

20.09.2017 22:22, Wu, celý text | tvorba | twitter | komentáře  -

Po dešti slunce
Do zad nás hřeje
Tytam jsou chvilky
Zlé beznaděje
Po dešti slunce
(22. 4. 2017)

Laisi Finwen: Elfí rodina

18.09.2017 22:22, Wu, celý text | knihy | duše | komentáře  -

obálka Elfí rodinaNapohled nezvyklá, útlá knížka, která vypadá jako finská fantasy nebo tolkienovská fanfikce, je ve skutečnosti soubor zamyšlení o lidských vztazích s mimořádným vhledem. Zmínky o elfech autorka použila jen jako odrazový můstek, figurují ostatně jen v citátech v úvodních kapitolách a čas od času se na ně odkáže v textu, to proto, že zaměření a smysl života elfů je jiný, než u lidí.

Lidé byli stvoření, aby vnášeli do světa změnu – aby pomáhali dotvářet jeho historii. S tím je spojeno velmi ostré vědomí sebe sama a svobodná, velmi nezávislá vůle. Posláním elfů je však vnímat, krášlit, léčit, uchovávat. Změny těžko snášejí, i když je jejich původcem někdo jiný – natožpak aby si je vynucovali sami. Průměrný elf je mnohem méně vyladěn sám na sebe a mnohem ochotnější i schopnější se vcítit do druhého. Bude mu doopravdy naslouchat, kde člověk už dávno přemýšlí, co by odpověděl. Touží ho poznat natolik, že pro něj není obtížné se mu přizpůsobit. Má nejen hluboký respekt k jeho osobním odlišnostem (z čehož plyne množství pro nás nemyslitelných morálních a sociálních důsledků) – on opravdu touží, aby existovaly. Aby měl co vnímat a objevovat.“ (kap. Smysl života)

Pokračování příspěvku

Nutrie na plošině

16.09.2017 08:29, Wu, celý text | příroda | twitter | komentáře  -

Rodinka nutrií na své vyhlídkové plošině u mostního pilíře.
#pardubice
Nutrie
(28. 2. 2015)

A o dva roky později:

Pokračování příspěvku

Véronique Vienne, Erica Lennardová: Umění nic nedělat

14.09.2017 19:34, Wu, celý text | knihy | komentáře  -

obálka Umění nic nedělatMálokterá kniha mě v poslední době tak rozčilovala, jako „Umění nic nedělat“. Snad každá kapitola mi připadala manipulující, zavádějící a lehce mimo. Pokaždé jako by tvrdila něco, co sice podporuje hlavní myšlenku pozitivního nicnedělání, ale ve skutečnosti nedává smysl nebo není pravda.

Hned v té první, v „Umění prokrastinace“, radí jak se učit prokrastinaci. Vždyť prokrastinace je spontánní těkání, kterým se mysl brání úkolu, do kterého se mu nechce. Učit se ho (kromě jeho nevhodnosti pro život, kdyby se nám ho náhodou povedlo aktivně vyvolat) jen pro je samotné, bez vyhýbání se úkolu, je popření jeho podstaty a mnohem spíš by vedlo k učení se roztěkanosti. Vyvolávat si ADHD?

Potlačovat produktivní impulzy stojí stejně tolik sil jako je podněcovat. Stejně jako izometrické cvičení s nižší zátěží, při kterém dochází k nenáročným svalovým kontrakcím, avšak výsledkem je podstatné zvýšení svalového tonu, tak i bojem s neustálým tlakem způsobeným vinou, kteoru si na sebe klademe sami, spálíme spoustu kalorií.
Vyzkoušejte tuto teorii a stoupněte si před hromadu nepřečtené pošty. A rozhodněte se, že ji nyní nebudete procházet. Možná přišel ten doklad o vrácení peněz, na který čekáte, anebo tam bude ta prokletá upomínka od kabelové televize. No a co. Žádné otevírání obálek, prosím.
“ (Str. 15)

Argumentace je zase mimo, boj způsobený vinou za neudělání toho, co udělat chceme (a co si zakážeme), přece zase není prokrastinace (při ní děláme neco jiného, než to, co dělat musíme). Tohle cvičení by se hodilo pro obsedantně-kompulzivní neurotiky, kteří uklízejí nebo kontrolují nutkavě, o nich ale kapitola není.

Pokračování příspěvku

Fotobáseň Tichá pošta

12.09.2017 21:54, Wu, celý text | tvorba | twitter | komentáře  -

Oba břehy spojují
Tichou poštou holubí
Tichá pošta
(24. 11. 2016)

W. Arntz, B. Chasse, M. Vicente: Co my jen víme!?

10.09.2017 17:45, Wu, celý text | knihy | komentáře  -

obálka  Co my jen víme!?Co my jen víme o tom, jaká je vlastně podstata světa? Je primární materiálno, nebo duchovno? Nebo jsou to jen dvě strany téže mince? Dokáže mysl ovlivnit realitu? Vytvářet ji?

To jsou otázky, které zaměstnávají filozofy a myslitele celé věky. V posledních destiletích se zdá, jako by se sbližovala víra s vědou, alespoň v některých hraničních oblastech – v neurovědách, v částicové a teoretické fyzice.

William Arntz se poté, co prodal svou softwarovou společnost – a také objevil duchovno (byť poněkud nedůvěryhodné, channeling nemá nejlepší pověst) -, rozhodl přispět k popularizaci těchto myšlenek. Myšlenka na film přišla náhodou, zpočátku měl být jen malý, pár rozhovorů s Ramthou, něco o kvantové mechanice, animace, film pro televizi. Pak přizval Marka Vicenteho, přepracovávali scénář, vylepšovali, pak se ukázalo, že potřebují producenta a přizvali ještě Betsy Chasse, scénář i ambice rostly a nakonec – celovečerní film pro kina. Pro distributory samozřejmě nezajímavý, i tak se jej ale povedlo prosadit a zpopularizovat.

Kniha film doplňuje a rozšiřuje, chce poskytovat více materiálu k přemýšlení. A to se jí rozhodně daří, materiálu k přemýšlení je tam hodně. Především k přemýšlení, proč se tak špatně čte.

Pokračování příspěvku

Otčenáš (aktualizace článku)

10.05.2005 08:08, Wu, celý text | duše | komentáře  -

Jsem všechno možné, jen ne křesťan, ale přesto na mě některé věci působí.

Ježíš – nikoliv zbožštěné utrpení, ale on. Láska. Existuje nějaká malba usmívajícího se Krista?

Doplnění 7. 9. 2017: Ano, existuje! Trvalo mi sice dvanáct let, než jsem obrázek potkal na historických slavnostech, ale přece. Je to kresba Ivy Tošnarové (tosnarovaiva@centrum.cz), pokud někde uvidíte její stánek, určitě se podívejte, jeden obrázek hezčí než druhý.

Iva Tošnarová, usmívající se Kristus

Zveřejněno se svolením autorky.

Další taková věc je Otčenáš, nejznámější modlitba. Prostá slova, ale jako by vibrovala silou. Možná jim sílu propůjčily milióny věřících a dva tisíce let opakování, možná tu sílu ukrývají samy...

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Leo Babauta: Zen a hotovo (aktualizace článku)

28.09.2010 20:36, Wu, celý text | knihy | produktivita | komentáře  -

obálka knihy Leo Babauta: Zen a hotovoGTD Davida Allena (viz) je skvělé, má ale pár nedostatků. Například tíhne k tomu považovat všechny úkoly za stejně důležité - což nebývají. Také neporadí s tím, když seznamy začnou neúměrně bobtnat. Seznamy mých pracovních záležitostí jsou už tak rozsáhlé, že se s nimi pracuje jen těžko a pouhé nahlédnutí do nich namísto posílení pocitu, že mám vše pod kontrolou, posílí stres z toho, že nevím co dřív.

Začal jsem vybírat (a snažit se udělat) alespoň jeden úkol dne ještě před tím, než spustím poštu a smete me příval drobných odpovědí, telefonů, poznámek a konzultací, schopných vyplnit libovolné množství času. Někdy v té době jsem si pořídil Babautův Zen a hotovo, v originále ZTD, Zen To Done - a ono je to tam také.

Děláte-li cokoli jiného než úkol ze svého seznamu, jste možná vytížení, ale nepracujete.“ (Str. 59)

První, čeho si všimnete, je rozdíl po formální stránce. Zatímco Allen hýří slovy a můžete přeskakovat celé kapitoly, Babauta je zenově stručný. Žádné zbytečnosti, čisté, stručné a jednoduché rady. Dokonale funkční minimalismus. Ten je ostatně i v metodě samotné, jedná o deset návyků, které „vám pomůží dostat věci pod kontrolu a lépe se s nimi vypořádat, zjednodušit si život a mít vše hotovo“ (str. 22). A protože osvojit si deset návyků je poměrně velký úkol, nabízí Leo Babauta ještě minimalistickou verzi ZTD sestávající ze čtyř návyků. Jak vypadá její zavedení?

Pokračování příspěvku

Faktory určující počet výfuků auta

03.09.2017 19:28, Wu, celý text | doprava | komentáře  -

Jak se tak za volantem rozhlížím, nemohl jsem si nevšimnout, že vozidla disponují rozličným počtem výfuků.

Jeden, to je klasika:

(...)

Celý příspěvek

William Saroyan: Tracyho tygr (v originále a v překladech)

01.09.2017 07:26, Wu, celý text | knihy | komentáře  -

obálka  Tracyho tygrNejdřív jsem si objednal nové vydání z Arga (2005), protože vypadalo, že má ilustrace poněkud důstojnější tématu.

(Rozhodně proti tomu mému původnímu z roku 1995.)

(...)

Celý příspěvek

Kresba - Luk

30.08.2017 07:42, Wu, celý text | tvorba | komentáře  -

Kresba Luk

(červen 2007, A4, pastelky)

(...)

Celý příspěvek

Recyčlánky srpen 2016

29.08.2017 07:58, Wu, celý text | recyčlánky | komentáře  -

I srpen byl pomalý a tak jsem jen archivoval twitter: druhý díl rostlinného fotoarchivu a několik příkladů vítězství přírody nad člověkem.

A samozřejmě četl. Kniha Uzemnění zní zajímavě a její tvrzení rozhodně stojí za vyzkoušení (byť s vysvětleními nemusíme souhlasit).
Ke studiu jsou i Zvětšeniny z Komenského, které velmi precizně mapují, analyzují a vysvětlují jednotlivá dochovaná díla.
Jíst, meditovat, milovat se mi i přes značně zprofanovaný název líbila hodně, autorka umí psát a téma je přitažlivé.
Fulghumův poslední výběr fejetonů Poprask v sýrové uličce kromě tradiční lidskosti nechává nahlédnout i do toho, jak autor píše, jak sbírá náměty a postřehy.
A na závěr čirá akce – In nomine sanguinis. I přestože je to jedna ze slabších knih s velmi lineárním příběhem, pořád je čtivá. Inu Žamboch.

(...)

Celý příspěvek

Kay Pollak: Žádná setkání nejsou náhodná

27.08.2017 18:42, Wu, celý text | knihy | duše | komentáře  -

obálka Žádná setkání nejsou náhodnáObvykle si podobné pozitivně laděné knihy nekupuji, umělý optimismus je mi cizí a afirmace na mě dokonale nezabírají. Tato si ale dokázala získat pozornost už podtituly na obálce:

  • Každý člověk, se kterým se setkám, je můj učitel.
  • Skutečnost a mé vlastní chápání skutečnosti nejsou dvě stejné věci.
  • Vidím jen to, co chci vidět.

Tohle totiž docela přesně odpovídá mé zkušenosti. Každé setkání je lekce interakce, a když je to komunikace obtížná, tím účinnější je. A to, jak na události nahlížíme, jak si je vykládáme, co z nich vidíme a nevidíme, má zdaleka největší vliv na naše pocity. Knihu jsem tedy otevřel, letmo prolistoval – a rovnou koupil.

(...)

Celý příspěvek

Fotobáseň Odraz v mysli

25.08.2017 22:59, Wu, celý text | tvorba | twitter | komentáře  -

Svět je daný.
Však odraz v mysli
- roztěkaný.
Roztěkaný odraz
(31. 3. 2017)

(...)

Celý příspěvek

Jarmila Hannah Čermáková: Dlaň pro Marinu

24.08.2017 22:58, Wu, celý text | knihy | komentáře  -

obálka Dlaň pro MarinuMarina z názvu sbírky je ruská básnířka Marina Ivanovna Cvětajevová (1892-1941). Její život byl krutý a plný tragédií, utrpení tak velkého, že jej ukončila vlastní rukou.

(...)
Krov neúprosný jako skála
nad srdcem
které milovalo
nad krví která pulzovala
zvláštní vášní
Strašný
je úděl poezie
bez čiré vody pramene
jen o chlebu
odlamovaném ze žulového kamene
(Str. 104, Marné Marině)

(...)

Celý příspěvek

Have I been pwned aneb Jak se dozvědět o ukradeném heslu (a co s tím)

22.08.2017 23:09, Wu, celý text | počítače | komentáře  -

Hesla a účty se kradou, to je fakt, se kterým musíme všichni počítat. Na důležité účty používat dvoufaktorou autentikaci, nikdy nepoužívat stejné heslo k více účtům, mít hesla dostatečně složitá… A doufat, že stejně opatrný bude i server, na kterém jsme registrovaní – že nemá hesla někde v plaintextu, že používá důsledně https a tak podobně. U serverů totiž nic jiného než doufat jaksi nemůžeme.

Vlastně můžeme ještě něco, využít služeb serveru haveibeenpwned.com a zjistit, jestli náš účet už nefiguruje v některém z úniků. Troy Hunt tam shromažďuje seznamy adres a hesel a vy si můžete testnout, zda jste v bezpečí:

(...)

Celý příspěvek

Taťána Petříčková: Apologie klouzavého pohybu

13.08.2017 22:40, Wu, celý text | knihy | filozofie | komentáře  -

obálka Apologie klouzavého pohybuPodtitul studie zní „O hře a stepním vlku“ a je o dost výstižnější, než samotný název. Význam slova apologie není v běžném povědomí a co se týče klouzavého pohybu, lze si pod tím představit leccos. Na druhou stranu, k přitažení pozornosti posloužil název dokonale. A je to dobře, protože tak hlubokou analýzu knihy Stepní vlk jsem ještě nečetl.

Apologie klouzavého pohybu je složena ze dvou částí. Ta první, Fenomén hry, studuje hraní si a příbuzné jevy z pohledu filozofie. Pečlivě projde nápodobu, mimésis, a její roli v hrách, pak zkusí nastínit základní aspekty, jako např. „Hra je fenomén nadbytku“ nebo „Hra je pohybem v imaginárním prostoru a čase“. Následuje vymezení herních kategorií, různých druhů a typů her, od mystifikací, přes nápodoby až po hry měnící vědomí. Odtud už je jen krůček ke krajním podobám her, jakým je (a především býval) karneval, kdy maškary mohly narušovat řád a pravidla, nebo veřejná poprava. Studii zakončuje samotná apologie, obhajoba, klouzavého pohybu.

Hra je výsostným rytmem existence ve specifickém časoprostoru, v magické dimenzi zdání. Je dynamickým modelem situovanosti, který má základ v metafoře prožitku klouzání. Je radostným sklouznutím se po skutečnosti. Je zvláštním vztahem ke skutečnosti, kdy se jí sotva dotýkáme, kdy se k ní vztahujeme s lehkostí až lehkovážností v nejvlastnějším slova smyslu.“ (Str. 96)

(...)

Celý příspěvek

Jogurtový epigram

10.08.2017 07:30, Wu, celý text | tvorba | twitter | komentáře  -

Natural. Organic. Bio.
Tolikrát zdravější,
kolik slov ve jméně bylo?
biogurt
(29. 12. 2016)

(...)

Celý příspěvek

Další příspěvky

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online