K úvodním kapitolám, popisujícím frameworky, notace, normy a metodiky, jsem se vracel dvakrát - abych našel, jestli autory popisovaný způsob návrhu architektury je nějaký standard, nebo jestli je to jejich osvědčený způsob práce. Teprve napodruhé jsem uspěl a našel, že jde o kombinaci poznatků z frameworků 4+1, Zachman a Rozanski & Woods. Mělo to asi být více zdůrazněné. To je ale asi jediný nedostatek publikace, podtitul „Nepostradatelný průvodce návrhem softwarové architektury, která funguje“ nelže.
Nejprve bychom si měli říct, co je to architektura softwaru. Je to definice struktury a chování programu, soustředí se na zásadní prvky a potřeby investorů, zahrnuje podstatná rozhodnutí, ovlivňuje tým a je ovlivněna prostředím a stylem navrhování.
Před lety se o architektuře a architektech příliš nemluvilo, návrhář systému byl zkrátka systémový analytik a když byl k projektu povolán (enterprise) architekt, bylo to kvůli podnikové integraci a dalekosáhlým infrastrukturním rozhodnutím. Dnes, jak ostatně dokládá tato kniha, se chápání posouvá. Myslím si, že je to rostoucí složitostí sofware, že i ten nejjednodušší online produkt musí řešit věci, o kterých se tvůrcům před lety ani nezdálo. Web, mobilní přístup, potenciální miliony zákazníků...
Pokračování příspěvku