Čtvrtý díl sebraných komiksů s Calvinem a Hobbesem, nerozlučnou dvojicí plyšového tygra a kluka, z něhož šílí nejen rodiče, ale každý, kdo mu přijde do cesty, je přelomový - konečně se objevily stripy se sněhuláky! Určitě ne všechny, ale část ano a jsou báječné. Druhá věc, které jsem si všiml, je vysoká hustota příběhů, v nichž se Calvin kisichtí, šklebí nebo nějak podobně inspiruje své okolí:

Pokračování příspěvku

Chtě nechtě musím začít přesně specifikovat, co do komentářů patří a co rozhodně ne. Dlouho jsem to nechával na svobodné vůli každého čtenáře, a až na pár výjimek jsem se nesetkal s eticky nebo společensky závadnými poznámkami, za což vám všem děkuji.

Poslední dobou se ovšem začínají objevovat falešné komentáře s nulovým informačním obsahem (např. „Myslím si, že to je pravda.“), zato s vyplněným políčkem pro web - a místo soukromých stránek nebo blogu je tam odkaz na e-shop nebo jinou komerční prezentaci („super-uver-skoro-zdarma.cz“). Pravděpodobně důsledek umístění tohoto blogu do seznamu webů, které nevypínají follow u odkazů a dovolují tak vyhledávačům přeskočit na další stránky.

Dovolit follow je podle mě správné, web je pavučina a přecházení ze stránku na stránku všemi návštěvníky, tedy i vyhledávači, k němu patří. Zneužívání pro (pra)SEO ovšem ne, takže tedy pravidlo první: žádné reklamní odkazy. Tento web není a nebude žádná link farma.

Pokračování příspěvku

Najdete alespoň nějakou výhodu lízátka před bonbónem? Já totiž ne.

• Když ho nemáte v puse, máte o ruku méně.
• Když ho držíte v puse, máte sice obě ruce volné, ale taky byste si při zakopnutí mohli tyčku zarazit do krku, nebo nedejbože i s lízátkem spolknout.
• Ten kousek tyčky, který vám leží v koutku, je čím dál upatlanější, a s ním i ten koutek.
• Na mokré lízátko se vám může nalepit prach, muška nebo přiletět větší labužník - vosa.
• Trend posledních let, papírové tyčky, vás sice při spolknutí nezabije, zato se pěkně rozmáčí a kousky papíru pak plivete všude kolem. Dřevěné sice vydrží, ale ta dřevitá příchuť!

Pokračování příspěvku

Zen, zen buddhismus, se zaměřuje „především na meditování, na osobní zkušenost s učením zenu a na vyjádření všech základních otázek života a smrti - nikoli v teologickém nebo metafyzickém smyslu, ale v praktické každodenní podobě. Jeho cílem je prožívat život přímo a autenticky, oproštěný od dualistického dělení typu já/ty a pravda/omyl. Této prosté skutečnosti se v zenu říká buddhovská přirozenost, 'základ bytí' nebo 'autentická zkušenost'.“ (str. 8)

Zen je hodně praktický, chce ukázat (naučit vidět) zkušenost takovou, jaká je, oprostit se od slov a konceptuálního chápání. Jeho metody se tedy hodně zabývají každodenními činnostmi, fyzickým světem. Tradice je klášterní, ale s rozšířením na Západ se stává laickou - a laikové se samozřejmě nemůžou věnovat výhradně praktikování zenu, musejí jej sladit s požadavky běžného života.

Pokračování příspěvku

Stejně jako minule, budu rád, pokud mi s pojmenováním pomůžete.

Pokračování příspěvku

V kávě je kofein, kdežto v čaji je tein (thein).

Rozdíl je pouze terminologický - oba názvy se používají k označení účinných látek v příslušné rostlině. Ty byly pojmenovány v době, kdy ještě nebyly přesně identifikovány a neznala se jejich struktura, teprve později se zjistilo, že oba názvy označují stejnou chemikálii. Označení kofein je preferováno.

Pokračování příspěvku

V létě roku 1992 našla skupina lovců ve vyřazeném autobusu uprostřed divočiny tělo neznámého mladíka. Ukázalo se, že zemřel hlady, a že okolnosti jeho smrti jsou podivné. Vydavatel časopisu Outside požádal Jona Krakauera, horolezce a novináře, aby o tomto případu něco napsal.

Mrtvý, Chris McCandless, pocházel z vynikající rodiny, vystudoval vysokou školu - ale hned po získání titulu věnoval všechny své peníze na dobročinné účely, sbalil věci a začal se toulat po Americe.

„Pět týdnů před tím naložil veškeré svoje věci do svého malého auta, a aniž měl nějaký přesný plán, zamířil si to na západ. Tato výprava se měla stát odyseou v plném slova smyslu, impozantní cestou, která vše změní. Předešlé čtyři roky strávil - alespoň to tak viděl - plněním absurdní a obtížné povinnosti - vystudoval univerzitu. Po dlouhé době byl volný, osvobozený od dusivého světa svých rodičů a vrstevníků, světa odcizení a všemožných jistot a materiálního přebytku, světa, v němž se cítil polestně odloučený od základního tepu života.
Vyrazil směrem na západ od Atlanty a chtěl pro sebe vymyslet od základů nový způsob života, v němž by mohl zcela volně přijímat nikým a ničím nepředfiltrované zážitky. Aby symbolicky vyjádřil své naprosté odpoutání se od předešlého života, přijal dokonce nové jméno.“ (Str. 40)

Velkou roli v tom hrály konflikty s otcem:

Pokračování příspěvku

Dobře ze zkušenosti vím, jaký je vliv nečtení na můj pocit štěstí a spokojenosti. Čtení potřebuji k životu, k urovnání myšlenek, relaxaci, o získávání informací nemluvě.

Proto mě vůbec nepřekvapuje podobný závěr z vědecké studie:

„Četba je zaměstnáním pro mozek. Čtení, jež vyžaduje účast naší paměti a představivosti, se podílí na vzniku pocitu štěstí podobně jako aktivní pozitivní myšlení. U lidí, kteří pravidelně čtou, je pravděpodobnost osobní spokojenosti o 8% vyšší než u lidí, kteří nečtou.
Sc4ope 1999“

Zdroj: str. 126 v knize Davida Nivena 100 tajemství lidského štěstí (Portál 2001). Jméno autora studie vypadá jako překlep a jako takové se mi je nepodařilo dohledat; když jsem se ale přes anglický název knihy dostal k názvům kapitol, a přes „keep reading“ k několika článkům, našel jsem tento, který zjevně z Nivenovy knihy cituje. A cituje kromě autora („Scope E.“) a roku vydání i jméno studie („A Meta-Analysis of Research on Creativity“). Zajímalo by mě, kterou moudrou hlavu napadlo názvy studií v českém vydání vynechávat...

K úvodním kapitolám, popisujícím frameworky, notace, normy a metodiky, jsem se vracel dvakrát - abych našel, jestli autory popisovaný způsob návrhu architektury je nějaký standard, nebo jestli je to jejich osvědčený způsob práce. Teprve napodruhé jsem uspěl a našel, že jde o kombinaci poznatků z frameworků 4+1, Zachman a Rozanski & Woods. Mělo to asi být více zdůrazněné. To je ale asi jediný nedostatek publikace, podtitul „Nepostradatelný průvodce návrhem softwarové architektury, která funguje“ nelže.

Nejprve bychom si měli říct, co je to architektura softwaru. Je to definice struktury a chování programu, soustředí se na zásadní prvky a potřeby investorů, zahrnuje podstatná rozhodnutí, ovlivňuje tým a je ovlivněna prostředím a stylem navrhování.

Je třeba rozlišovat softwarovou architekturu a podnikovou, enterprise architekturu. Podniková se zabývá integrací a jde napříč systémy, softwarová architektura řeší systém a zabývá se jím do hloubky.

Před lety se o architektuře a architektech příliš nemluvilo, návrhář systému byl zkrátka systémový analytik a když byl k projektu povolán (enterprise) architekt, bylo to kvůli podnikové integraci a dalekosáhlým infrastrukturním rozhodnutím. Dnes, jak ostatně dokládá tato kniha, se chápání posouvá. Myslím si, že je to rostoucí složitostí sofware, že i ten nejjednodušší online produkt musí řešit věci, o kterých se tvůrcům před lety ani nezdálo. Web, mobilní přístup, potenciální miliony zákazníků...

Pokračování příspěvku

Když se to stalo poprvé, nemohl jsem pochopit, o co vlastně jde. V půlce akce obrazovka blikla jako při vypnutí, displej zčernal a bylo po všem. Nevěřícně jsem stiskl zapínací tlačítko a opravdu, telefon začal startovat. Po nějaké době jsem se znovu dostal do funkčního stavu a zopakoval předchozí akci. Telefon zkolaboval podruhé. Aspoň že tedy můžu vyloučit chybu v hardware, protože je to softwarově zopakovatelné, což u špatných kontaktů, přehřívání apod., nebývá obvyklé.

Bohužel ale musím také vyřadit daný program z běžného používání. Cožpak o to, bez Dolphin browseru, který shodí telefon po zadání druhého znaku z email.seznam.cz, se obejdu. Ale čtečka elektronických knih iReader, v níž nelze skočit do menu?

Pokračování příspěvku

Před rokem jsem vám dal tip na internetovou prezentaci Muzea zločinu, které vytváří kapitán Miloslav Jedlička. Psal jsem také o pomíjivosti nosičů informací a o pokusu, jak se s tím vypořádat - o nada...

Celý příspěvek

Chtě nechtě musím začít přesně specifikovat, co do komentářů patří a co rozhodně ne. Dlouho jsem to nechával na svobodné vůli každého čtenáře, a až na pár výjimek jsem se nesetkal s eticky nebo společ...

Celý příspěvek

Chtě nechtě musím začít přesně specifikovat, co do komentářů patří a co rozhodně ne. Dlouho jsem to nechával na svobodné vůli každého čtenáře, a až na pár výjimek jsem se nesetkal s eticky nebo společ...

Celý příspěvek

Andreas Ulmicher principem kaktusu míní způsob, jak si vybudovat hroší kůži a zajistit si tak lepší vzdorování životním problémům a psychickým útrapám. Zaměřuje se na člověka citlivého, který nad vším...

Celý příspěvek

Všimli jste si někdy, jak neergonomicky jsou obvykle umístěné světelné nebo mechanické tabule s odjezdy vlaků? První možnost - přímo nad průchodem na nástupiště. To...

Celý příspěvek

V zásobníku jsem objevil další knížku s fotografiemi architektury od Petra Dvořáčka, a protože vím, že nemůžou zklamat (už jsem tu popisoval jeho sérii věnovanou jednotlivým stylům od gotiky po modern...

Celý příspěvek

Ne, nechci tady prezentovat jakékoliv metafyzické představy, v dalším myšlenkovém experimentu budu velmi přízemní - víte, co se stane s vašimi záležitostmi, až zemřete? Pokud nejste v...

Celý příspěvek

Další dětská kniha, v níž vidíme průřezy budovami, a pravděpodobně ještě lepší než již zmíněná Vzrušující cesta časem - Město. Zachycuje totiž o něco víc historických etap a soustředí se i na zachovan...

Celý příspěvek

Moderní smartphone je více kapesním počítačem, než telefonem, a podle toho také vypadá jeho obsah. Máte tam svoje fotografie, nakoupené knihy v elektronické podobě, hudbu, rozepsané dokumenty, stahuje...

Celý příspěvek

Velkolepě pojatá monografie o čaji, jak rozsahem, tak grafickým ztvárněním. Příběh začíná samozřejmě v Číně. Dozvíme se o legendách, které se k objevení čaje tradují, o způsobech ja...

Celý příspěvek