Sérii Agent JFK jsem dlouho vzdoroval. Mám odstup k seriálům, nelíbí se mi nutnost něco pravidelně sledovat, ať už je to produkce televizní, rozhlasová nebo dokonce knižní. Trochu mě ale nalomil Kojot a přece jen, Miroslav Žamboch i Jiří W. Procházka, jehož cyberpunk se mi vryl do paměti, jsou záruka kvality (tedy alespoň těch dílů, které napsali oni).
Když už jsme u společného psaní, zajímalo mě, jak to probíhá. Jestli jeden píše a druhý vymýšlí, jestli se střídají, píší skutečně společně... v textu poznávám jen Žambocha. V PR článku se píše, že „Společná konstrukce světa a pilování charakterů je jeden z důvodů, proč jsou pod prvními čtyřmi díly podepsáni Miroslav Žamboch & Jiří W. Procházka společně.“, takže je dost pravděpodobné, že každý díl píše jen jeden autor. A z pořadí jmen, která jsou u druhého dílu obráceně, soudím, že tady to byl skutečně Miroslav Žamboch.
Johna Francise Kováře, poté co je opět pro svéhlavost vyhozen z práce a hned vzápětí i z bytu, osloví svérázná dvojice s ještě svéráznějším vozidlem a pokouší se jej naverbovat. Bohužel v polovině rozhovoru se zjistí, že je kdosi "zaměřil" a i s Kovářem začínají ujíždět. Auto zrychluje víc než se zdá být možné a když už konečně přistanou, objeví se v jiné realitě a čelí útoku jednotky vojáků. Kovář padne do zajetí a postupně začíná zjišťovat, že je sice v Čechách, ale leccos je jinak. Nejmarkantnější je existence státních čarodějů. Schopný muž, a to Kovář rozhodně je, si dokáže poradit, a tak se pomalu propracovává do podsvětí a zjišťuje, jak svět funguje. A hlavně jak se může dostat zpátky...
Svensson, odmalička vyděděnec a vyhnanec, lišící se od ostatních, se znalostí kdejakého duchovního systému, samozvaný guru, už z podstaty nemohl zapadnout mezi ostatní. Osamělost nesnášel nejlíp a tak ji přirozeně začal řešit alkoholem.
Hledat nebo aplikovat zen v nejrůznějších oblastech života, namátkou v bydlení nebo při opravě motocyklu, může být poněkud násilné a pokud jste k podobným knihám rezervovaní, vězte, že Reynoldsova kniha ten případ není. Sám to v úvodu podotýká: „Toto není kniha o zenu; je o komunikaci a o trošku jiném pohledu na prezentace, o pohledu, který je v souladu s naší dobou. I když se během výkladu několikrát budu k zenu a k jeho umění odvolávat, bude se jednat spíše o spojení symbolická než doslovná. Zenové tradice nebo praktikování zenu nemají přímo nic společného s dnešním 'uměním' prezentovat.“ (Str. 7)
Žádný složitý úvod, jen pár stránek, a hurá na abecedně seřazený seznam výrobců a nožů z jejich produkce. U každé firmy najdete stručnou historii, jméno zakladatele a cestu, kterou se k výrobě nožů dostal. Je to zajímavá přehlídka samouků a lidí, kteří se vypracovali z ničeho v mistrovské nožíře...
Knihu jsem si objednával aniž bych ji prolistoval. Doppler od stejného autora mě velmi zaujal, tudíž jsem jenom mrkl na 
