Wuwejův zápisník

Jiří Kulhánek: Noční klub 2

03.01.2010 09:40, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Jiří Kulhánek: Noční klub 2Předem varuji, v této recenzi se dopouštím hříchu prozrazení části zápletky, takže kdo jste knihu ještě nečetl, nečtěte ani článek!

Vyvraždění Nočního klubu v prvním dílu nebylo úplné; jednak přežil kuchař Tomislav s malým chlapcem, jednak se Tobiáš probudil v hrobě a zjistil, že je upír. Než se ale stihl pořádně rozkoukat, pánové Wries a Van Vren si pro něj přišli a odvezli jej na „rekreační“ pobyt na lodi paní Dao. Upíři jsou pro ni velmi užiteční otroci při pirátských přepadech lodi nebo vykrádání vraků. Tobiáš se pokusí dvakrát utéct, je ale dopaden a trest je krutý - stříbrná mince se tělem propaluje dlouho a bolestivě. Teprve třetí útěk je úspěšný, ale to už se pomalu blížíme k ději druhého dílu a všechno zase prozradit nechci.

Sice jsem mluvil o tom, k čemu jsem se odhodlal už v chatě u přehrady, ale jedna věc je odhodlat se, a druhá konat. Postrach mi kdysi říkal, že kdo se nebojí, prohraje - jestli to platí i obráceně, určitě vyhraju... co je ale vážně nepříjemné, že u toho vítězství musím být.

Co mě zklamalo je celá základní myšlenka stojící v pozadí. Mistr Moon, který byl Starými Druhé rasy někdy v desátém století odstaven od moci, zosnová plán návratu. Sám Staré neporazí, proto věhlasnému (lidskému) zbrojíři vyvraždí rodinu a nechá se jím poznat, čímž jej donutí k vytvoření magické zbroje Stín démona. Zbroj dává nositeli neuvěřitelné vlastnosti, pokud na ni dopadne krev, ale zároveň si démon bere svou daň. Když Moon chce zbroj využít, zjistí, že daň je příliš vysoká; lidé v ní umírají ihned, upíři sice nějakou dobu vydrží, ale posedne je démon a vraždí kohokoliv a Moon nebo kdokoliv z Druhé rasy, proti nimž je namířená, ji pochopitelně použít nemůže vůbec. Po letech experimentů zjistí, že nejodolnější jsou ti, kteří mají výchovou vštípené morální hodnoty, a proto zakládá všude po světě tajné společnosti. Souručenstvo bylo jedna z nich, jediná přeživší. Už tohle je podivné, a to nemluvím o tom, jak byla Tobiášovi podstrčena fakta o upírech a proč. Ne, konstrukce je příliš neuvěřitelná i pro takto fantastický svět, to by snad neprošlo ani v hollywoodském špionážním dramatu.

Na druhé straně to vyvažuje velmi příjemné závěrečné zklidnění, kdy znovuzrozený Noční klub vyřizuje účty a posílen obnovuje svou činnost. Mám takové popisy rád; na celou knihu by asi nevystačily, ale normální, zavedený běh věcí je něco, co k dobrému konci patří.

'Víte co?!' nevychovaně se na mne utrhl, 'jestli si mys­líte, že vám něco dlužím, suďte se se mnou! Klidně! Ale teď...!
'Čím to, že v téhle zemi, když někdo řekne suďte se se mnou, vnímám to, jako by mi řekl polib si prdel,' zamyš­leně jsem našpulil rty.
'Nezávislý soud rozhodne...!'
'A čím to, že ve všech zemích mají jen soudy, a jen vy tady je máte nezávislé!'
'Poslouchejte, vy...!'
'Víte, pane doktore, možná mluvíme jako Češi, možná tak i vypadáme - někteří,' usmál jsem se na Hanako, 'ale není to tak přesné - máme totiž na řešení podobných problémů trochu jiné názory. A metody. Nezávislé, řekl bych. Proto se vás znovu ptám: Opravdu si nevzpomínáte na pana Postracha, který vám důvěřoval natolik, že vám svěřil kompletní správu našich financí? Opravdu si ne­vzpomínáte na ty peníze?'

Vytříbenější styl, který jsem zmiňoval u prvního dílu, je znát, v textu nic neruší a jediné problémy, na které jsem přišel, jsou obsahové. Kromě zmíněné konspirace je to například neodbytný Tobiášův pocit, že se z výslechu Mistra Moona nedozvěděl všechna fakta. Pocit zůstane jen pocitem, děj se k doplnění nijak nevrátil (nebo jsem to přehlédl).

'Pamatuji si... Pravou spolupráci ale vynutíš jen mír­ným, ale trvalým tlakem, dobrými podmínkami a slušným zacházením,' Hanako se mi podívala do očí a ty její záři­ly jako zelené lampičky: 'Kdybys neutekl, časem by sis mohl žít jako v lotosovém květu. Beze strachu, s nepora­zitelnou organizací za zády, s pevným místem ve společ­nosti.'
'Já jsem Noční klub, ne botanická zahrada.'

Recenzenti zmiňují, že Nočním klubem Kulhánek vykrádá sám sebe. Nepřipadá mi to ale tak jednoznačné; ano, upíři, superhrdina na útěku, plavba na lodi, to už tu bylo, ale je tu minimálně stejně tolik nových nápadů. Druhá rasa, pirátské přepady, Stín démona a samozřejmě samotné Souručenstvo.

I přes zmíněné nedostatky je to ale pořád skvělé čtení, díky stylu možná dokonce nejplynulejší (slovo „nejlepší“ se neodvažuji napsat). Recenze: Tomáš Č., Miloš Němec, Karel Stirius Vik, Pavel Janíček; ukázky v Literárním doupěti.

12345
1262508000000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online