... do to je jistě pestré (u nás "pohanů"), ale pokud přijeme opačnou kategorii našich spolublížních, to jest kategorii "věřící", pak bychom se k těm intepertačním rozdílům mohli dostat ...
1/
... "věřící" celou událost mše (s tím podivuhodným vším "uvnitř") jako rituální "opakovaní" mýtické události ... a protože v tomto smyslu žije "věřící" v jistém druhu živého mýtu, pak toto opakování je vlastně jeho "novým" uskutečněním - "věřící" se tak skutečně, v kontexu živého mýtu, účastní události poslední večeře jakoby se odehrávala poprvé ...
... tohle "mytické poprvé-znovu-opakování" není výsadou křesťantví či jakéhokoli jiného náboženství ... to je starší a bytostnější než všechna náboženství ... je to, dle mého mínění, původní přirozený modus lidského časování času, původního lidského otevírání světa v časovém, temporálním "rozměru":
... onen "živý mýtus" a jeho ritualita je stále "v nás", i když je stále více potlačen, překroucen a zahrnut (a dnes i anihilován)
2/ ... pokud nejsme "věřící" (jsme "pohané") pak nám vznikají dvě varianty:
a/ ... jsem "pohan" domácího typu (to jsem třeba já :-)) - to jest "pohan", který sice není křesťan, avšak svou původní kulturností z křesťanství vyrůstá a nemůže se z tohoto zakotvení nijak vykořenit (to by koneckonců ani nešlo) ...
... takový "pohan" sice již nežije uvnitř křeťanského mýtu, avšak rozumí jeho symbolům a jazyku ... dokáže spontánně a pre-reflexivně "číst" symboliku a ritualitu křesťanstvi -> a tudíž se "v něm" stále, zcela spontáně a nekontrolovaně, ozývají zlomky toho prožitku, který křesťan ve výkonu rituálu má ... takový "pohan" s takovými "ozvuky" nemůže nic dělat -> křesťanství na něj stále "mluví", i když "pohan" se platnosti "propozic" těcho "vět" vzdal ....
b/ ... jsem "pohan" cizí ... to jest jsem účastníkem jiného živého mýtu jiného náboženství, které je svázané s jiným jazykem a jinou kontextovou kulturností (anebo jsem účastníkem jiné metafyziky ne-náboženského charakteru, anebo také nejsem "přívržencem" žádné metafyziky - i to se může stát) ...
... v tomto případě symbolům a jazyku rituálu jednoduše nerozumím, a tudíž nejsem schopen zachytit jeho skutečný tok ... nečtu jaké události se v rituálu "opakují" a "znovu-stávají" ... mohu vnímat jen a pouze jakousi vnitřně nerozlišenou "váhu" události, která se "přede mnou" odehrává ... "přede-mnou" proto, že do děje rituálu nijak nepatřím -> jsem jenom jeho pouhým "divákem" a rituál je pro mě pouhým "divadlem" ...
... ovšem: onu nerozlišenou, "prázdnou váhu" mohu vnímat opět jen a pouze, že jsem "bývalým účastníkem" nějaké vlastní kulturní rituality a tuto "váhu" vnímám z jakési zážitkové "analogie" z této své rituality vlastní ... je to podobné jako když někdo z křesťanského kontextu jako "pouhý svědek" sleduje třeba nějaký lamaistický rituál či náboženskou slavnost ... -> vnímá jeho "prázdnou váhu" diky tomu, že mám vlastní kulturní kontext, v němž je "podobná", "analogícká váha" také přítomna ... -> v tomto případě jde vlastně o "sledování" těch nejobecnějších "forem" rituality, protože konkrétní "obsah" Ti uniká (a koneckonců unikat musí a vždy bude) ...
... v tomto případě (b) pak samozřejmě vyrůstá riziko, že budu "cizí" rituál interpertovat z "vlastních"-konkrétních mýticko-rituálních zážitků, což je vždycky a jen tvrdá dezinterpretace ... což koneckonců my křesťané-evropané děláme velmi často a s drtivou pravidelností (kupříkladu stále věříme, že severoameriční indiáni věří v "duchy" a nechápeme, že "duchové" jsou náš křesťanský "dovoz") ...
ergo?
... dle mého ve všech rituálech všech náboženství (některé je pro nás vždy privilegované jakožto "vlastní") prožíváme něco mnohem "staršího" a "původnějšího" než jsou tato náboženství sama ... ta "toto, co je zde k prožitku" pouze uchopují a užívají ve své intenci ... těď je ovšem otázka, co je touto intencí a jak se toto "užívání" odráží na onom původním a původnějším samotném ... to jest: jak a do jaké hloubky to toto původní deformuje, zakrývá a pervertuje ... ovšem to už je "další věc" :-)
~