Wuwejův zápisník

Markétu Lazarovou mám pořád rozkoukanou, zase je to hrozně sugestivní (ale jestli to bude lepší než kniha si nejsem jistý, protože v knize je básnivý jazyk, který příběh změkčuje.
Spalovač mrtvol, ano, ten je bez debat. Geniální.

Vlastně jsem si na Nový rok vzpomněl na 2 filmy, kde mi připadá, že audiovizuální komponenta měla "přidanou hodnotu" (tedy nikoli pouze ilustrativní) ve srovnání s knihou. Kromě již zmíněné Markéty Lazarové také Spalovač mrtvol.

Ano, u Postřižin preferuji film, protože je takový ucelený a konzistentní, knížka byla soubor útržků. Ale na tu podmínku jsem zapomněl, ano, viděl jsem dřív film. Plus totéž co jste psal u Čarodějek, tedy lehká erotika v patřičném věku. Takže to asi nebude dobrý příklad...

Legolas na snowboardu, ano, to je podbízení, ale ve srovnání s celkem je to podružný detail. S tím zjednodušováním, no já nevím, film má také svá omezení, asi je nutné brát to při porovnávání v úvahu. Vždy se při převodu na plátno musí něco zjednodušit a něco vynechat. Pro mě je důležité, jak dokáže zachytit atmosféru - a vrátit se do filmu se mi chtělo víc než do knihy.

King a monstrózní To, musím si ho někdy znovu přečíst, naposled (i poprvé) jsem ho četl někdy v sedmé třídě. Loni jsem začal v angličtině, ale ta slovní zásoba je vražedná :). A pak se podívám na filmy.

K tématu mám ještě jeden příklad, i když asi taky není ideální, protože jde o komiks. Alois Nebel. Přečetl a prohlédl jsem knihu a pak si pustil film. No. A je tak dobrý, že jsem se na něj nemohl dívat déle než půl hodiny (atmosféra, provedení, téma... nad komiksem jsem si ani neuvědomoval, jak moc silné to je).

Samozřejmě to trochu naráží na osobní preference.
Třeba Vy máte úplně opačný názor na hodnocení kniha/film u Vančurových děl Markéta Lazarová a Rozmarné léto než Tomáš Pecina.
Tím se dostávám k Postřižinám - myslím, že filmovou verzi T. P. nemá rád (on obecně Menzelem skoro až pohrdá). Naopak (i když s tímto si u Vás nejsem úplně jistý) Vy asi budete preferovat film. Ale - nezapomněl jste na jednu vstupní podmínku, a to nejdřív četba, potom film? Protože pokud jste to měl obráceně (jako většina těch, kteří konzumovali obé), pak je to zase jiná situace.
S Hastrmanem nemohu sloužit.
S Pánem prstenů to tak rozhodně nemám, kromě zjednodušování celého košatého příběhu mi vadí i podbízení se divákům (e. g. Legolas na "snowboardu").
S Hobitem je to složitější, protože i kniha je to (pro svůj dětský formát) z kánonu Silmarilion- Hobit - Pán prstenů mnou nejméně oblíbená, ale její filmová transformace do výpravné bitvy s pár nenápadnými přívěsky okolo mi moc nevoní.

Monumentálnost obrazovou radši ponechávám na své fantazii. Příkladem může být třeba Kingovo To, které jsem si nedávno poslechl jako audioknihu, protože jsem k ní nějak zadarmo přišel a risknul jsem to zkusit (i když jinak mám k takové literatuře spíš rezervovaný postoj). Forma té audioknihy je mizerná - ve čtení se střídá několik herců, přičemž logický vzorec jejich střídání nedává úplně smysl, navíc někteří z nich jsou dost protivní. Ale když už jsem si po pár hodinách zvykl, začal mě ten košatý a mnohovrstevný příběh zajímat a uznal jsem, že to není pitomá kniha. Když teda pominu drobnosti jako třeba to, že si autor myslí, že pavouci kladou vajíčka, ve kterých jsou placenty, nebo že překladatel přeložil "ambulance" z angličtiny do češtiny jako "ambulance" místo jako "sanitka". A pak jsem se podíval na ty 2 nové filmy. Ach jo - vznikla z toho divná věc, ve které klaun bafá na několik blbečků, kteří vůbec nevědí, co dělají, a ještě blbě kecají. Všechno je jinak, od průběhu událostí po tu audiovizuální imaginaci.

To jsou relevantní argumenty. Zejména bod 2, na tom určitě něco je.

Ale narazil jsem na pár výjimek, kdy film byl lepší nebo srovnatelně kvalitní. Namátkou Hastrman. Nebo Postřižiny. A vlastně i Pán prstenů a Hobit. Ti sice nemůžou zprostředkovat monumentální hloubku skryté historie, zato dokázali ukázat monumentálnost obrazovou.

(Takže to nakonec stejně risknu... :))

Tak to je základní pravidlo, že po četbě knihy by si měl člověk zakázat koukat se na film. Nemůže to nebýt zklamání (pokud tedy byla kniha kvalitní).
Mně třeba se film líbil, protože:
1. jsem ho viděl dřív než četl knihu
2. viděl jsem ho, když byl (víceméně) fresh, takže:
a) jsem byl tehdy ještě skoro dítě a tudíž jsem byl nadšen z (v té době špatně dostupných) soft-erotických a soft-horrorových scén
b) šlo o soudobou estetiku

Kdybych se na to podíval dnes, žádný ze 3 uvedených bodů by neplatil a asi bych potěšen nebyl (Nichelson Nenicholson)

Mě srovnání teprve čeká; sice jsem film kdysi asi viděl, ale jako by se nestalo. Musím se podívat znovu.

Kniha je naprosto kouzelná, film mě velmi zklamal.