Troufám si tvrdit, že ostatní z těch Herbertových knih tak vyčerpávat nebudou.
Respektive mě nevyčerpávaly, byť to chvíli nevypadalo.
Člověk přivykne a děj s jeho pozadím začne vnímat vcelku přirozeně dokonce i vzdor tomu, že univerzum Duny dosti bouřlivě vyvíjí, postavy se mění, planety se mění...
Ovšem toho, že jsem se nevyhnul všemožným Předehrám a Historiím z pera Briana Herberta a Kevina J. Andersona, dneska trochu lituji. Ne, že by to byly vyloženě špatné knihy. Ovšem touha všechno vysvětlit, všem tradicím dát nějaký počátek, celý ten svět jaksi zploštěla. Sebrala mu ten přesah a zavřela ho do krabice od bot, abych tak řekl. A to mi přijde škoda.
Ano, je to výborné.
Ale do dalších knih se mi moc pouštět nechce, jednak tohle je pěkně ucelené, jednak mě to, jak to říct... emočně vyčerpávalo. Nevím jestli tím pohlcením, nebo náročností šíře světa, ale po pár kapitolách jsem byl vždycky tak plný dojmů, že jsem knihu odložil.