Wuwejův zápisník

Marion Woodmanová: Těhotná panna

RSS komentářů

Napsat komentář

Formátování Markdownem: **tučně**, *kurzíva*, [odkaz](https://example.cz), citace > a bloky kódu. HTML ani obrázky nejsou podporované.

Komentáře (10)

Wu
P.S. 🧘
Emoji entity jsem povolil, takže kdo umíte, můžete ✔️.
(dá se kopírovat třeba odtud https://emojipedia.org )
#
Wu
V pořádku, alergii chápu. Já se sice do té fáze ještě nedostal, ale občas jen nechápavě vrtím hlavou.
#
A.P.
Máte pravdu, Wu. Omlouvám se za nepatřičnou reakci.
Ono totiž to bylo tak, že já se nedíval na článek jako takový, ale na Poslední komentáře. Kde jsem narazil na Tribunův komentář a jím citovanou větu. A ta mě nějak vytočila.
Samozřejmě vím, že správně jsem si měl přečíst celý článek a až pak reagovat, jenomže:
1. jsem zrovna nějak neměl čas
2. hlavně jsem na nějaká témata nějak alergický (nebýval jsem, ale aktivisté během posledních 10 let udělali svoje ...)
Takže si sypu popel na hlavu a budu se snažit v budoucnu se takových nemístných reakcí vyvarovat.
#
Wu
Chybí mi smajlík pro pokrčení ramen.
(Možná bych sem měl doplnit podporu pro emoji :))

Nemá smysl chytat se jediného citátu. Můžete to z něj cítit správně, ale zrovna tak to tam můžete vkládat svým očekáváním.
#
A.P.
Možná máte pravdu, Wu, ale já z té citované věty spíš než Junga cítil snahu hledat hlavně rozdíly, a to i tam, kde nejsou, a ještě je vysvětlovat vnucením nějaké role.
#
Wu
Tribun: aha, díky. Ačkoliv ten citát tak vypadá, nemyslím si, že by tomu tak bylo, že by se snažila vtěsnat vše do role genderu. Z celé knihy jsem si takový dojem neodnesl. Narážíme zase na problém citací, které knihu sice dokreslují, ale zároveň zkreslují.

Ten genderismus - jo tohle! :) Upřímně, občas přemýšlím, jestli taková variantnost vůbec existuje někde jinde než v časopisech a na Facebooku. Tohle autorka vůbec neřeší, nijak se k tomu nevyjadřuje, zabývá se duší. Je (byla) psychoanalytička, knihu sepsala v roce 1985 ve svých skoro šedesáti letech.

A.P.: pochybuji. O vědeckosti Junga a na něm postavených bádání se dá pochybovat, ale to slovo na e se používá na úplně jiný level.
#
A.P.
Ech, no, jak jsem si přečetl tu větu, kterou pode mnou cituje Tribun, napadlo mě takové ošklivé slovo: esopiča.
Myslím, že snědla placentu.
#
Tribun
Odpověď na tvoji první otázku: Byla to jedna věta, ale teď už nedokáži říct přesně, které. Snad takhle: "Ženě, která je v kontaktu se svou vnitřní pannou, se podařilo překročit hranici ženy-animy, která jedná na základě mužské psychologie. Zjistí, že říká věci, které nikdy předtím neříkala, a že formuluje otázky, které nikdy předtím nepoložila. Pokouší se vyjadřovat na základě své ženské skutečnosti, přičemž si je zároveň vědoma mužského stanoviska." Ale upřímně, už nevím.

Odpověď na tvoji druhou otázku: (Post)moderním genderismem - ta závorka je tam proto, že si nejsem jistý, jestli mluvit o moderním, protože je právě teď, nebo postmoderním, protože moderna už byla - myslím otevření množiny možných genderů pro jakoukoliv identitu, kterou kdo v sobě objeví, od běžných *sexuálů až po různé, nejspíš pozérské, výstřelky jako batole atp., a nárokování si absolutního respektu k takové identitě/genderu, tedy že i jako muž mohu do dámských sprch, když se prohlásím za malou holčičku, a všichni to musí respektovat.
#
Wu
Dichotomie určitě, té se při zkoumání ženské a mužské duše nedá vyhnout, ale rozhodně nijak jednoduše.
V čem vidíš podklad pro tohle? (v jakém citátu nebo jaké formulaci)
"V roli genderu, do které se snaží všechno vtěsnat"

Na poslední otázku neumím odpovědět, nevím co si představit pod (post)moderním gender(ismem). Co to je?
#
Tribun
Přijde mi to, že autorka pracuje s binární dichotomií muž x žena, navíc podle všeho v roli genderu, do které se snaží všechno vtěstnat. Řeší nějak (post)moderní gender(ismus)?
#