Wuwejův zápisník

A navíc způsobili i vytvoření takového pěkného haiku :).

Roznášela jsem ty noviny v části malého městečka, kde byly některé ulice osvětleny velice úsporně a někde normálně, ale stromy všechny lampy přerostly. Tam byly hvězdy vidět parádně.
Ale jak se rozednívalo a objevovaly se barvy květin a vůbec ty načančané zahrádky, taky to bylo pěkné. Jenže zmizely hvězdy.
Vlastně jsem měla být spokojená, že za jednu šichtu vidím hvězdičky i kytičky a ještě mi za to platí.

No, my sovy tyhle výkyvy nemáme. Pro nás je utrpení kterékoliv ráno :).

Z toho haiku neumím jednoznačně poznat, co tím chtěl básník říci - ale o to víc se mi líbí. Mnohoznačnost je fajn. Je to tak trochu koan.

No, jsem skřivan. Ale jsou rána, kdy se nechce z postele po dobrém ani skřivanovi. To pak nastupuje vidina těch vydělaných peněz :-D.

Zajímalo by mě, jestli je z následujícího haiku poznat, co tím chtěl básník říci:

Třpyt hvězd se ztrácí.
Barvy se nyní jasní.
Co jitrem zkrásní?

Pěkné!
(ale to vstávání asi moc pěkné nebylo, že)

Jo, hvězdičky byly poetickým bonusem k mé brigádě, když jsem roznášela noviny.
Haiku Ráno:

Když s novinami
kráčíte pod hvězdami
v tichu a sami.