Wuwejův zápisník

Přesně. A kdo chce, může se do původních příběhů zanořit a zkoumat jejich vývoj a vzájemné ovlivňování jak dlouho bude chtít.

Modernizovaný jazyk, parafráze, forma, to všechno něco přidává.

Vadí mi ale zjednodušená, redukovaná vydání. Protože jen ubírají, ale tváří se jako původní dílo. A kdo si po něm pak půjde číst znovu totéž, byť bohatší a barvitější?

Vždycky, když čtu o podobném pojetí, první, co mě napadne, je že je to sprostá profanace a zjednodušování likvidující vše podstatné z obsahu. Ale tentokrát mě jako první napadlo, že to může být vlastně i docela zajímavá hra s formou. Konečně, k čemu je pietně uchovaný příběh o Artušovi, kterému už nikdo pořádně nerozumí? Takové to "k lidu níž a s lidem výš". Není nakonec lepší smířit se ztrátou něčeho, co naprosté většině lidí nechybí, výměnou za širší přístupnost? Obzvláště když původní forma může zůstat pietně zachována.