Wuwejův zápisník

Tak můj výtisk je prosím Lazarová.

bb: no já nevím. Třeba takový Labyrint světa a Ráj srdce, to se mládeži těžko čte a přitom je to tak nadčasové. Tam si to o překlad vysloveně říkalo. I když já si samozřejmě užívám ten původnější.
U Vančury, kde je textomalebnost to hlavní, by to ale byla likvidace podstaty.

A.P.: dobrá, teď už jen abych na ten film naše čas :)

Mám samozřejmě na Vančuru názor opačný než Tribun. Za literární onanii Vančurovo používání jazyka rozhodně nepovažuji. Naopak za odpudivou tentononc zase považuji způsob kytarové hry Briana Maye.

Naopak se s ním výjimečně shodnu v hodnocení filmu. Myslím, že se ho Wu bát nemusí. I když je trochu jiný. Ne snad estetickým vyzněním, ale dějem. Ale o ten koneckonců ani moc nejde.

A na okraj, to že Vančura psal "Markéta Lazarova" opravdu není tím, že by pro něj "Markéta Lazarová" bylo "příliš banální", ale prostě proto, že by to nebylo správně. Ve středověku a raném novověku fakt příjmení neexistovala (příjmení v dnešním slova smyslu byla v českých zemích zavedena až za Marie Terezie)...

Vidíš, to mi dobře kapeš do noty. Tohle je téma, které často s někým probírám.
Zpravidla, když se dostaneme k diskusi o současných nově vydávaných "překladech" z češtiny do češtiny, které v poslední době vycházejí, aby se pacholátka v té povinné četbě neztratila ...... A já jsemť rozpolcena na dvě půle - protože když to vidím, jak to chodí, tak to z jedné strany téměř chápu.... a na straně druhé mě z toho srdce bolí....
No, ale to byla spíše poznámka na okraj, a teď k Vančurovi samému a k Markétě.
Četla jsem tohle dílko kdysi pradávno na gymplu jako povinnou četbu, a celkem jsem se ztrácela. Pak po pár létech, kdy jsem Vančuru začala objevovat sama, a po skouknutí Vláčilova filmu jsem jí přečetla znovu, a byla jsem tím jazykem okouzlena.
Teď, asi před třemi roky, jsem viděla v divadle naprosto vynikající představení Markéty LazarovÉ /ano, všichni to tak skloňují a používají/. A proto, že to bylo doopravdy skvostné představení, chytla jsem slinu, že si knížku znovu přečtu.... Ale ouha... Nějak už jsem tak květnatému jazyku odvykla. A přiznám se, že asi třetinu knížky jsem si dost protrpěla, než si mysl na tu jeho větnou stavbu a rozkošatělý jazyk zvykla. I přesto, že jsem četla pasáž, u které jsem si přesně vybavovala, co se v tom místě odehrává, i přesto, že jsem rozuměla všem slovům, četla jsem některé věty i dvakrát, abych pochopila, co mi vlastně vyprávějí.
Nedávno v hnízdě jakýsi chuděra študák /klučina z deváté třídy/ právě Markétu vracel. Tak jsem ho hned kádrovala, jaké má dojmy. Byl trochu otřesen a trochu zmaten. Rozvyprávěl se o svém nadšení z Rozmarného léta, a pak se přiznal, že Markétu prostě nedočetl...
Nu takže tak... ale přesto... či možná že i právě proto, mám Vančuru nesmírně ráda.

Je to tvrdé hodnocení :), ale jistě, možnosti jazyka využíval na maximum.
Lazarova, asi máš pravdu, ale určitě jsem viděl i "Lazarová". Podívám se na ten výtisk, co mám (až se k němu dostanu).

Z Údolí včel jsem nadšený nebyl, ale spíš kvůli příběhu, než filmu a provedení. U Markéty jsem připraven předem, tak snad... :)

Vančuru jsem nikdy neměl moc rád, přišel mi jako, že to tak řeknu, literární onanista. Vlastně si ani nedokážu vzpomenout, jestli jsem Markétu Lazarovu (opravdu to není příjmení, to by bylo na Vančuru příliš banální) četl, pamatuji se jen ten film, ale ten je skvělý. A ještě lepší je podle mě Údolí včel, které Vláčila donutila natočit produkce, aby se ještě jednou zužitkovaly rekvizity z Markéty, tak byl ten film tehdy nákladný.